Nechtělo se mi Gucci opouštět. Bylo to tak roztomilé štěně! Škoda, že si ho nemůžu vzít sebou do university. Hlavně by mi to Heeseon a Haena nedovolily. Do Gucci se hned zamilovaly. Mamka s taťkou jsou nadšení, že jejich vánoční dárek uspěl. Ze začátku jsme si na Gucci nemohli zvyknout, furt se nám pletla pod nohy. Jméno ji vymyslela Haena se Siwonem. Protestovala jsem, ale už jsem si na to jméno zvykla. Moje návrhy byly ale lepší.

Dnes večer, 3. ledna, odjíždím do university. Doma byla zábava, ale na universitu se těším. Mé sestřičky se dnes večer vracejí do dětského domova. Ne, nebydlí u nás. Zatím. Rodiče musí vyřešit všechny papíry a možná na konci ledna už u nás bydlet budou. Heeseon si chtěla Gucci vzít s sebou, ale samozřejmě to bylo hned zamítnuto. Chudáček malá několik minut brečela. Každou chvíli by měla přijet Yeri se svými rodiči.

Takovou dobu jsem je neviděla. Dokonce Yeri odvezou do školy. Byla nadšená, když mi to říkala do telefonu. Mluvily jsme spolu jen jednou, protože jsem chtěla, aby trávila co nejvíc času se svými rodiči. Uslyšela jsem zvonek, který mi napověděl, že Yeri už je tady. Otevřela jsem vchodové dveře a skočila své nejlepší kamarádce a skoro sestře okolo krku. Slušně jsme pozdravila její rodiče a pozvala je dál. Upozornila jsem mamku, že už jsou tady.

"Vítejte u nás! Tak dlouho jsem vás neviděla. Siyeon, máš skvělé opálení" mamka byla tak ráda. Siyeon, mamka Yeri, se po slouženém komplimentu zasmála. Vždycky s ní byla sranda. Yerin táta, Shinwon, byl spíše vážný. Dalo se s ním dobře debatovat o filozofických otázkách. No a když tohle všechno zkombinujete, vznikne vám z toho Yeri. Holka se skvělým smyslem pro humor a občas chytrá jak Einstein.  

"Tak nám povídejte, kdy jste všude byli. Dva roky je tak strašně dlouhá doba. Nemusíte se bát, o Yeri bylo postaráno s maximální péčí. Kdy znova někam odlétáte? Samozřejmě vás nevyhazuju! Vaše přítomnost nám všem chyběla, viďte drahouškové?" se smíchem jsem přikývla. Mamka občas bývá tak nesnesitelná. Jenže odpovědi na tyto otázky nás zajímala.

Siyeon a Shinwon se pustili do vyprávění. Povídali nám o tom, jak je v Indii málem zabil slon. V Malajsii je pokousal jedovatý had. Vietnam byl v celku nudný, ale krásný. V Rusku málem umrzli zimou. Na Novém Zélandě zkoumali tučňáky a prý si jednoho chtěli odvést sebou. To jim ale místní nedovolili. Svou cestu zakončili na Filipínách, kde zkoumali místní mořské živočichy. Našli tam nový, dosud nepojmenovaný druh ryb. V únoru odjíždějí do Států na sjezd vědců, takže se doma moc neohřejí.

Bylo skvělé, že Siyeon vyprávěla všechno tak poutavě a zajímavě. Zatímco její manžel ji napomínal, ať to tak nezkresluje. Ve skutečnosti je ten slon nechtěl zabít. Lekl se a začal utíkat jejich směrem. Ale toho tučňáka si z Nového Zélandu odvést chtěli. Jenže by se trápil a tak uznali za vhodné ho tam nechat. Také nám vyprávěli své zážitky z lodě. Vždy se mezi státy přesouvali po moři. Jenom z Ruska na Nový Zéland si radši vzali letadlo. A na cestě z Nového Zélandu na Filipíny potkaly velryby. Jejich dobrodružství mě vždycky fascinovala.

"Vždy říkám, že člověk se nejvíc naučí v praxi. Je škoda, že Yeri nejeví stejný zájem jako my. Jinak by s námi cestovala" řekla smutně její mamka. Yeri nikdy neviděla smysl v potápění a prozkoumávání něčeho nebezpečného. A že jejich cesty nebezpečné jsou. Když byla Yeri mladší, na některé cesty jezdila s nimi.

Kdo z vás se může chlubit tím, že za prvních pět let života navštívil skoro 10 států?! V té době jsem se s Yeri vídala jen o letních prázdninách a párkrát do roka. Jenže když ji v Indonésii málem kousl krokodýl, řekla, že už na žádné další cesty s nimi nepojede. A tak se stalo, že Yeri začala žít u nás. Čím byla starší, tím víc času trávila i u sebe doma, nejčastěji v přítomnosti její babičky nebo nějaké tety.

"Cestovala bych s vámi a sežral by mě krokodýl! Ne, děkuji. Vždyť jste nejmíň stokrát přišli 'málem' o život!" zafuněla Yeri. Nerada se o tom s rodiči bavila.

"To přidej, zlato! Svět je nevyzpytatelný  a na každém rohu na tebe čeká nebezpečí. Jenže někdo takovou práci dělat musí" řekl přísně její otec. Yeri protočila oči na znamení, že je tohle téma nebaví. Mamka zavolala, že už je hotový oběd a tak jsme zasedli ke stolu. Všichni jsme pak obdivovali Heeseon, která fascinovaně poslouchala vypravování o jejich cestách.

---------

Rozloučila jsem se s rodiči a společně s Yeri jsme zamířily do školy. Rozdělily jsme se, protože ona mířila k Joy a já za Chaeyoung. Pozdravily jsme se objetím a vyrazily na naši kolej. Byly jsme první, které na kolej dorazily. Uklidila jsem všechno svoje oblečení do skříně a zdravila postupně přicházející členky. Když jsme měly všechny vybaleno, sešly jsme se v obýváku. Sana všem udělala kávu a my ostatní jsme poslouchaly zážitky z vánočních prázdnin.

"Chceš mi říct, že budu jediná bez sourozenců?!" zeptala se Sana. Právě jsem jim řekla, že se moji rodiče chystají adoptovat dvě holky z dětského domova. Taky jsem jim popisovala Gucci a dozvěděla se, že i ostatní mají domácí mazlíčky. 

Momo má dva psy jménem Boo a Dobby. Nayeon má krásného bílého pomeraniana jménem Kookeu. Na fotkách vypadá jako zlatíčko. Gucci je taky pomeranian, ale trošičku jiný než Kookeu. Jeongyeon jako jediná má kočku. Spíš je to kočka její sestry, ale Jeongyeon se o ni taky stará. Jmenuje se Bami. Dahyun má pejska jménem Ari a je to plemeno Maltézský psík. Všechny zvířátka na fotkách vypadají tak hezky. Snažila jsem se v mobilu najít i hezkou fotku Gucci.

"Ooo, je tak roztomilá!" usmála se Chaeyoung. Tohle byla jediná použitelná fotka Gucci. Není moc fotogenická a vyfotit ji je nadpřirozený úkol. Ale jednou se mi to povedlo. Dlouho jsme si povídaly, jenže Jihyo musela jít na schůzi. Jako výpomoc si určila Minu a tak obě dívky odešly z naší koleje.

--------- (Mina)

Schůze mě moc nebavily, ale někdo tam poslouchat musí. Jihyo se aktivně zapojovala do debaty zatímco já jsem jen tiše seděla. Vážně mě nezajímalo, jestli bychom neměli zrekonstruovat knihovnu. Právě o tom se hádali. Nechápu proč to ta prožívají. Všichni utichli, když na místo konaní schůze, což je knihovna dorazila Irene. Všichni se k Irene chovali s respektem.

"O čem se hádáte tentokrát? Jdete slyšet až do jídelny" zamračila se a výchovným pohledem si nás prohlédla. Bylo docela časté, že se tu vedly hádky. Nejčastěji hádky vyvolával Soobin, Leader skupiny TXT. Vždycky měl s něčím problém a když něco náhodou nebylo podle něho, urazil se jak malý děcko. Už jsme se ho naučili ignorovat.

"Nehádáme se, jenom vedeme debatu" odpověděl s úšklebkem Soobin. Jihyo protočila očima a radši mlčela. Tenhle hajzl využije všeho ve svůj prospěch.  

"Soobin a Jihyo debatovali o tom, jestli bychom neměli ředitelce navrhnout rekonstrukci knihovny. Tenhle stůl by určitě potřeboval vyměnit stejně jako polovina stolů v knihovně. Pomalu ale jistě se to tady začíná rozpadat. Jihyo je pro rekonstrukci a Soobin je proti" Irene byla obeznámena se situací od Wendy, Leadera Red Velvet.

"Tak udělejme hlasování. Kdo je pro?" zeptala se Irene.

"Počkej! To si ani nevyslechneš argumenty? Tahle škole není rozhodně ve stavu, kdy může platit rekonstrukci nějaký posraný knihovny. Stejně sem nikdo nechodí a proč to opravovat pro nějaký šprty?" ušklíbl se Soobin. Byl vždycky tak otravný.

"Kde si přišel na to, že škola nemá peníze na rekonstrukci? Na koupi pár stolů, židlí a křesel fakt máme" odpověděla znuděně Irene. Když si totiž Soobin něco vymyslí, nejede přesto vlak. Už chtěl něco namítnout, ale Irene ho umlčela pohledem.

"Kdo je pro rekonstrukci?" zeptala se Irene, která už to chtěla mít za sebou. Do vzduchu vyletělo 21 rukou včetně té mé. Proti návrhu bylo 8 lidí a 3 se zdrželi hlasování. Irene tedy na papír napsala návrh a všech 21 lidí ho podepsalo.

"Tak máme hotovo. Pokud už nikdo nic nechce navrhnout, prohlašuji tuto schůzi za ukončenou. Sejdeme se tady za týden a mohou přijít už jenom Leadeři. Mino, byla bys tak laskavá a uklidila tyto knihy? Očividně někdo nevěděl, kam je má zařadit" usmála se na mě Irene. Přikývla jsem a zatímco všichni odešli na své koleje, já vzala hromádku knih a začala hledat jejich původní místa.

"Pomůžu ti" lekla jsem se a upustila knihy na zem. Chtěla jsem začít křičet na svého narušitele, že ty knihy zaplatí. Jenže jakmile jsem se otočila, zamrzla jsem. Yuto, člen skupiny Pentagon se chabě usmál a zvedl knihy. Nevrátil mi je a pokračoval uličkou tak, jak jsem měla původně naplánováno. Rychle jsem se otočila a doběhla ho. Vlastně mi stačilo udělat pět kroků, neušel totiž moc daleko.

"Vrať mi ty knihy. Irene o to požádala mě" zamračila jsem se. Zněla jsem jako malé dítě, co nechce být připraveno o svoji chvilku slávy. 

"Tak křehká dívka jako ty by neměla nic nosit. Spíš by někdo měl nosit tebe" ohrnula jsem nos nad jeho sladkými řečmi. Naše poslední setkání proběhlo na konci září. Bylo to přesně to setkání, kdy Tzuyu vešla do učebny a vyrušila nás. Od té doby jsme spolu soukromě nemluvili.

Já a Yuto jsme přišly do university ve stejný rok. Oba dva pocházíme z Japonska a hned jsme se sblížili. Já jsem hned na začátku získala odznak Vizuál a on odznak Tvář skupiny. Dnes už tenhle odznak nevlastní, jelikož ho předal jednomu mladšímu členu Pentagonu. Ne, nechodili jsme spolu, ale ani nemůžu tvrdit, že mezi námi nic nikdy nebylo. Už od začátku jsem pro něj měla slabost a on pro mě. 

Rychle jsem ale pochopila, že mě s ním nečeká nic dobrého. Jako kamarádi bychom byli dobří, jenže on se se mnou nechtěl jen kamarádit. Má dobré přesvědčovací schopnosti a ví, co má říkat, abych se začala červenat. Nenávidím ten jeho úsměv, protože mi vždy přestane bušit srdce.

"Nech toho. Dej mi ty knihy" řekla jsem chladně. Musím mu dát jasně najevo, že mezi námi už nic není. Ani to kamarádství o které jsme se tolik snažila.

"Řekni mi upřímně Mino, co se změnilo. Co se změnilo, že jsi mě naprosto odřízla ze svého života. Ignoruješ mě a to bolí. Baví tě si se mnou takhle hrát?"

"Já si nehraju s lidmi. Nejsem ty" cítila jsem, jak mi adrenalin pumpuje celým tělem. Nikdy se s nikým nehádám, pokud to není vyloženě nutné. A u Twice to občas nutné je. Sami to dobře víte.

"Jasně. Adachi Yuto, kluk co láme srdce dívkám na potkání. Nebo, jak mě vidíš?" zeptal se výsměšně. Měla jsem sto chutí, mu ten úsměv omlátit o ty knihy co stále držel. Proč se vždycky chová jak debil?

"Ne, takhle tě vážně nevidím Yuto. Spíš bych řekla, že si s lidmi hraješ a bavíš se nad jejich utrpení. Donutíš je ti věřit a pak jim zlomíš srdce v té nejméně očekávané chvíli. Baví tě, když tě lidi nenávidí. Pár dní nebo týdnů počkáš a pak začneš znova. Nechápu, jak ti ty nány můžou věřit!" zakroutila jsem hlavou. To opravdu nemají mozek. Musí jim být jasné, že si s nimi jen hraje.

"Právě si urazila sama sebe, puso. Stále se na mě zlobíš? Myslel jsem, že už jsi vychladla" pronesl tím sladkým a lichotivým hlasem.

"Neříkej mi tak! Ne, už se na tebe nezlobím. Jenže mám paměť a už nejsem tak hloupá jako předtím. Vím, o co ti jde. Lituju sama sebe, jak jsem mohla být tak naivní?" zeptala jsem se nahlas sama sebe. Yuto jen zakroutil hlavou, ale nic na to neřekl.

"Víš co? Tak si ty knihy roztřiď. Vůbec nevím, proč tady s tebou marním čas!" řekla jsem a otočila na podpatku. Měla jsem ze sebe celkem dobrý pocit.

"Prej chodíš s tou malou holkou ze své skupiny. Jak jen se jmenuje? Chaeyoung? Viděl jsem ji. Je tak malá, že bych si ji mohl splést s nějakým sloupem na opírání" zasmál se. Vařil se ve mě vztek, ale radši jsem mu neodpovídala. Vzdaloval jsem se od něho, aniž bych se otočila. Slyšela jsem, že na mě ještě něco volal. Nezastavila jsem se a odešla s knihovny. Zjistila jsem, že už je skoro jedenáct hodin večer. Zamířila jsem na naši kolej a šla spát stejně jako ostatní.

--------- (Opět Tzuyu)

Ráno mě vzbudil zvuk budíku. Dahyun na mě zavolala, ať ho okamžitě vypnu. Udělala jsem tak a šla se obléct do školní uniformy. Jakmile jsme se v obýváku sešly všechny, vyrazily jsme na snídani. Jenže jsem se zasekly ve Velehale. Spoustu dívek se tlačilo k nástěnce a něco si zaujatě šeptaly. Nayeon zvýšila hlas a řekla všem, ať nás nechají projít. Dívky protočily očima a začaly postupně odcházet do jídelny. 

Konečně jsme se mohly podívat na nástěnku. Všimly jsme si výrazného červeného vykřičníku vedle seznamu skupin. Vykřičník měl zaujmout pozornost a upozornit na změny, které byly tučně zvýrazněny:

1. BLACKPINK
2. TWICE
3. RED VELVET
4. ITZY
5. IZ*ONE
6. EVERGLOW (⬆️)
7. LOONA (⬆️)
8. MOMOLAND (2⬇️)

Momoland se propadly o dvě místa dolů!? Hodnou chvilku jsme civěly na tabulku. Vedle ní byl připnut lísteček říkající toto:

Studentky Momolandu jmenovitě Sung Jiyeon (Jane), Kim Nayun, Lee Joo-Won (JooE), Lee Geuroo (Nancy) a Yoo Jung-Ahn (Daisy) porušily školní pravidlo 34 ( zákaz užívání a skladování alkoholu, tabáku a omamných látek). Konkrétně odstavec 1, 3 a 4 (1 = sklad. alk., 3 = užívání alk., 4 = užívání alk. nezletilými). Kromě obvyklých trestů byla skupina Momoland přesunuta na osmé, poslední místo. Skupiny Everglow a Loona se automaticky posouvají o jedno místo výš  

Akorát do Velehaly přišly dívky z Loony. Dívky, co ještě neodešly na snídani jim začaly mávat. Loonu to dost překvapilo a nevěděly, jak si to mají vyložit. Zjistila jsem, že prokletí Loony je po škole velmi známé. Prokletí, které říká, že se Loona už nikdy nedostane z posledního místo. Toto místo jim patří už od roku 2012-2013, kdy je tam ředitelka přesunula. Nic takového by se nestalo, kdyby Nayeon nenapadla jednu dívku z Iz*One, Yuri. Nayeon by vyhodili a tak Nayeon přesvědčila ředitelku, že to udělala dívka z Loony. Ta následující den opustila školu.

Když se na to tak podíváte, je to velmi smutný příběh. Kvůli hloupé lži jedna nevinná dívka musela odejít a vzdát se svých snů. Jenom kvůli Nayeon! Pravdu znají jen tři skupiny: Twice, Iz*One a Loona. Ředitelka tenkrát pohrozila těmto třem skupinám, že jestli něco řeknou, poletí ze školy stejně jako ta holka. Takhle mi to alespoň vyprávěla Jihyo. Celou dobu mě na jazyku svrběla jedna otázka.

"Jihyo? Momoland byl za pití alkoholu sesazen na poslední místo. Proč Twice nepostihl podobný trest?" strašně moc mě to zajímalo. Co udělal Momoland jinak než Twice?

"To je velmi složité, Tzuyu. Ředitelka by nás ráda přesunula tak na pátý místo, ale má strach. Má strach z Nayeonina otce. Říkala jsem ti přece, jak velký má na školu vliv. Pamatuješ si doufám z mého vyprávění, jak to dopadlo minule. Ředitelka nás měla sesadit, protože jsme porušily hned tři pravidla. Jakmile by tak učinila, Nayeonin otec by vtrhnul do školy a dost jasně by ukázal svůj nesouhlas. Nejspíš by mu na pomoc přiběhla i rodina Jennie z Blackpink. Vždy drželi pospolu"

"Díky za vysvětlení, Jihyo" usmála jsem se a s ostatními zamířila do jídelny.

---------

Úvodní obrázek: MINA