Seděla jsem na parapetu a dívala se z okna. Pozorovala jsem nádvoří mezi hlavní budovou a kolejemi. Za poslední 13 dní sníh roztál. Sem tam se ale ještě najde malá hromádka sněhu především v parku. Země je už nasáklá vodou, proto se v trávníku začaly tvořit kaluže vody a bahna. Ven chodíme jen, když je to nutné. Stačí si nasadit holínky a doufat, že neuklouznete a nevymácháte se v kalužích. To se právě stalo jednomu klukovi na nádvoří.

Na první pohled to vypadalo, že špatně došlápl, uklouzl a spadl. Jenže pokud jste se dívali z takové vzdálenosti a výšky jako já, mohli jste si všimnout něčeho, čeho si studenti na nádvoří nejspíše nevšimli. Nebyl to totiž omyl, ten kluk neuklouzl. Byly mu podkopnuty nohy. Neohrabaně se zvedl ze země a pokoušel ze sebe bahno dostat. Na pomoc mu přiběhl nejspíš kamarád. Bahno ale z oblečení moc nešlo. Kluk se asi rozhodl, že se půjde převléknout, ale moc daleko nedošel.

Jakmile se trochu vzdálil od skupiny, přiběhl k němu další kluk. Byl to ten stejný, který mu před pár minutami podkopl nohy a zapříčinil tak ušpinění jeho oblečení. Nejspíš mu to jednou nestačilo, protože kluk s blonďatými vlasy opět skončil na zemi. Tentokrát jsem nebyla jediná, která to viděla. Několik chlapců přiběhlo a začalo pomáhat blonďákovi ze země. Jiní nejspíše křičeli na onoho viníka. Samozřejmě upoutali pozornost celého nádvoří. Bohužel jsem neslyšela, co říkali. Blonďák se svými přáteli odešel do chlapeckých kolejí. Dva kluci, kteří již neměli, co viníkovi říct, se vydali do hlavní budovy.

Povzdechla jsem si a z okna se posadila na postel. Zítra nás všechny čeká soutěž a místo toho, aby odpočívali, se navzájem shazují do kaluží bahna. Zvedla jsem se i z postele a z rohového pokoje se přemístila do obýváku. Chaeyoung s Dahyun hráli videohry na telefonu. Mina s Momo si na stole rozložily šachy a Jihyo seděla kousek od nich a něco si psala a u toho si broukala melodii naší písně. Celou místností se nesla hudba z repráku. Nechápu, proč ho Nayeon zapnula a pak stejně odešla s Jeongyeon do jejich pokoje. Posadila jsem se naproti Jihyo, když do obýváku přišla Sana. Bundu pověsila na věšák a rychle si sedla vedle svých japonských sester.

"Neuvěříte mi, co se venku před chvílí stalo!" řekla hlasitě, abychom jí slyšely i přes hudbu. Všichni zvedly zrak k Saně a zanechaly svých činností.

"Jihyo, Mino, vzpomínáte si, co nám naposledy říkal Bang Chan?" zeptala se Sana. Absolutně jsem nevěděla, o kom se mluví. Nejspíš jsem nebyla jediná, protože i Chaeyoung nevypadala, že by jí toto jméno něco říkala.

"Že mají ve skupině nějaké neshody. Co s tím?" řekla nezajímavě Jihyo.

"Tak už vím, co tím myslel. Mluvil o šikaně," Sana se hrdě usmála, jako by vyřešila nějakou záhadu. Mina i Jihyo naklonily nechápevě hlavu na stranu. Nejsem si jistá, jestli se Sanou myslíme na stejnou věc. Mluví o té události na nádvoří?

"Woojin dlouho době uráží a ubližuje ostatním členům Stray Kids. No a dnes Chanovi očividně ruply nervy. Vypadal docela děsivě, když si to kráčel směrem k hlavní budově. Nepochybuji o tom, že šel za ředitelkou," dokončila svoji řeč. Teď si jsem jistá, že už trochu vím, o co jde.

"Viděla jsem to z okna našeho pokoje," řekla jsem směrem k Saně. Ta jen přikývla a rozhlédla se po obýváku.

"Kde je Nayeon a Jeongyeon?" zeptala se trochu nechápavě, když dvě zmiňované dívky nenašla v pokoji s námi.

"Jsou u sebe, ale býti tebou tam radši nelezu," řekla Momo a mrkla na Sanu, která se začala smát. Nevěnovala jsem tomu pozornost a nakonec se vrátila zpátky do svého pokoje. Posadila jsem se opět do okna a podívala se ven. Na nádvoří už skoro nikdo nebyl. Vzala jsem si knihu a lépe se uvelebila. Večeře je až za pár hodin.

---------

Večeře už byla v plném proudu. Dnes si spoustu studentů povídalo, aby mohli vyjádřit své nadšení ze zítřejší soutěže. Samozřejmě byli všichni nervózní, ale v tuhle chvíli bylo moc brzo svoji nervozitu dát najevo. Paní ředitelka upoutala naši pozornost, když si stoupla na svůj malý stupínek. Studenti ztišili svoje hlasy až se jídelna ponořila do ticha.

"Drazí studenti, jsem velice ráda, že vám jídlo chutná, ale nepřestávejte být ohleduplný. Někteří z nás by uvítali větší klid. Teď ale k důležitým zprávám dnešního dne. Všechny vás nadcházející den čeká soutěž. V 8:00 budou vyjíždět autobusy z parkoviště, tak buďte připravení. Jak bude probíhat den se dozvíte až na místě. Bohužel jsme se neobešli bez špatných zpráv," ztišila svůj hlas ředitelka. Rázem se jídelnou začal nést tichý šepot. Nikdo nevěděl, o čem to ředitelka mluví. Snad to nebude nic vážného.

"S velikou lítostí musím oznámit, že Kim Woojin ze skupiny Stray Kids byl v dnešních odpoledních hodinách vyloučen. Důvod jeho vyloučení je šikana a obtěžování členů vlastní skupiny. Apeluji na vás, pokud se setkáte s podobným chováním u někoho z vaší skupiny, jste povinni mi to nahlásit," řekla rázně a svůj pohled zabodla k našemu stolu. Přesně jsme věděly, co má na mysli. Nayeon, Jeongyeon a Sana byly podmínečně vyloučeny na 14 dní, ale to jen díky vlivu Nayeon-ina otce. I když nevím, jestli se dají tyto dva případy porovnávat. Nerozumím školnímu systému na této škole.

Ředitelka nám opět popřála dobrou chuť a zbylým členům Stary Kids řekla, že doufá ve skvělý výkon ač právě přišli o jednoho člena. Posadila se mezi ostatní profesory a s nimi začala o něčem debatovat. U našeho stolu převládalo ticho. Nikdo neměl, co říct. Jakmile jsme dokončily své jídlo, vydaly jsme se společně na kolej. Nervozita na nás začala pomalu ale jistě dopadat. Nayeon se vrátila ze svého pokoje s lahví šampaňského. Jihyo nevypadala moc nadšeně, ale taky nic nenamítala. Dokonce rozdala skleničky a pomohla otevřít láhev. Když jsme každá měli obsah láhve ve své sklenici, Jihyo se postavila.

"Twice, zítra nás čeká velký den. Musíme do toho dát všechno, protože jde o debut. Pokud se nám to nepovede, budeme muset opět čekat a to už přeci nechceme. Nayeon, Jeongyeon, Momo, Sana a já jsme tu již od školního roku 2011 - 2012. V té době jsme se opravdu bavily, nešlo nám moc o debut, spíš o to, si to užít. Rok na to jsme přivítaly Minu, třetí a poslední do japonského tria, a Dahyun. Ten rok byl šílený. Přibylo 5 nových skupin, jedna se rozpadla a nikdo nedebutoval. V podstatě jsme možnost na debut nedostaly, protože ředitelka se věnovala chlapeckým skupinám. V roce 2013 - 2014 se k nám přidala Chaeyoung, naše rapová královna. Tentokrát jsme se snažily, ale nebylo to dostačující. Debutovaly Mamamoo a zasloužily si to. Tento rok je nás  9. Mám pocit, že už jsme úplné. Nikdo a nic nám nechybí. Proto musíme dát do zítřka všechno. I kdyby jsme nezvládly se dostat k debutu, budeme mít alespoň pocit, že jsme do toho daly, co nejvíce šlo. Takže Twice, zítřek je naše šance na lepší dny. My to zvládneme!"

Přiťukly jsme si a napily se. Jihyo do své řeči dala vše. Málem mi i ukápla slza. Opravdu si přeji, aby se nám to povedlo. Chci být ten poslední a úplný článek Twice. I za cenu toho, že opustím Yeri a Nako. Yeri je jako moje setra, byly jsme zvykle dělat vše společně. Nako mi za ten rok přirostla k srdci. Neznám roztomilejšího a laskavějšího člověka než je ona a to si občas říkám, že Chae je nejroztomilejší. Nechci tu holky nechat, ale zároveň chci jít dál. Chci si splnit sen. Chci vidět svojí tvář na velké obrazovce a miliony fanoušků, jak skandují jméno naší skupiny. Bohužel nemohu mít všecko. Snad mi holky prominete, že pro jednou budu sobecká.

---------

"Tzuyu, spíš?" ozvalo se tiš vedle mě. Snažila jsem se v té tmě najít Chaeyoung a její obličej. už se to stalo samozřejmostí, že spíme v jedné posteli. Ani nevím, jak jsme k tomu došly. S Chae mi je příjemně, nevadí mi to. Ráda ji v noci objímám.

"Ano Unnie?" zeptala jsem se ospale.

"Co když to zítra nezvládneme? Co když to pokazím?"

"Určitě to zvládneme Chae. Trénovaly jsme opravdu pečlivě, zpěvu jsme věnovaly spoustu času a ty s Dubu jste pomalu začaly rapovat i ze spaní. Musíme se hlavně vyspat, mít dobrou náladu a ono to půjde samo," usmála jsem se, i když jsem si byla jistá, že mě nemůže vidět. Taky jsem byla nervózní. Hlavně jsem se bála toho, že to já budu důvod neúspěchu. Ale to, co jsem teď řekla nahlas, jsem myslela vážně.

"Budu ti věřit Tzuyu-ah," řekla tiše a více se ke mě přitiskla. Je jako nějaký plyšák, hodně roztomilý plyšák. Více jsem jí k sobě přitiskla a zavřela oči.

"Tzuyu?" zašeptala skoro neslyšně.

"Hmm..." už jsem opravdu byla unavená.

"Nezabiješ mě, že ano?" zeptala se a odtáhla se ode mě. Upřímně nechápu, co tím myslí. Můj mozek už nechtěl spolupracovat. Zakroutila jsem hlavou, že ne, protože jsem byla příliš unavená na mluvení. Viděla to vůbec? Nakonec jsem se přinutila k tomu, abych Chaeyoung odpověděla, ale než jsem stihla něco říct, už jsem nemohla. A to kvůli jejím rtům na těch mých. 

Políbila mě... a mě se to líbilo...

---------

Úvodní obrázek: TZUYU