Od jejich posledního setkání se Caroline Tomovi systematicky vyhýbala. Komunikaci s ním udržovala přes e-maily, telefon a Facebook, už se v žádném případě nepokoušela znovu zvonit u jeho dveří nebo ho doprovázet na tiskovky či jiné PR akce.

Pokud se konala nějaká událost, která vyžadovala přítomnost jich obou, předjednala vždycky všechno dopředu s pořadateli a potom se schovala někde v koutku, případně se vytratila dřív, než si jí někdo všiml a raději si zařídila práci jinde. Nebyl jejím jediným klientem, takže se s chutí soustředila i na další práci.

Tom její počínání nijak nekomentoval, asi mu vyhovovalo, že ji nemá za zadkem a ona se snažila ve všech směrech, aby se v médiích objevoval jako ta největší celebrita, coby ten nejvíc sexy, nejúchvatnější, nejšarmantnější, nejvtipnější ze všech.

Zároveň jí od něj dál chodilo na účet nemalé množství peněz, což značilo, že je s její prací nejspíše spokojen.

Byla tomu ráda, neboť jejich poslední setkání bylo všechno jen ne milé. Stále musela myslet na jeho ledově chladné oči, blýskající se jen velmi těžko zadržovanou agresí... na povýšená gesta a urážlivá slova. To nebyl ten Tom, který si ji před pár lety najal...

Koneckonců, nebyl by zdaleka první ani poslední z jejích klientů, koho zkazila sláva a peníze. Mladý kluk ze slušné rodiny, který náhle přičichne k penězům, rychlým autům, drahým hodinkám, večírkům s celebritami, k drogám a alkoholu, kluk, který najednou vidí, že se mu dívky vrhají do náruče, že chlapci chtějí být jako on... to je tak klasický příběh až to nudí. Takový kluk snadno dojde k doměnce, že může všechno, že mu svět leží u nohou.

A Tomovi ten svět u nohou skutečně ležel. V podstatě by už její služby ani nepotřeboval, jeho kalendář byl tak plný, že nejspíš bude další nabídky pro zaneprázdněnost odmítat tak do roku 2020. Kam se podívala, tam byla na titulní stránce jeho tvář, kudy šla, tam se o něm někdo bavil. Kde se objevil, davy šílely. A milovaly ho i přesto, že se poslední dobou choval jako totální prase.

Vyšňupal toho koksu už tolik, že mu byl jeho vlastní mediální obraz ukradený? Byl si tak moc jistý svou slávou? Každopádně měl vyděláno na několik životů dopředu. I kdyby se teď rozhodl přestat pracovat a zbytek života propít a profetovat, asi by mu ještě dost peněz zbylo. Ale přitom on toužil jít výš a výš - svou honbou za slávou a pozorností se stal naprosto posedlý.

Zamyšleně šla po chodníku v centru Londýna, v blízkosti jednoho z místních nově zbudovaných office parků, kde měla mít tu nejpodivnější schůzku svého života. Podpatky jejích nových superdrahých lodiček od Jimmyho Choo klapaly po dlažbě, zatímco kráčela s hlavou zvrácenou lehce vzhůru, jak četla vývěsní štíty restaurací a kaváren v přízemí supermoderních kancelářských komplexů, aby našla tu správnou. Hlavu měla plnou pochmurných myšlenek - na setkání se vůbec netěšila. Tušila totiž, že se určitě  nedoví nic hezkého.

Po chvíli nad jedním vchodem konečně zahlédla notoricky známé logo Starbucks Coffee, takže ještě krátce zkontrolovala svůj vzhled v odrazu skla dveří a s tichým povzdechem vstoupila dovnitř.

Bylo kolem třetí hodiny odpolední, takže kavárna byla poloprázdná, nával, který bývá kolem oběda, už pominul, proto Caroline mezi těmi několika hosty snadno našla osobu, která na ni čekala. Seděla u rohového stolku se dvěma polstrovanými křesly a stál před ní velký hrnek s capuccinem.

Měla husté, středně plavé vlasy, které jí v dlouhých vlnách padaly až někam do poloviny zad. Byla štíhlá a drobná, na sobě měla krémově bílé pouzdrové šaty a k nim ladící lodičky. Šperky i kabelku měla decentní, zkrátka anglická mladá dáma se vším všudy. Její modrozelené oči jí byly povědomé - to proto, že téměř každý den vídala člověka, který měl velmi podobné.

Caroline se neobtěžovala dojít si pro kávu, měla pocit, že její vystresovaný žaludek by stejně teď nepřijal ani doušek vody. Rázným krokem došla až k sedící mladé dámě a napřáhla k ní svou pravici. "Vy budete Emma, že? Caroline Atkins, ráda vás poznávám," pronesla. Plavovláska vstala a se společenským úsměvem přijala nabízenou ruku. "Ano. Emma Hiddleston. Těší mě," řekla a potom se obě posadily.

"Neobjednáte si?" zeptala se Emma a upřela na Caroline zvědavý pohled. Potom pozvedla svůj hrnek a s požitkem se napila voňavé tekutiny uvnitř. Caroline zavrtěla hlavou. "Bohužel, měla jsem už dnes moc pracovních setkání a další káva už by mi nejspíš přivodila menší infarkt," usmála se Caroline mírně a Emma chápavě přikývla.

"Nemám bohužel moc času, ale zněla jste v telefonu dost naléhavě, Emmo, o co jde?" přešla Caroline hned k věci. Emma sklopila oči a mezi prsty pravé ruky nervózně promnula ubrousek. "Jde o mého bratra... samozřejmě," řekla tiše. Caroline vědoucně pokývala hlavou - bylo jí to naprosto jasné. Kdo jiný by si také mohl všimnout změny v jeho chování, než jeho rodina?

"Kde jste sehnala moje telefonní číslo? Od něj?" zeptala se Caroline zvědavě. "Blázníte? Copak by mi ho dal? Máte ho na stránkách," vysvětlila Emma a upřeně se zadívala na rudovlásku naproti sobě. "Tom... se teď poslední dobou dost změnil. Chtěla jsem se zeptat, jestli jste si toho také všimla," nakousla Emma, co ji tížilo a znovu sklonila oči k šálku kávy.

"Jak - změnil?" zeptala se Caroline. "Chci říct... ano, také jsem si toho všimla - nicméně mě zajímá, jak se ta jeho změna projevuje před vámi?" upřesnila a upřela na Emmu své zelené oči.

"Přestal se stýkat s celou rodinou. S rodiči se pohádal tak, že si vzájemně řekli, že už se nechtějí vidět.  Se mnou a sestrou sice komunikuje, ale je prudký, výbušný, pořád se chce jen hádat. Často k nám dorazí zdrogovaný nebo opilý. A to, co o něm vychází v bulváru... jako by to skoro nebyl Tom...," pronesla Emma a slova jí vázla v krku, jak se všemožně snažila zadržet slzy. Bylo jasné, že je to pro ni velmi citlivé téma.

Caroline se přisunula se svým křeslem blíže k ní a položila jí ruku na rameno. "Emmo... je mi to líto, ale pracuji v téhle branži už dost dlouho... a viděla jsem hodně herců, zpěváků, muzikantů... skončit tak, jako váš bratr. Spoustu celebrit zničila sláva, to je potřeba brát jako fakt. Čímž ho samozřejmě nijak neomlouvám, to je jasné," řekla Caroline a Emma odvrátila zrak, aby pohled upřela kamsi ven za prosklenou stěnu kavárny.

"To všechno vím... ale on byl předtím úplně jiný," namítla Emma a Caroline přikývla. "To ano. Jsem jeho manažerkou už několik let, jak možná víte. Vidím tu změnu každý den. Při našem posledním setkání jsem se téměř bála, že mě uhodí," řekla Caroline a v tu ránu litovala, že před ní tolik otevřela své nitro. Emmě se úlekem rozšířily oči.

"Vidíte? To je právě to. Tohle by dřív za nic na světě neudělal. Rozčiloval se i když někdo omylem zašlápl brouka," řekla plavovláska smutně. "A co vlastně chcete ode mě, Emmo?" zeptala se jí Caroline přímo.

"Nevím," vydechla Emma rezignovaně. "Jen jsem si myslela, že třeba spolu vymyslíme způsob, jak mu pomoct," dodala. Caroline se shovívavě pousmála. Před ní totiž seděla další showbussinessem nezkažená naivka. Doufala, že jejímu bráškovi někdo udělá kázání a on se chytne za nos, ale takhle to chodilo jen v romantických filmech.

"Emmo," oslovila ji Caroline mírně. "Nebuďte naivní, takhle to přece nefunguje. Je to velký kluk, myslíte si, že vás poslechne? Nebo myslíte si, že jsem to nezkusila? Všechny moje promluvy do jeho duše skončily tím, že mě skoro vyhodil," dodala. Emmě na chvíli sklaplo. Potom znovu zvedla hlavu.

"Já vím, Caroline... jen netuším, co dělat... když mu něco zkusím říct, práskne dveřmi a pak se čtrnáct dní neozve. Pak si člověk přečte v bulváru, jak opilý a zfetovaný řídil Ferrari," řekla smutně.

"Podívejte, Emmo..." začala Caroline.

"Vždyť on ani nekouřil a teď tohle," skočila jí Emma do řeči. "Když s ním mluvím, přijde mi, jak kdybych mluvila s cizím člověkem, ne s vlastním bratrem," dodala a Caroline jí musela dát v duchu za pravdu. Zachmuřeně pokývala hlavou a vzpomněla si na ty ocelově chladné, nepřátelské, cizí oči.

"Tak v tom vám musím dát za pravdu, Emmo," řekla suše. Emma si poposedla v křesle blíž k ní. "Mohla bych vás prostě jenom požádat, jestli byste s ním znovu nepromluvila? Aspoň jednou? A neřekla mu, že jeho rodině je velmi líto, jaký člověk se z něj stal?"

Caroline chvíli zádumčivě seděla, ale pak se jí povedlo na tváři vyrobit alespoň  mírný úsměv. "Dobře, zkusím to," přikývla. Emma jí vděčně stiskla ruku. "Děkuju," řekla tiše, načež jejich promluvu přetnulo zazvonění Carolinina mobilu.

"Omlouvám se," špitla Caroline a sáhla do kabelky. Na displeji blikalo jméno "Tom Hiddleston". Caroline překvapeně povytáhla obočí. O kom se mluvívá... Rozechvěle přijala hovor a přiložila si telefon k uchu.

"Ano, Tome?" ozvala se do sluchátka. "Potřebuju s tebou mluvit. Mám po zkoušce v divadle. Počkám tu na tebe," vychrlil na ni sérii stručných pokynů. Jeho hlas zněl naprosto neutrálně, ale bylo v něm cosi zlověstného. Nebo si to namlouvala?

"Dobře."

"Za jak dlouho tu můžeš být?"

"Jsem ještě na schůzce, Tome."

"Půl hodiny," štěkl Tom stroze a zavěsil. No pane jo. Tomuhle se asi už nevyhne, pokud se ovšem nechce vzdát té štědré výplaty. Caroline beze slova schovala telefon zpět do kabelky. "Budu muset jít," řekla Emmě, která ji upřeně pozorovala. "Je na vás naštvaný?" zeptala se. "To doufám ne," utrousila Caroline a vstala od stolku. Emma vstala s ní. Znovu si podaly ruce.

"Ráda jsem vás poznala, Emmo. Zkusím s ním promluvit a zavolám vám," řekla Caroline a Emma se na ni vděčně usmála. "Děkuju, Caroline," odvětila s vlhkýma očima.

Chudák holka, pomyslela si Caroline, když vycházela z kavárny na ulici. Chudák já, řekla si, když si znovu vzpomněla, jaké setkání ji čeká teď...