Únavou jsem se svalila do křesla. Měla jsem pocit, že se rozpadnu. Nohy mě bolely, ruce neposlouchaly a oči se zavíraly. V tuhle chvíli bych usnula snad kdekoliv. Nechápu, jak může mít Momo s Minou tolik energie. I když to vypadá, že taky každou chvíli odpadnou. Když nám ředitelka řekla, že budeme dost trénovat, neočekávala jsem, že tady budu až do dvou do rána.

Dávali jsme dohromady choreografii. Momo, Mina, Jihyo a profesorka tance nám vybraly ne až tak těžkou choreografii. Samozřejmě byla těžší než ta na vánočním koncertě. Některé pohyby byly docela náročné. Tohle už je čtvrtá noc strávená v tanečním studiu. Vůbec jsem teď neměla na nic čas. Dopoledne jsme trénovaly hlavně zpěv a Dahyun s Chaeyoung rap. Odpoledne tancujeme až do noci. A takhle už to je několik dní. Mám povit, že jsem za tenhle týden naspala tak 8 hodin. Za celý týden!

"Prosím, už toho nechme!" zakňučela Chaeyoung. Byla stejně unavená jako já. I ostatní dívky začali prosit, abych už přestaly. Je to tak vyčerpávající.

"Dobrá, první do sprch, pak do postele," zavelela Jihyo. Našla jsem v sobě trochu síly a zvedla se z křesla. Šouravým krokem jsme prošly školou. Naštěstí si teď nemusíme hlídat hlídky. Ví o nás, že trénujeme až takhle do noci.

Po sprše jsme se přesunuly na naši kolej. Tiše jsme si popřáli dobrou noc a každá zamířila do svého pokoje. Tedy, Dahyun se nepustila Momo a šla do Velkého pokoje s ní. V pokoji jsem z pod polštáře vyndala pyžamo a co nejrychleji se převlékla. Chtěla jsem už spát. Zhasla jsem světlo a lehla si do své postele.

"Tzuyu-ah, můžu?" ozval se tichý hlásek u mé postele. Posunula jsem se, aby měla Chaeyoung více místa. Už jsem si zvykla, že se mnou usíná. Je to zvláštní, protože její přítomnost mě uklidňovala. Cítila jsem se v bezpečí. Cítila jsem, jak se ke mně přitiskla. Po chvíli jsem slyšela jen tiché a pravidelné oddechování. Zavřela jsem taky oči a pomalu se přesouvala do říše snů. Než jsem však opravdu usnula, projela mnou hlavou jedna myšlenka.

Tzuyu, takhle nespí přátelé, ale páry... 

---------

"Výborně děvčata, konečně to bylo správně," řekla naše profesorka zpěvu. No, neměla to s námi zrovna nejjednodušší. Jelikož jsme trpěly spánkovým deficitem, neměly jsme tak rychlé reflexy. Občas jsme se netrefily, na což vždy profesorka vypěnila.

Konečně nás propustila ze svých spárů a my mohly opustit učebnu. Já tu ženskou vážně moc nemusím. Vždyť mi z hodin zpěvu udělala peklo! Společně jsme zamířily na oběd. Poslední dobou dostáváme samý saláty a lehce stravitelné jídlo. Prý musíme mít ideální postavu a tím si zvýšit šance u společností. Upřímně bych si ale radši dala nějaké pořádné jídlo. Už si připadám jak králík, protože to je samá mrkev, salát a bůh ví co dalšího.

"Holky, vidím to tak, že si dnes dáme pauzu od tance. Vždyť vypadáte jak chodící mrtvoly," poznamenala naše profesorka tance, kterou jsme potkaly v jídelně. Nic jsme nenamítaly a sedly si k našemu stolu. Jsem ráda, že mám konečně jedno odpoledne volné. Rozhodla jsem se jít projít na čerstvý vzduch. Proto jsem rychle dojedla jídlo a rovnou se vydala do zahrad. Avšak jsem se ještě stavila na naší koleji, protože venku byla opravdu zima. Co očekávat od února.

Venku bylo poměrně dost studentů. Nejspíš nejsme jediná skupina, co dostala dnes volno. Velkým obloukem jsem se vyhnula holkám z Everglow. Vážně nemám zapotřebí si kazit náladu takovými nánami. Někteří studenti se jen procházeli a jiní si užívali sněhu, který tu ještě je.

Jedna skupinka kluků po sobě házela sníh. Nevím, z jaké jsou skupiny. Neumím to rozpoznat za pár sekund a ani na takovou vzdálenost. Proto obdivuji Jeongyeon, protože mám pocit, že ona zná úplně všechny studenty téhle školy. Slyšela jsem jak na sebou pokřikují..

"Hej Woojine! Přestaň na mě házet ten sníh, už to není sranda," zavolal kluk s blond vlasy vykukující zpod čepice.

"Felixi, nebuď citlivka. Je to jenom sníh," řekl a hodil mu sníh do obličeje a za krk. Blonďatý chlapec se začal klepat. Určitě to není nic příjemného. Další kluk z jejich skupinky z něj začal rychle sníh odendávat.

"Řekl ti, ať toho už necháš!" křikl naštvaně. Čapl promrzlého kluka za paži a šel ke kolejím.

"Citlivky," uslyšela jsem ještě. Už jsem tomu však nevěnovala pozornost. Přece není slušné poslouchat cizí rozhovory, což jsem si uvědomila až trochu pozdě. Pokračovala jsem dál svou procházkou. Špatně jsem šlápla a noha se mi propadla do sněhu. Pěkně to začalo studit. Po chvíli jsem se vysvobodila, jenže k mému zatracenému štěstí si to naproti mě  kráčely Everglow. Kdy a kde se zase octly tady?! Nedocházely?

Všimla jsem si úšklebku na E:U tváři. Když kolem mě prošly, lehce se přiblížila a podkopla mi nohy. Proč jsem to očekávala, ale nic neudělala?! Uslyšela jsem jejich tichý smích, ale ten mě moc nezajímal. Zahučela jsem pěkně hluboko a hned se mé tělo začalo třást. Najednou ke mě někdo natáhl ruku. Přijala jsem ji a nechala se zvednout.

"Díky Jine," řekla jsem, když už jsem stála na svých nohách.

"Jsi si dávala ledovou lázeň?" zeptal se úšklebkem. Protočila jsem očima a lehce do něho strčila loktem. Že mě to vůbec překvapuje.

"Ano, dobrovolně padám do hromady sněhu, abych chytla angínu," pronesla jsem. Až teď jsem si všimla, že za Jinem stojí dalších 6 kluků. 

"Jine, pravidla," řekl ten nejvyšší z nich. Trochu si mě změřil pohledem, což se mi vůbec nelíbilo. Nikdo si mě takto prohlížet nebude!

"Nikdo tady není, tak toho nech," odpověděl mu nezáživně Jin.

"A můžeme alespoň vědět, kdo je tohle?" zeptal se kluk, který nebyl o moc větší než já. Hned jsem si u něj všimla jeho výrazných kočičích očí a otráveného výrazu.

"To je Tzuyu z Twice, ex mého kámoše, Youngjae, přeci jste ho už viděli," řekl jim. Trochu mě překvapilo, že neřekl: mého nejlepšího kámoše. Myslela jsem si, že se spolu stále baví. Asi mi něco uniká, ale nechala jsem to být. Protočila jsem trochu očima, protože představení typu: tohle je ex tamtoho, prostě nemám ráda. Koho to zajímá, s kým jsem byla ve vztahu! Než jsem však stihla něco říct, uslyšela jsem volání.

"Chou Tzuyu!" škubla jsem sebou, když jsem uslyšela své jméno. Jihyo má opravdu pronikavý hlas.

"Nemůžeš se prostě sebrat a zmizet, aniž bys to někomu řekla. Víš, jak jsem se vyděsila? A co tady děláš se členy BTS, ahoj Namjoone, v parku?!" překvapilo mě, jak dokázala znít naštvaně a zároveň vesele v jedné větě. Pochopila jsem, že asi ten Namjoon bude Leader BTS.

"Tzuyu si dávala sněhovou koupel, tak jsem jí byl říct, že z toho bude mít angínu," řekl s úšklebkem Jin.

"A vy se znáte jak?" zeptala se trochu nejistě a podezřívavě Jihyo. Stihla jsem promluvit dřív než Jin.

"Jeho střední byla hned vedle mé školy. Známe se přes jednoho kluka, nic extra," řekla jsem rychle a doufala, že Jin nic neřekne. Už teď vím, že dostanu přednášku o tom, že nemám mluvit s kluky.

"No skvělý, teď pojď," řekla a jak jsem předpokládala, začala mě táhnout směrem na koleje. Nejsem malé dítě!

---------

Úvodní obrázek: SNÍH