~~~ Too close to touch - Sympathy ~~~

~~~

Ano, mohl se přiznat, že se teď zrovna nechoval ani trochu ukázkově. Ale jediné, co v tu chvíli viděl, byla Zekova odhalená hruď a Pandora, bledá jako stěna, zašpiněná od krve a vypadajíc dokonale bezbranně. Zatmělo se mu před očima a další, co věděl bylo, že chtěl vymlátit duši ze svého znovu nalezeného strýce.

„Takže po týdnech, kdy se neukážeš, se najednou objevíš u Pandory na hotelu, abys ji vyděsil k smrti?" zavrčel těsně u jeho obličeje. Nejvíc ho rozčilovalo, že Zeke nevypadal ani trochu kajícně, když se zadíval do jeho obličeje.

„Už jsem se jí za to omluvil. Teď ji pro změnu děsíš ty, i když obdivuji, jak rychle ses sem dostal, měl by se prvně uklidnit," promlouval k němu Zeke potichu, tak aby to slyšel jen Alek. Kupodivu to na něj mělo menší účinek, jelikož povolil svůj stisk kolem Zekova krku a trochu se od něj odtáhnul.

„Jsem v klidu, tak začni vysvětlovat," zahučel. Podíval se přes rameno na ještě stále ztuhlou Pandoru, která se ale nedívala na ně dva. Zírala na něco vedle sebe.

„Měl by ses postarat o ni a za mnou se stav později," oponoval Zeke, což přilákalo Alekovu pozornost zpět na něj.

„Když jsi mi naposledy něco takového řekl, tak se po tobě slehla zem," Alek si pohlížel strýcovo vzezření. Dosti připomínalo jeho samotného, až na to, že Zeke na to byl poněkud hůře. Přesto se udržel na nohách, když ho Alek propustil ze svého držení.

„Neříkej, že se ti po mně stýskalo?" zavtipkoval Zeke, tak jak to uměl jen on v nevhodných situacích. Alek protočil oči.

„Kdo ti to udělal?" zajímal se Alek.

„Ty a Pandora máte hodně otázek. Až budu připravený na ně odpovědět, tak si vás nechám oba zavolat. Teď když mě omluvíš, půjdu si domů odpočinout, měl jsem pár náročných týdnů," Zeke pokýval hlavou. Alek byl v pokušení ho nenechat jen tak odejít, jelikož bylo možné, že se zase někam zatoulá, ale nakonec jen přikývnul a nechal ho projít dveřmi, které Alek tak nevybíravě rozrazil.

Když je za ním zavřel, obrátil se k nehybné Pandoře a došel až k ní.

„Jsi v pořádku? Vážně jsi mě tím telefonátem vyděsila. Jsem si jistý, že jsem díky tobě o pár let zestárnul," zkonstatoval, když k ní došel. Očima přejížděl po jejím obličeji, aby našel jakékoliv známky po zranění a pak udělal to samé i s jejím tělem, ale vypadalo to, že s ní není nic v nepořádku. Až na jasný otřes v jejích očích, který ho nutil chtít ji stáhnout do jeho náruče.

„Udělal ti Zeke něco?" dodal, když stáhnul obočí. Jen zavrtěla hlavou, pak ji sklopila a zírala na svoje ruce, které byly pokryté zaschlou krví. Možná je vážně v šoku. Tímhle způsobem z ní nic nedostane.

„Měla by ses posadit..." navrhnul, ale pak jeho zrak padl na sofa, které se jako její ruce koupali v Zekově (jak doufal) krvi. „Pojď, smyjeme to z tebe," změnil svůj nápad. Váhavě jí položil paži kolem ramen. Oddechnul si, když se nijak nezdráhala a nechala se odvést do její koupelny. Usadil ji na poklop záchodu a vrátil se k ní s navlhčeným ručníkem. Cítil, jak bylo její tělo napjaté, jako kdyby jí něco bolelo. Její krční svaly se neuvolnily, ani během toho, jak namáhavě polykala. Začal s čištěním jejích rukou, jelikož tušil, že to bylo to, co ji z nějakého důvodu rozrušovalo nejvíc. Když s tím byl hotový, vyměnil ručník a otřel s ním její obličej, který sice nebyl tak ušpiněný, přesto ji chtěl pomoci od vlhkého filmu, který jej pokrýval.

„Tak, je to lepší. Nejlepší by však bylo, kdyby ses naložila do vany a sundala ze sebe to špinavé oblečení," nedokázal si pomoci, ale jeho hlas automaticky sklouznul do svádivé tóniny. To jí pomohlo se probrat z té otupělosti a konečně se na něj podívala zpříma. Čekal, že ho pošle do horoucích pekel, ale nestalo se tak.

„To je přesně to, co teď potřebuji," vydechla vážně. Civěl na ni dalších pět minut v šoku, dokud ho neprobralo jeho vlastní bušící srdce. Sakra! Její zářivé oči, ho bez problému dokázaly donutit zapomenout, co vše se mezi nimi děje. Z hlavy vypustil jejího šíleného, velkého Bosse gangu-otce, jejího zavražděného únosce, Chena, který jak se zdálo, byl stejně tak vyvedený z míry, jako on sám, když se dočetl ty neblahé novinky. A i na další z problému na seznamu, který se tak nečekaně vyloupl u Pandory doma.

Přistihl se, jak se pomalu zvedá, aby splnil její přání. Přešel k velké vaně uprostřed místnosti a začal do ni napouštět vodu, hodil do mi I plnou pěst mořské soli, kterou měla na kraji vany, společně s dalšími přípravky na hygienu. Když se obrátil zpět na ni, málem zapomněl, jak se dýchá. Opustila svoje místo na záchodě a přesunula se k nedalekému umyvadlu. Rozpustila si vlasy z ohonu, takže se těžké prameny svezly na její záda a teď zrovna se zaobírala knoflíky na její flanelové košile.

Kam se poděla zdráhavá Panodra, kterou tak dobře znal? Jistě je ještě v šoku a neuvědomuje si jeho blízkost... měl by ji zarazit... ale jeho mužská stránka si to užívala. Proto zůstal stát nehnutě, dívajíc se na odraz v zrcadle nad umyvadlem, které mu ukazovalo, co dělá. Porozepínala všechny knoflíky a stahovala zašpiněný kus oblečení z ramen, dokud neskončilo za ní na zemi. Jeho dech se zadrhl v krku, když mohl obdivovat bělost její pokožky. Pohled na odhalenou vrchní část jejího těla s ním dělala hotové divy, i přesto, že na sobě ještě nadále měla černou krajkovou podprsenku, která podtrhovala její ženskou krásu.

Když zvedla ruce a udělal jednoduchý pohyb, kdy si přehodila vlasy přes její pravé rameno, měl co dělat, aby přemluvil svoje nohy, aby zůstaly tam, kde jsou. Tenhle obrázek mu připomněl tu chvíli, kdy ji viděl na jejím balkóně, jen v županu. Přesně jako tehdy a vlastně kdykoliv se ocitl v její blízkosti, se k němu dostavilo okamžité vzrušení. Když její ruce sjely k zipu na jejích jeanových kalhotách, už se musel otočit, jinak netušil, co by dělal dál. Vypnul tekoucí vodu a zkontroloval její teplotu. Chvíli mu trvalo, než našel dostatek sebeovládání se otočit, bez toho, aby se z něj nestal slintající idiot.

Nakonec se odhodlal, otočil se a našel Pandoru zamotanou do měkké osušky, zrovna když se k němu taky obrátila čelem. Její momentální oděv mu poskytl výhled na její dlouhé nohy. Pod očima se jí znovu rýsovaly tmavé stíny, které kontrastovaly s její bledou kůží. Jednou rukou si přidržovala vrchní lem ručníku, když pomalu došla k němu. On přirostl k zemi, neschopný se pohnout, ani cokoliv říct.

„Nechám tě tu ... půjdu vedle, abys..." nikdy v životě ještě před nikým nezačal koktat, ale nedokázal najít hodící se slova. Jistě že ji nechtěl opustit, jelikož najednou vypadala tak křehce, i když v tom hrál roli i jeho chtíč. Viděl, jak se její oči rozšířily, což je dělalo ještě víc nádherné.

„Nechoď," zašeptala, až měl dojem, že se přeslechl. Řekla právě, aby tu zůstal, nebo se mu to zdálo? Zmateně na ni mrkal, když rozeznal ten výraz v jejích očích. Ona se nepozastavovala na jeho nalezenou morální stránkou, ani nad koktáním. Byla to úzkost, kterou v jejím výrazu našel již několikrát.

„Vím, že jsi asi otřesená, proto si uvědomuji, že mě teď žádáš o to, abych tu zůstal jen proto, že nechceš být sama," ujasnil to, dokonale pevným hlasem, za který si v duchu gratuloval.

„Máš pravdu, tak proč toho nevyužiješ," zabroukala, když došla až k němu. Zatraceně, ženská!

„I když se zdá, že jsem ruský prase, nerad bych využil právě této situace, kdy jsi zranitelná," zkonstatoval i přes to, že ho touha k ženě stojící před ním, přemlouvala k jinému konání.

„Kdo jsi a co jsi udělal s Alekem?" konečně se na jejích rtech objevil malý úsměv. Přišel si zase jako puberťák, kdy s ním zmítaly hormony pokaždé, když se mu dostalo pozornosti od nějaké holky.

„Alek je stále tady dokonale bdělý, Milaya. Tak ho neprovokuj a vlez si do vany," zachraptěl, když se na něj znovu pousmála. Prošla kolem něj a pak vkročila do vany, bez jakéhokoliv varování, ze sebe shodila poslední překážku, která mu bránila vidět, co se pod látkou osušky nachází. Ponořila se vody tak rychle, že neměl šanci nic vidět, krom jejího dokonale tvarovaného pozadí. A i to ho málem porazilo. Ze rtů mu splynulo pár nadávek. Odvrátil od té podívané oči a v hlavě proklínal nedostatek kontroly nad jeho tělem. Jeho kalhoty byly najednou těsné. Dal ruce v pěst a pak vystřelil ven z koupelny, jak nejrychleji to jen šlo.

„Chováš se jako mladej klacek," zamumlal si sám pro sebe, když se dostal do bezpečí jejího obývacího pokoje. Bez přemýšlení se dal úklidu toho, co tu Zeke nadělal. Vyhodil použité gázy a odklidil první pomoc. Netušil, co má udělat s tou spouští na sedačce a už vůbec ne s tou kaluží venku na chodbě. Jediné štěstí bylo, že v tu dobu, kdy se Zeke musel objevit na hotelu, vypadl proud v celém městě. Nikdy se nic podobného nestalo, za tu dobu co žil v Petrohradě. CCTV v celé budově taky nenahrávalo, i když si usmyslel, že až půjde od Pandory, musí se stavit u hotelové ochranky a zkontrolovat to. Možná i nenápadně poukázat na ten výbuch na chodbě.

Konečně se otevřely dveře od koupelny a z té vyplula Pandora zabalená v bílém županu, což jí dodávalo z nějakého nepochopitelného důvodu na kráse. Černé jako noc vlasy, byly rozprostřené po jejích ramenou v mokrých vlnách.

„Vážně máš na mě špatný vliv," sdělila mu, když došla k jeho ztuhlé osobě. Očima přejela po dekou zahaleném sofa, které stihl duchapřítomně skrýt. Pandora nemá ráda pohled na krev, tím si byl stoprocentně jistý.

„Jak jsi na to přišla?" zajímal se.

„To bylo poprvé, co jsem se před mužem promenádovala nahá," řekla, jako kdyby se nechumelilo. Na něj to mělo účinek takový, že se rozkašlal jako šílenec a zíral na ni jak na muzejní exponát.

„Poprvé..." opakoval po ní. Ne, to si z něj jistě jen utahuje.

„A já mám na tebe asi dobrý vliv, nikdy by mě nenapadlo, že by ses vážně dokázal chovat tak... ohleduplně," pokračovala dále. I když byl rád, že ji ta koupel probudila z té ztuhlosti, kterou prožívala po odchodu Zeka, nedokázal s ní udržet krok. Ach, Pandoro, jak moc ses mýlila v Alekovi, stačil by jeden další vstřícný krok z její strany a celá situace by se vygradovala úplně jiným směrem. 

„Jak se znáš s mým otcem?" nenechala se odradit jeho tupým zíráním a hned se ptala na první otázku, která ji tížila.

„Jak on sám řekl, potkali jsme se na Chenově večírku," objasnil. To ho donutilo si vzpomenout na to, co se dělo potom, co je Pandora nechala o samotě v tom obchodě. Nepříjemně se ošil. I když tentokrát nedostal do zubů, výhružku, kterou inkasoval, ho nenechávala v klidu. Důvod proč nedostal na frak, tentokrát, byl asi proto, že Karetin přišel sám, nebo mu za to Alek už nestál. Dostalo se mu varování, teď přišel na řadu jeho trest. Zatřásl hlavou, aby vypustil myšlenky na jejího otce z hlavy.

„Tady, zapomněla sis ji v obchodě," Alek si vzpomněl na kabelku, kterou sebou přinesl z obchodu, kde ji nechala, když zdrhla. Zvedl ji ze země, kde ji předtím nechal ležet a podával ji jí. Když se po ní ale natáhla, nechytila ji pořádně a kabelka spadla na zem. Rychle se sehnul, aby ji znovu zvedl, ale pár věcí vypadlo ven na podlahu. Všechno sebral a vytáhnul se zpět do své výšky. Už jí to chtěl znovu podat, ale jeho pozornost přitáhnul papír v jeho ruce.

„Co to..." zamumlal. Odložil zbytek věcí na stolek vedle něj a pořádně se zadíval na obrázek v jeho držení.

„To je, něco co jsem chtěla vyhodit, když dovolíš," ozvala se Pandora s rozechvělým hlasem. Chtěla mu fotografii sebrat z ruky, ale nedovolil jí to.

„Co má tohle znamenat?" zavrčel při pohledu na sebe samého, vyfoceného na obrázku, společně s mužem, který byl před pár dny zabit. Civěl na to a nemohl tomu uvěřit. Co to je? Proč by ho někdo fotil s tím Asijcem? Obrátil obrázek na druhou stranu a jeho srdce se zastavilo.

Zvedl oči k Pandoře, která se zarytě dívala na zem pod sebou. Jak se to k ní dostalo? Nebo spíš, kdo jí to podstrčil, aby se na něj pokusil shodit vinu a nahlodat její mysl?

„Jak se to k tobě dostalo?" zeptal se tvrdým hlasem. Pandora jen zarytě mlčela, zatímco on zmuchlal fotku v pěsti a hodil ji na zem. „Kdo?"

„Já nevím, někdo mi to podstrčil anonymně," zašeptala, stále se na něj nedívajíc, což  ho mírně řečeno dovádělo k pokraji šílenství. Udělal jeden krok, aby se ocitl před ní. Položil jí ruce na ramena, přičemž sebou škubla a konečně k němu zvedla zrak. S doširoka otevřenýma očima vypadala jako predátorem srnka zahnaná do kouta.

„Pandoro, je důvod toho, proč ses mi dneska vyhýbala, to že mě podezříváš?" bál se na to i jen zeptat. Sakra, jak by ji mohl vinit, že si něco takového vůbec myslí? Je zmetek, choval se k ní vždy jako idiot. Přesto ho neuvěřitelně rozčilovalo, že by ji třeba i jen na vteřinu napadlo, že to byl on. Pozoroval její obličej, jak se vyhnula jeho pohledu a nervózně si skousnula spodní ret. To stačilo k tomu, aby od ní udělal jeden krok vzad a spustil ruce z jejích ramen.

Vlna zklamání se rozlévala jeho tělem a nedokázal to zastavit, jakkoliv se snažil. Prsty si prohrábnul vlasy a otočil se k ní zády, aby nemusel vidět její krásný obličej, který prozrazoval vše, co si myslí. Ani netušil, že mu z hrdla vyšlo zavrčení. Měl chuť do něčeho kopnout, při nejlepší do toho, kdo nasadil jeho Pandoře brouka do hlavy. V hlavě mu vířily všechny možné myšlenky, na jeho rozhovor s Chenem, hned poté, co zjistil o tom, co se stalo s členem jeho lidí. Nikdy neviděl Chena tak mimo sebe. Chen i Alek tušil, kdo by za tím mohl stát, ale jasný důvod k takovému činu scházel. Jistě, že už Alek prošel těmito situacemi, ale ještě nikdy se nesetkal z vraždou tak... veřejnou. Všechny oči teď byly obrácené Chenovým směrem, z čehož nebyl moc nadšený.

Třešničkou na dortu ale bylo, že ho právě Pandora, podezřívala z toho činu. Jistě, Alek měl problém se svou náturou, ale nikdy by ho ani nenapadlo udělat něco takového, i přesto, že to vypadalo, že ten muž ohrožuje Pandoru.

„Aleku," promluvila Pandora za jeho zády. Zněla váhavě, jako kdyby tušila, že by ho právě teď měla uklidnit, nebo hrozilo, že vybuchne. Dokonale ztuhl, když ucítil její ruku na jeho rameni. Ohromil ho její krok. Vždy se před ním schovávala. To, co udělala v té koupelně a teď, byly naprosto opačné signály, od toho, co se mu od ní do této doby dostalo.

„Já to nebyl," vypadlo z něj nečekaně. Nechtěl se začít obhajovat, nikdy to před nikým nedělal, ale nedokázal ta slova zastavit. Vypadalo to, že jeho zaběhlé zvyky v její přítomnosti postrádají jakýkoliv smysl. Ztuhle čekal na její reakci, přičemž se obával toho nejhoršího. Jistě ho podezřívala. Jeho cynická stránka se hlásila o slovo, když si vzpomněl na jejího otce. Pandora podezřívá jeho, ale při tom to byl s největší pravděpodobností, někdo z Karetinových přisluhovačů, samozřejmě jednající na jeho rozkaz.

„Já vím," do jeho mozku se dostala dvě jednoduchá slova, která vyšla z jejích úst. Ruka z jeho ramene zmizela a místo toho se její paže objevily na jeho bocích, načež ho pevně objala kolem jeho pasu, proplétajíc prsty na jeho břiše. Její postava se přitiskla k jeho zádům, celou její výškou. Netušil, zda to bylo jeho srdce, nebo její, které bilo jako bláznivé. Cítil teplo vycházející z jejího těla, jak rozpouští jeho vztek a pochybnosti. Uvolnil se pod jejím gestem důvěry, přičemž z něho spadlo stokilové závaží. Mohl by si opakovat v duchu, jak moc mu nezáleží na tom, co si o něm myslí, ale jen pár minut v tom duchu ho přesvědčilo, jak moc se mu právě ta myšlenka příčila.

„Věřím ti," když tohle dodala ke svému prohlášení, vytrhl se z jejího sladkého objetí, jen proto, aby se otočil na podpatku, aby jí stanul čelem. Stačil jeden pohled do jejích lesknoucích se očí a ztratil se v nich.

„Vážně mi přijde, že každou chvíli, co jsem s tebou, ztrácím jakýkoliv zbytek jasného uvažování," zamumlal, pak už na nic nečekal, ani nemyslel. Jednou paží ji objal kolem pasu, aby si ji přitáhl těsně do jeho blízkosti a pak se k ní sklonil. Nečekal na její svolení, ani na náznak a bral si, co před ním bylo. Pohroužil se do sladkosti jejích rtů a užíval si, jak v jeho objetí zvláčněla a následovala jeho předem určeného směru.

A/N

Heheheheheheh!!

Ptáte se, vážně to je konec této kapitoly, vážně to takhle utnula? Zabijeme ji, až na ni někde narazíme? :D

VÍM, jaké vražedné myšlenky vás teď napadají :D

No co s tím, já už se nezměním :D

teď si budete jistě lámat hlavu nad tim, jak se další kapitola vyvine, přeruším je zase něčím...nějakou vidinou, Deonem, Zekem...atd? No asi si na to budete prostě muset počkat!! :D

Jsem zlá, muhahahaha:D

Někdo si tu žádal vyřešení nedorozumění ohledně fotky, mezi Alekem a Pandorou, tak tady to máte, ještě s třešničkou na dortu!!:))

Doufám, že někdo ocenil Alekovu zdrženlivost, že ještě víc nezmlátil chudáka Zeka...líbí se mi jak z něho máte zmatené pocity, už se těším, až zjistíte jeho pravou "identitu":P

Včera jsem měla produktivní den a vymyslela několik důležitých bodu pro tento příběh, většina se tedy týče už druhé knihy, ale vše svým způsobem zasahuje do této, tím nechci říct, že se v této první nedozvíte pár věcí, které jak doufám, vás upoutají a připoutají k tomu číst až do úplného konce :D

No nic, nebudu se tu vykecávat, jako vždy! Moc jste mi zlepšili náladu po poslední kapitole, kdy jste mě vychválili až do nebe! Takže moc děkuji, jste nejlepší a to nepřeháním!!

Mám pro vás bojový úkol, vytvoříte pro mě ship jméno pro Pandoru a Aleka? Nebo pro jakýkoliv pár, který se vám líbí...Chen a Pandora, Chen a Alek, Deon a Pandora? :D

good luck:P

love ya!