~~~ Shawn Mendes - Mercy ~~~

Už ji neobklopovala zima, nýbrž teplo domova a pod sebou cítila hebkou látku lenošky, na které seděla. Stále ještě zarývala nehty do polstrování, dýchajíc, jako kdyby právě uběhla maraton. Pot jí tekl po zádech a po spáncích, chvěla se i přesto, že už nebyla na zimě venku. Křečovitě držela víčka zavřená, jelikož se bála, že když je otevře, tak se zase ocitne tam.

Netušila, jak dlouho tam seděla, musely uběhnout hodiny, než se zase uklidnila.

Co se to právě stalo?

Všechno bylo skoro stejné, jako vždy když viděla něčí minulost, nikdy se jí to ale nestalo za stavu plné bdělosti a hned poté co se někoho dotkla. Ale to, co viděla tentokrát, nemohla být minulost. Panika se vzedmula v její hrudi. Panebože, sakra, sakra sakra...

Mohla to být budoucnost? Viděla teď právě jak Eviana Walter umře?

Nebylo tu žádné jiné vysvětlení, než tohle. Vyskočila na nohy. Musí to někomu říct. Musí Deona varovat. Musí ji zachránit. Vyběhla ven ze dveří pokoje, kde se ukrývala, ale hned na to se zase zarazila. Co mu řekne? Že viděla budoucnost, ve které jeho přítelkyně skočí ze střechy domu, z neznámých důvodů? Co si o ní asi pomyslí? Nevěřil by jí. Frustrovaně si promnula obličej. Ale nemůže přeci jen tak nečinně stát a nic nedělat. Skousla si spodní ret, aby zastavila zoufalý sten, který se jí dral z hrdla.

„Tady jste, všude jsem vás hledal. Bude se podávat večeře," na konci chodby se objevil Kyan a zuřivě na ni mával. Nezbylo ji nic jiného, než ho následovat.

Necítila se na to, jít zpět mezi ty lidi. To zvládneš! Snažila se sama sebe přesvědčit a vyšla za Kyanem.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Neodolal a zvedl zraky, když viděl Kyana, jak se vrací se ztracenou Pandoru do jídelny, kde se konala večeře. Přišel si pateticky, že od ní vlastně celý večer nebyl schopný odtrhnout oči. Přestože nebyla přehnaně oblečená, ani se neobtěžovala si nazout boty na podpatku, nebo strávit hodiny před zrcadlem, uchvacovala ho svým vlastním osobitým způsobem.

A nebo to byl ten zatracený ochranářský reflex, který v sobě nedávno objevil. Který ho nutil, ji odtáhnout od jakéhokoliv potencionálního nebezpečí. Což by s tak zdánlivě nenápadnou ženou neměl být problém, až na to, že se k ní to nebezpečí lepilo samo od sebe, kamkoliv se hnula. Nebo mu to tak aspoň přišlo. Kdykoliv na ni někde narazil, vždy ji našel v přítomnosti nějakého mizery.

Jistě že sám sebe nepočítal jako jednoho z nich, i když ona to tak asi viděla.

Tiše si povzdechl a následoval ji svým pohledem, když omluvila svoji absenci a pak se posadila na předem pro ni vybrané místo, které bylo shodou okolností přímo naproti němu. Jeho společnice na dnešní akci se vedle něho ošila, ale on tomu nevěnoval pražádnou pozornost, ta patřila jen Pandoře, která nevypadala dobře.

Když dnes večer přišla, zářila z ní odpočatost, což u ní ještě co ji poznal, nezažil, kdežto teď, jako kdyby se mávnutím proutku její unavenost vrátila. Pod očima měla tmavé stíny, které byly jasně viditelné, díky tomu že na sobě neměla žádný make-up. Její vlasy byly trochu rozcuchané a její obličej byl pobledlý, ruměnec, který se mu podařil vytvořit, během jejich rozhovoru na terase, byl pryč.

Co se stalo, že se tak rychle proměnila? Byla jako duchem nepřítomná, dívající se na svoje ruce spojené v klíně. Měl i dojem, že se sotva znatelně chvěje. To stačilo k tomu, aby to nastartovalo jeho už zmíněné pudy. Poposedl si na své židli v záměru se k ní naklonit a zeptat se na její stav, když ho Deon předhonil.

„Pandoro je vám dobře? Jste nějaká pobledlá," Alek se na Deon nepodíval, když se zdvořile optal. Zíral na Pandora, která jako kdyby si až teď uvědomila, kde je a poplašeně zvedla hlavu, aby se zaměřila na jeho bratra. Všichni v tu chvíli zaměřily svoji pozornost na bílou jako stěnu autorku u stolu, která se teď zdála ještě drobnější než před tím. Zdálo se, že nemá ponětí, co má říct, nebo ani netušila co Deon řekl. Nedokázala jen nečinně koukat na to, jak ztracená je, tak jí vyšel vstříc.

„Je v pořádku, jen jsem ji zase namíchl," ozval se Alek. Střelila po něm pohledem přes stůl. Překvapeně se na Aleka zadívala, zvedající obočí v němé otázce. Jen se sám pro sebe usmál. No není on rytíř v zářivé zbroji?

„Do hajzlu..." zabručel Deon, přičemž do něj Kyan pod stolem šťouchl. Alek krotil svůj úsměv, když si Deon odkašlal. „Moc se omlouvám za cokoliv, co můj bratr zase řekl, Pandoro," omlouval se za Alekovo domnělé špatné chování. Pandora jen přikývla, dávající nepřesvědčivý úsměv. Poté se konverzace u stolu stočila jiným směrem, když její pohled opět zabloudil k němu. Alek ji propaloval svým zrakem. To už bylo po několikáte, co ji zachránil. Její pohled nic neprozrazoval, tak moc se jí chtěl teď hned zeptat, proč ji teď musel výmluvou pomoci.

Odpoutala od něj zrak a zadívala se někam jinam. Když se v jejích očích objevila panika, smíchaná s úzkosti, následoval její pohled. Překvapilo ho, když zjistil, že se dívá na znovu přiopilou Deonovu přítelkyni. Byl zmatený. Znovu zkontroloval Pandořin výraz. Neviděl špatně, vážně vypadala, že se co nevidět zhroutí při pohledu na Evianu. Co se to tu sakra děje?

Udělala jí Eviana něco? To hned zavrhnul. Znal Evianu dost dlouho na to, aby věděl, že i když si hraje na kočku s ostrými drápky, je neškodná.

Co se tak mohlo mezi nimi stát, i přesto že byla Eviana dost často opilá, nikdy se z ní nestala bludná duše a když vystřízlivěla, byla z ní opět kultivovaná žena. Pak si vzpomněl na to, že i Eviana byla původem angličanka. Mohlo se stát, že se ty dvě znají z minulosti?

Nevědomost ho frustrovala. Nevěděl si s ní rady. Nevěděl si rady s tou tajuplnou ženu sedící naproti němu, která vypadala, že co nevidět dostane panický záchvat. Přemýšlel nad tím, jak by jí mohl zachránit, tušil že se snaží uklidnit, jak jen to šlo, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu. Jenže společnost u stolu, si teď už byla vědoma, že se možná něco děje mezi ním a jí, a kdyby se teď zvedl a odtáhl ji odtud. Zítra by se celým Petrohradem neslo, že anglická spisovatelka, která tu přijela pracovat na projektu po další knihu, spadla jako každá jiná do jeho spárů.

Nikdy mu to podobné titulky nevadily, ale když si představil, že by do jednoho takového zatáhnul ji, rychle tu představu setřásl.

Ne to rozhodně nechce.

Vlastně se minulý týden pokusil o to si od ní udržet nějaký ten odstup. Proto odjel na Deonův popud do Moskvu, kde dohlédl na práci v tiskárně. Celý týden se v Petrohradu ani neukázal a celý týden nedokázal zapudit obraz Pandory z jeho mysli, kdykoliv se zastavil a oddechl si od práce.

Proto, když ji konečně zase viděl a v přítomnosti Parka, měl co dělat, aby ho nevytáhl ven z té restaurace a nezopakoval tak už pár jejich potyček.

„Aleku," zakňučela osoba vedle ní. Odtrhnul oči od Pandory a na vteřinu se zadíval na ženu, kterou sem přivedl jako doprovod. Na co sakra myslel? Ani se neobtěžoval jí odpovědět a odvrátil od ní hlavu. Vzal svůj mobil a napsal Kyanovi.

Nixone, potřebuji, aby ses zbavil mého doprovodu, hned jak skončí večeře.

Napsal mu a pak se podíval jeho směrem, když viděl, že loví mobil z kapsy. Postřehl náznak otrávenosti, smíchanou se zoufalostí, poté se podíval na Aleka. Alek se na něj zazubil a Kyan vynutil křečovitý škleb na rtech a přikývl. Nebylo to poprvé, co na něj Alek hodil nějakou takovou prácičku, takže už měl zkušenosti.

Trvalo další hodinu, než celá tahle šílenost konečně skončila a Deon je vyzval, aby se odebrali do salónku, kde se podával alkohol. Nespouštěl oči z Pandory, jejíž obličej postrádal barvu, jako robot následovala dav, přičemž se objímala pažemi. Alek opustil stůl a spěchal za Pandorou. Slyšel jak na něj žena, co s ní sem přišel, něco volá, ale on to ignoroval.

Než mu cestu zastoupil jeho protivný bratr

„Spěcháš někam, bráško?" zajímal se Deon se staženým obočím.

„Jo, tak mi jdi z cesty," zahučel Alek, chtějíc pokračovat v cestě, ale Deon ho nenechal a položil mu ruku na rameno.

„Nevím, co jsi Pandoře udělal, že vypadá najednou jako tělo bez duše, ale hned teď to napravíš..." začala Deon se svou lekcí o slušném chování, jako vždy, ale Alek ho utnul.

„O co myslíš, že se teď snažím, tak mě nezdržuj," řekl netrpělivě, ještě stihl postřehnout nelíčené ohromení v Deonově očích a pak se vyvlekl z jeho držení, snažíc se neztratit vzdalující se Pandořinu postavu ze zorného pole. Propletl se mezi dalšími návštěvníky, kteří se ho snažili zastavit a zapojit do rozhovoru, ale Alek je nevybíravě ignoroval a dál si razil cestu za Pandorou. Té se už podařilo nepozorovaně vyjít ven na chodbu, vedoucí ven z domu. Když se mu konečně podařilo se tam taky dostat, našel ji, jak se opírá o zeď. Jednou dlaň měla položenou na ústech a slyšel její přerývavé dýchání.

„Pandoro," vydechl, ale i tak ho slyšela. Na nic nečekal a dvěma dlouhými koky byl u ní. Neobtěžovala se k němu zvednout zraky, ale sotva znatelně se přitiskla ke zdi ještě víc.

„Vážně bych teď byla nevýslovně vděčná, kdybyste mě nechal být," zasípala. To, že se předtím chvěla, mohl teď změnit na vyložený třas.

„Nechat tě se tu zhroutit? Jednoduché, prosím, odvez mě na hotel, by stačilo," zahučel nespokojeně.

„Dokážu se o sebe..."

„Ano já vím. Dokážeš se o sebe postarat sama. To už jsem párkrát zaslechl, a přesto tu teď jsme. Tobě není dobře a já ti nabízím pomocnou ruku," zkonstatoval rázně. Konečně se na něj podívala. Všiml si, že má skelné oči, což je dělalo ještě větší a dech beroucí. Zatvářila se, jako kdyby ho právě teď soudila. Viděl na ní, že se snaží o kontrolu nad jejím tělem. Ale kapky potu, které jí stékaly po spáncích, jí prozradily. Udělal jeden krok k ní, ale ona rozšířila oči v panice, tak se zarazil.

„Nedotýkej se mě..." řekla slabým hlasem. On se zamračil. To se jí to tak příčí, že by se jí náhodou mohl dotknout? Snažil se potlačit ten pocit hořkosti.

„Ksakru, chci ti jen pomoct. Nechci, aby sis ublížila, až omdlíš a počítám, že se to stane brzy. Nepotřebuji si vyslechnout další z Deonových přednášek," odporoval pevným hlasem. Znovu na něj zamrkala těma svýma jantarovýma očima, ale jako kdyby se na něj dívala skrze mlhu. Sklonila hlavu a zhluboka dýchala, přiblížil svoji ruku, aby ji položil na její rameno, ale vyhnula mu, když se odsunula stranou.

„Prosím ne. Už nechci nic vidět..." zamumlala skoro slyšitelně. Nedávala žádný smysl. Pak se najednou odlepila od stěny, o kterou se doteď opírala a nepopiratelně padala vpřed. Jistěže ji neposlechl a zachytil ji dřív, než se jí mohlo něco stát. Bezvládně zůstala v jeho náručí, přičemž mu její hlava spočívala na hrudi a on měl obtočené svoje paže kolem její delikátní postavy.

„Vypadá to, že ses mi vrhla do náruče i dneska," povzdechl si a vytáhl ji trochu výše. Rozhlédl se kolem sebe, nikdo se nestal svědkem jejich menší episody. Trvalo mu asi zlomek vteřiny, než se rozhodl, jaké budou další jeho kroky.

Pak zamířil rovnou k rozlehlým garážím, kde se nacházelo jeho auto a čekající řidič. Ten, když zahlédl svého zaměstnavatele, ani se nad tím obrázkem, který se mu naskytl, nepozastavil a už otevíral zadní dveře, aby tam mohl Alek nasoukat sebe i se svým závažím.

„Kam to bude, pane?" zajímal se řidič, poté co vyjeli na silnici. Alek nad tím chvíli popřemýšlel a hned na to mu podal instrukce. Neodkázal zastavit ten ďábelský úsměv, který se mu vytvořil na rtech, při pohledu na Pandoru, které se mu nadále tiskla k hrudi. Už se těšil, až se probere. Byl si jistý, že ho bude chtít vlastnoručně zabít, ať to znamenalo to, že se ho dotkne, nebo ne.

To mu připomnělo, jak zmatený byl. Má nějakou poruchu, která ji brání v tom, aby se někoho svobodně dotkla, nebo někdo jí? Tu paniku, co zahlédl v jejích očích, jen potvrzovala, že je to psychický problém.

„Ne..." zakňourala tlumeně do jeho košile. Jeho pohled padnul na její obličej, který by zkřivený zoufalostí. Ona snila? On myslel, že omdlela. Lidé přeci nesní hned poté, co nedobrovolně ztratí vědomí. Ucítil její doteď bezvládně ležící ruku na jejím břiše, jak se přesunula k jedinému pevnému bodu, kterým teď byl on. Zaryla prsty do látky jeho saka a on cítil, jak se celé její tělo napnulo, jako kdyby se něčemu bránila.

„Pšt," zamumlal bezmyšlenkovitě. Přitáhnul si ji blíže do náruče a volnou rukou hladil její hebké vlasy. Neodvrátil od ní pohled, dokud mu řidič nezahlásil, že dorazili do cíle. Chvíli mu trvalo, než zase dostal ven z auta a pak rovnou zamířil do budovy, kde se nacházel jeho soukromý byt. O tomhle místě nikdo kromě něj nevěděl. Většinu času byl buď v hotelu, nebo málokdy v jejich rodinném domě. Po smrti jejich otce, už tam nechodil tak často, i když ho pořád považoval za jeho domov, když v něm nadále pobýval jeho bratr a jeho sestra, když přijela i se svou rodinou na návštěvu.

Pozdravil vrátného v přízemí a pak se nechal vyvést až do posledního patra, kde se nacházely jen dva střešní byty. Nikdy sem ještě nikoho nevzal, tudíž mu dalo zabrat, otevřít dveře čipovou kartou, když ještě stále nesl Pandoru na svých rukách. Po chvíli tichého nadávaní se mu to konečně podařilo. Pandora se neklidně ošila, tak se rozhodl ji hned odnést do jeho postele. Opatrně ji položil na matraci, doufajíc, že se ještě nehodlá probudit. Sundal jí páskové botky z nohou, kroutící nad jejím výběrem obuvi hlavou. Bude jí muset naučit, jak se v Ruské zimě oblékat. Pro teď přes ni přetáhl deku a nechal ji si odpočinout.

Jistěže ji mohl odnést k ní na hotel. Ale kde v tom byla ta sranda? Zachránil ji, tak chce aspoň vědět, proč. Kdyby ji hned vzal do jejího bezpečného útočiště, vyjednávalo by se hůře. Kdežto až se probudí u něj doma, má Alek výhodu na své straně.

Díval se teď na její obličej, který se konečně uvolnil, dokonce se převalila na bok, aby našla pohodlnou pozici. Vlastně tam stál už asi deset minut a ona se převalila už asi po milionté. Rozhodně to nebyl klidný spáč. Možná proto vždy vypadá, že měla krušnou noc.

Z vedlejšího pokoje zaslechl, vyzvánět svůj telefon, tak ji musel chtě nechtě na chvíli opustit. Tiše za sebou zavřel dveře od ložnice. Svezl se na pohovku a natáhl se mobilu na konferenčním stole.

„Jo?" zamumlal do sluchátka bez toho, aby se podíval, kdo volá.

„Kam si sakra zmizel?" vyjela na něj osoba na druhé straně hovoru. Alek se ani neobtěžoval zarazit protočení očí. To že se bez ohlášení, ani omluvy, jen tak vypařil, se nestalo poprvé. Co z toho dělá Deon vědu? Alek se na chvíli zhrozil, ví snad, že má u sebe Pandoru? Jestli ano, tak je z něj předem mrtvý člověk.

„Měl jsem dojem, že bylo po večeři. Najedl jsem se k prasknutí, díky brácho," zavtipkoval Alek, ale vzhledem k tomu, že si Deon na druhé straně frustrovaně povzdechl, asi to nebylo tak vtipné, jak si myslel.

„Jednou z tebe zešedivím," zabučel Deon, Alek se neubránil úsměvu. Už se nadechoval ho nějak popíchnout, ale Deon pokračoval. „Postaral ses doufám o Pandoru, před tím než ses vypařil?" zajímal se unaveným hlasem.

„Ehm, dá se to tak říct," zamumlal Alek polohlasně. Vlastně ani nelhal. Ještě pořád se o ni stará. Aspoň mu Deon potvrdil to, že o jeho odchodu s ní v náručí nikdo neví.

„Jestli ji bude neustále otravovat a urážet ji, pošlu tě někam daleko, ať k ní nemáš přístup. Chovej se slušně," plísnil ho bratr nadále. Ale měl chuť se bránit, že tentokrát její dnešní stav s ním neměl nic co dělat. Byl nevinný, ale nechal to plavat.

„Ano, budu. Omluvil jsem se jí a pak ji poslal na hotel," vydal ze sebe tlumeně. Nerad lhal, ale dělal to pro ni. Na druhé straně nastala pomlka. Asi ho Alekova rychlá rezignace šokovala a nedivil se mu.

„Já... dobře. Děkuji, že se konečně chováš jako gentleman," promluvil Deon a něco na jeho hlase Aleka zarazilo. Byl snad dojatý? Málem vyprsknul smíchy, ale jen tak tak to udržel v sobě. Deon byl sentimentální duše, i když ze sebe někdy pouštěl strach, většinou, když se v okolí nacházel právě Alek, byl to měkkota. A proto měl svého staršího bratra rád.

„To já vždycky, jen ne pokaždé se to dá rozeznat," neodpustil si Alek, zaslechl jak se Deon uchechtl.

„To bys nebyl ty, abys tenhle moment nezničil. A teď proč ti volám. Chtěl jsem si s tebou promluvit v soukromí po večeři, ale jelikož si vzal nohy na ramena, tak ti řeknu po telefonu. Mae mi psala, že přijede na vánoce a zůstane tu i přes nový rok. Tak si neplánuj odjezd do teplých krajin tento rok a zůstaň tu, abys ji a své dva synovce mohl vidět," informoval ho Deon o sestřině plánech.

„Jaktože Mae píše vždy jen tobě? Mě jen posílá divné fotky těch dvou uličníků," postěžoval si Alek. Jeho mobil byl plný fotek ušmudlaných dětí, unudlaných nosů a divných ksichtíků. Povzdechl si.

„Mae ví, že já jsem ten bratr, se kterým se dá komunikovat o vážných a důležitých věcech," jistěže. Mae a Deon se vždy spolčili proti němu, ubohému nejmladšímu bratříčkovi. Odfrknul si.

„Nemám slov," utrousil na půl úst a poslouchal, jak se mu Deon posmívá z druhé strany linky. „Je to vše?" zajímal se, už se chtěl jít podívat na spící krasavici ve své posteli.

„Ještě je tu jedna záležitost..." zarazil ho Deon vážným tónem. Alek zpozorněl.

„Co?"

„Nebyl jsi teď někdy v kontaktu se Zekem?" zeptal se najednou Deon. Alek se zamračil.

„Nebyl," řekl popravdě. Od toho divného telefonátu, kdy ho žádal, aby se u něj Alek stavil, se mu Zeke neozval.

„Už víc jak týden se mu nemůžu dovolat a jeho sekretářka taky neví, kam se poděl. Nebyl ani v kanceláři," svěřil se Deon. Jeho bratr někdy spolupracoval Zekem, takže měli užší pracovní vztah. Alekovi nevadilo, když na svého strýce nenarazil po dobu několika měsíců. Proč by ho měl týden zarážet? Ale bylo tomu tak. Možná kvůli tomu telefonátu.

„Naposledy jsem ho viděl v archivech, předtím než jsi mě poslal do Moskvy," řekl Alek, který se snažil setřást divný pocit, který se mu po novém zjištění, utvořil v žaludku. „Chtěl, abych se u něj stavil, ale jelikož jsem jel pryč, nemohl jsem. Proč se po něm sháníš?"

„Chtěl tě vidět? Proč by se s tebou chtěl sejít?" přemýšlel Deon nahlas.

„Nevím, nechtěl mi to říct," pokrčil rameny, ale taky mu to nedalo.

„Dobře, zatím to nechám být, jelikož se už několikrát vypařil. Dej mi vědět, kdyby se náhodou ozval," požádal ho bratr. S tím se s Deonem rozloučil. Alek odložil telefon zpět na stůl a přemýšlivě se opřel o sedačku. Zeke zmizel několikrát, ale Alek nikdy neměl tenhle pocit v žaludku. Bylo možné, že Alek propásl šanci zjistit, co po něm Zeke chtěl? Co když se to týkalo jeho bezpečí. A nebo bezpečí celé rodiny. Vzpomněl si na ten pokus o únos Pandory. A nebo o bezpečí Pandory? Uvědomil si, že se o tom měl zmínit Deonovi.

Jenže pak by musel svému bratrovi vysvětlovat celou situaci, proč s ním Pandora byla. Nechtělo se mu do toho zatahovat celou záležitost s Chenem. Deon ho nerad viděl v Parkově společnosti. I když ani Alek s ním nechtěl nic mít, na schůzku s ním přijít musel. Už jen ze zvědavosti a ještě že tak udělal. Netušil, co by s tou ženskou bylo, kdyby se tam neukázal.

Vyskočil na nohy a přešel ke své ložnici. Svlékl ze sebe sako a rozepnul si košili u krku. Pomalu otevřel dveře a neslyšně se vplížil dovnitř. Zjistil, že Pandora byla ještě stále mimo sebe, ale i tak z jeho úhledné postele dokázala udělat místo bojiště. Všechny polštáře byly rozházené po podlaze a ona sama ležela v prostředku matrace, dokonale zamotaná v prostěradle, s dekou pod hlavou.

Co tu do pekla dělala? Přešel až k ní, aby se ujistil, že si z něj neutahuje, ale opravdu tiše oddychovala, spala, jako kdyby jí do vody hodili. Nic podobného ještě nezažil. Zakroutil hlavou, nechal ji jak je a odebral se do přilehlé koupelny. Shodil ze sebe zbytek oblečení a vrhnul se pod sprchu. Po půl hodině, když vešel zpět do jeho pokoje, s ručníkem omotaným kolem pasu, našel ji ležet vzhůru nohama. Vyvalil na její postavu oči a neubránil se pobavenému úsměvu. Tahle žena má tedy divoký způsob spánku. Přešel až posteli a tam se zastavil, prohlížejíc si její obličej, který se nikdy nevyhladil do klidné masky. Nadále krabatila obočí a krčila nos. Muselo se jí zdát něco nepříjemného.

Najednou zalapala po dechu a prudce se posadila do sedu. Ztuhle zůstal stát, bez toho aby se pohnul. Tiše zasténala a dýchala, jako kdyby uběhla maraton. Konečně se vzpamatoval a posadil se na kraj postele.

„Hej v klidu, byl to jen sen...," zamumlal k ní. Nepřestávala ztěžka dýchat, ale obrátila k němu hlavu.

„Aleku...," zašeptala. Tím, jakým způsobem jeho jméno splynulo z jejích rtů, ho doslova paralyzovalo na místě. V jejích očích se leskly slzy, které nepřekonaly hrázi tmavých spodních řas. Vypadala jako nádherná víla. To jak jednal hned na to, nedokázal vysvětlit ani nijak ospravedlnit. Natáhl se k ní, nerozpakoval se nad její předešlou žádostí, aby se jí nedotýkal, tak jako nikdy a bez problému si ji stáhl do náruče. Cele její tělo bylo vlhké potem.

Byl překvapený, když neprotestovala a nechala se jím konejšit. Zavrtala hlavu do jeho nahé hrudi, tak že jí nebyl vidět ani obličej. Cítil její horký dech na kůži a už jen to dokázalo začít vařit jeho krev. Snažil se to ignorovat a pevně ji objal. Její dech se každou chvíli zklidňoval, dokud nebyl dokonale pravidelný. Zapletl prsty do jejích vlasů a užíval si její náhlou blízkost. Kam jeho paměť sahala, nikdy nebyl nikomu takhle blízko, bez toho, aby se mezi nimi něco nestalo. Byl to zajímavý zážitek.

Uběhlo několik minut, pak se trochu odtáhl a zjistil, že opět odplula do snového světa. Chtěl ji položit zpět na postel, aby byla v pohodlí, ale pak si uvědomil její ruce, které byly omotané kolem jeho pasu. Jak si toho nemohl všimnout? Usmál se, držela se ho vážně pevně.

Odsunul se společně s ní dál po matraci a pak se položil na bok, sní stále v jeho objetí. Nějak dobu zůstal naprosto bez dechu, když se od něj neodtáhla. Naopak, nechala svoji hlavu dlít na jeho hrudi, s jednou rukou přehozenou přes jeho pas.

Neměl v plánu tu s ní spát v posteli, nechtěl jí přivodit šok, až se doopravdy probudí. Chtěl se natáhnout na sedačce, i když to bylo i proti jeho vlastnímu přesvědčení. Situace ho ale tak nějak navedla a teď se přistihl, jak pomalu usíná s krásnou ženou v náručí. Nikdy za dobu, jeho historie s ženami, se mu nic podobného nestalo, ale bylo to podivně uklidňující.

A/N

Jop, řekla jsem si je to 10. kapitola, tak ji udělám extra, super dlouhou a nacpu do ní, co nejvíc Aleka, ať ho poznáte o trochu víc. Z nějakého důvodu, mi přijde že bych ho měla víc osvětlit :D

Asi aby ho někdo špatně nepochopil...! Vidíte ten chlap umí být i sladkej, když se mu zachce. Až na to, že o polovině toho Pandora nemá ponětí, jelikož to celé prospala :D

No jak se tohle vyvine dál... snad se Vám to bude líbit... sorry, že hned nepřišlo na řadu vysvětlení ohledně jejího snu/pomatení mysli/nebo bůhví čeho přesně, ale vše má svůj time !

Další kapitola bude... no zajímavá pro některé z vás, ale víc se těším na tu co přijde potom.... co mám naplánované... jestli někdo z vás napíše, že to čekal, tak pověsím psaní na hřebík :D protože pak jsem autorka na prd :D

hehe

Jistě máte mnoho otázek, což potvrzují vaše zoufalé komenty... haha nechávám vás bloudit... ale klidně se ptejte na cokoliv, co by vás zajímalo, abych věděla, co vás rozčiluje nevědět nejvíc hah :D

Je tu nějaká postava, která vám nesedla, nebo naopak?

No nic, už budu mlčet, aby jste mohli v klidu vstřebat pocity z této kapitoly!

VOTES and COMMENTs potěší!

love ya

❤️