Hlasitě jsme se s Yeri smály. Poslouchaly jsme vtipy z rádia. Táta a máma nás vyzvedly odpoledne před školou. Na volný víkend jsem se upřímně těšila. Když se rádio přepnulo na zpravodajství, táta ho vypnul. Povídaly jsme si o máminých kavárnách. Chtěla od nás pomoct s vypráním nového názvu pro svou vlastní značku kávy. Mamka chtěla nějaký zajímavý ale pro ni důležitý název.

Dohadovaly jsme se skoro celou cestu. Od názvů různých zvířat, barev, již existujících značek a zemí jsme se dostaly ke komolení jmen. Nakonec jsme se přece jenom shodly. Nová káva se bude jmenovat: Tzuri. Jako Tzuyu a Yeri, chápete? Nikdy jsem nečekala, že po mně bude pojmenovaná káva, ale všechno je jednou poprvé, no ne?

"Yeri, drahoušku, máme pro tebe skvělou zprávu!" řekla zničehonic mamka. Yeri zvědavě nahnula hlavu blíž ke předním sedadlům.

"Tvoji rodiče přijedou na Vánoce!" zavolala nadšeně. Yeri nejdříve nevěřila vlastním uším, ale po chvíli se ji na obličeji objevil radostný úsměv. Yeri svoje rodiče naživo naposledy viděla tak před dvěma lety. Do té doby si s nimi jen psala, volala a povídala přes videohovor. Je to pro ni až neuvěřitelná zpráva.

"To znamená, že budeme trávit Vánoce ve třech? Ach jo, bude nuda" zasmála jsem se. Samozřejmě to není pravda. S rodiči je vždycky strašná sranda, ale už jsem si na Yeri navykla. Bude zvláštní, že nebude s námi trávit Štědrý večer.

"Vlastně nebudeme sami. 23. prosince odlétáme na Tchaj-wan a nepoletíme jen my tři. S tatínkem chceme, abys se seznámila se svými budoucími sestřičkami. Pojedou s námi" šokovaně jsem na mamku hleděla. Tak super, zkažený Vánoce. Nebudu ale dělat ukvapený závěry.

"Vždyť tam nikomu nebudou rozumět. Umí snad čínsky?" odpověď na tuto otázku mě velmi zajímala. Korejsky se na Tchaj-wanu domluví těžko. Mluví se tam hlavně dvěma jazyky, mandarínskou čínštinou a tchajwansky (Hokkien). Čínsky se mluví hlavně v Taipei, to je hlavní město. Hokkien je zvláště významný mimo město. Pokud umíte japonsky nebo anglicky, domluvíte se. Ale s korejštinou to tam ani nezkoušejte.

"Ano, umí. Vlastně by bylo dobré, kdybychom ti o nich něco řekly. Jmenují se Haena a Heeseon. Jejich maminka pocházela z Tchaj-wanu a tatínek z Koreje. Na Tchaj-wanu žily šest let, samozřejmě ta mladší tam žila méně. Konkrétně jen dva roky. Přestěhovaly se do Koreji a žili tu šťastně dva roky. Bohužel jednoho dne měli autonehodu. Jejich tatínek byl na místě mrtvý a maminka zemřela po pár hodinách. Jako zázrakem se dívkám nic nestalo. V dětském domově žijí už pět let. Byly nadšené, když jsme jim oznámili, že pojedou s námi. Ani nevíš, jak moc tě chtějí poznat!" nešťastně jsem vzdychla.

Ty holčičky to neměly v životě jednoduché. Bylo mi jich upřímně líto. Když teď znám jejich příběh, nebude mi tolik vadit jejich přítomnost v naší rodině. Stále se ale cítím zvláštně. Připadám si, jako by mě chtěli rodiče vyměnit. Vím, že to není pravda. Zatřepala jsem hlavou a rodičům odpověděla:

"Těším se, až je poznám. Řeknete mi o nich ještě něco, prosím?"

"Jsem ráda, že projevuješ takový zájem. Samozřejmě ti o nich něco povím. První ti představím Haenu. Haena má třináct let a narozeniny oslavuje v červnu. Už od dětství se věnuje modelingu. Je skvělé, že v tom může pokračovat i v domově dětí. Prý ráda hraje videohry a nebo si čte. Miluje nakupování, ale to k tomu modelingu patří. Miluje psy. Když byla menší, přála si mít pejska. V telefonu mám jednu její fotku, podívej se..." řekla a podala mi svůj telefon.

Musím uznat, že je opravdu pěkná. Tak modelky by měly být hezké. Upřímně by se mohla zkusit vydávat za moji sestřenici, je mi trošku podobná. Dlouhé hnědé vlasy, tmavé oči a dokonale symetrický obličej. Podle této fotky se zdá být milá. Ale znáte to, z fotky nevyčtete povahu člověka. Ukázala jsem fotku Yeri a vrátila mamce telefon.

"Její mladší sestřička se jmenuje Heeseon a je jí osm let. Narozeniny měla před necelými dvěma měsíci. Stejně jako Haena se věnuje modelingu. Jinak je to velmi veselá dívka, ráda napodobuje různé zvuky. Věrně dokáže napodobit třeba kachnu, krávu ale taky hlas jejich vychovatelky. Co říkala Haena, ráda vstává brzo. To si budete rozumět, Tzuyu..." zasmála se a znovu mi podala telefon.

Málem jsem se roztomilostí roztekla. Okamžitě jsem se do té fotky zamilovala. Heeseon má tak roztomilá kukadla a nevinou tvářičku. Samozřejmě má dlouhé hnědé vlasy a tmavé oči. Takže by se mohla vydávat za moji další sestřenici. I Yeri poznamenala, že je roztomilá. Mamka nám ukázala ještě pár jejích fotek.

"Wow, je tak moc roztomilá! Na té předposlední fotce vypadá, jako zmenšená verze nějaké zpěvačky. Nevzpomenu si teď na jméno, ale tu podobu tam vidím. Obě vypadají, jakoby se pro modeling přímo narodily" řekla Yeri a podala mamce zpátky telefon. Mamka se usmála. Řekla, že je ráda za náš skvělý přístup. Vděčně jsme se usmály a dál si povídaly.

---------

"Momo, pospěš si!" zavolala na mě mamka. Nesla jsem kufr do hotelového pokoje. Dost mě překvapilo, když mi bylo oznámeno, že na víkend zůstáváme v Soulu. Rodiče se byli podívat na moje středeční vystoupení. Chtěli využít toho, že se zas po dlouhé době nacházejí v Soulu. Pro mě to neslo taky jedno pozitivum. Celý víkend můžu strávit s Dahyun! 

Celý víkend asi ne, protože se chci věnovat své rodině. Chci ji ale navštívit a podívat se kde bydlí. Její rodiče jsou na mě vždy milí a s jejím starším bratrem si rozumím. Spíš si s ním musím rozumět a to z dvou hlavních důvodů. Je to bratr mé přítelkyně a hlavně, mi obdělává sestru. Ano, moje starší sestra Hana chodí s klukem jménem MyungSoo, což je Dahyunin bratr.

Hana do Koreje nepřijela, protože je teď v USA na pracovní cestě. A s nikým jiným než se svým přítelem. Měla bych se jí zeptat, jestli jela na pracovní cestu a nebo na líbánky. Přestože spolu chodí jen dva roky, chovají se k sobě jak manželé. Vážně je to už otravné a Haně to při každé příležitosti připomínám. 

Donesla jsem své těžké zavazadlo do našeho hotelového pokoje. Byl to průměrný čtyř-hvězdičkový hotel. Dva pokoje, jeden pro rodiče a druhý pro mě a s dvěma koupelnami. Z balkónu výhled přímo na Soulský park. Byl to nádherný a okouzlující výhled. Zavibroval mi mobil a já se podívala na to, kdo mi píše.

DUBU: Hej, jak je možný že zůstáváš v Soulu a mě nic neřekneš! To se takhle důležité věci musím dozvídat od Sany? Jinak proč ti píšu, zítra odjíždějí rodiče na nějaký festival a mám volný celý barák. Nechci tu bejt sama a tak ti nabízím přespání. Pochopím, když budeš chtít trávit čas se svojí rodinou. Ale kdyby jsi přece jenom chtěla, dej mi vědět💞😘 

MOMO: Nabídka přijata💓

---------

Procházely jsme se ruku v ruce po pláži kolem řeky Han. Bylo to krásné místo i přes fakt, že jsem nerozeznala pláž od vody. Vše bylo zahaleno sněhem a ledem. Dahyun mi povídala o Soulu, upřímně jsem ji moc neposlouchala. Rychle to na mně poznala a zvolila novou taktiku.

"Unnie? Kousek odtud je výborná restaurace, chceš tam zajít?" na tváři se mi objevil radostný úsměv. Jídlo a já jsme jedna banda. Vždyť moje jméno v japonštině znamená broskev! Ne že bych byla milovnicí broskví, ale miluju jídlo. A to Dahyun moc dobře ví. Měla pravdu, jídlo mají opravdu dobré. Kdyby bylo po mém, sedíme tam ještě další tři hodiny. Dahyun mě napomenula, že jim nemůžu sníst všechno a ať už jdeme. 

Dlouho jsme se ještě (proti mé vůli) procházely po Soulu. Musím uznat že noční a zimní Soul je krásný. Ale studený. Přemluvila jsem Dubu, abych si mohla objednat aspoň čaj na cestu. Když jsme se objevily u jejího domova, bylo kolem osmé. Nebyla to žádná vila, ale ani trpaslík. Její rodina vlastnila hezký rodinný domek.

Prostorný obývací pokoj s jídelnou a kuchyní. Malá pracovna a jedna koupelna, toť vše co se nacházelo v přízemí. V patře byla ložnice jejích rodičů, pokoj jejího bratra a samozřejmě pokoj její. A další koupelna, abych jsme to měli komplet.

"Chceš se podívat na nějaký film? Můžu k němu připravit popcorn" přikývla jsem a posadila se na pohovku. Našla jsem ideální film a už jen čekala na jídlo. Tedy na Dahyun, která přinese jídlo. Vůně popcornu mě skoro omámila. Posadila se s miskou vedle mě a podala mi deku. Pronesla jsem něco o tom, že chci popcorn a ne deku, ale hned jsem pochopila její čin. Při filmu je zvykem se přikrýt dekou. Dahyun mě sledovala v záchvatu smíchu. Má pravdu, myslím jenom na jídlo.

"Dneska to bude ještě zábavné" řekla, když se už konečně přestla smát.

"To ano" usmála jsem se a svoji pozornost zaměřila na mnou vybraný film. 

---------

Už od poloviny nevím o čem ten film je. Vůbec mě nezajímal a jen jsem čekala, kdy skončí. Mám trošičku jiné plány. Mé zvrácené a perverzní já se probudilo k životu. Proč její boční profil vypadá tak sexy? Stálo mě mnoho úsilí, abych si ji nedala teď a tady. Nechtěla jsem ji rušit a tak čekala na konec. Jakmile se na televizi objevily titulky, televizi jsem ovladačem vypla. 

Aniž bych něco řekla, posadila jsem se jí do klína. Vypadala zmateně. Mým tělem probíjela elektřina a cítila jsem, že už své touhy neudržím. Snad každý si to chce rozdat v pokoji svého partnera. Pohladila jsem ji po tváři a zahleděla se do jejích očí.

"Jseš nadržená, viď?" pronesla trošku výsměšně. Moc dobře věděla, co se mnou její slova a doteky dělají.

"Co myslíš, zlato?" moje ruka zmizela pod jejím tričkem. Slyšela jsem cvaknutí, to se mi povedlo rozepnout její podprsenku. 

"Řekni své unnie, které dveře jsou od tvého pokoje" zašeptala jsem jí do ucha. Poslechla jsem si instrukce a ušklíbla se. Zvedla jsem se a táhla ji do jejího pokoje v patře. Celou dobu je to pro mě mučení. Ani neví, jak moc ji potřebuju. Skoro jsem vykopla dveře a rozsvítila. Byl to obyčejný pokoj typické náctileté dívky. Teď mě ale nějaký pokoj a co je vněm nezajímalo. Stáhla jsem Dubu na postel.

K mému překvapení si vydobyla místo nade mnou. Pouštím ji tam jen za odměnu. Vítězně se na mě usmála. Sundala jsem ji tričku i s podprsenku. Mé dotyky si užívala. Taky mě zbavila oblečení na hrudi. Přitáhla jsem ji do žádoucího polibku. Líbala jsem ji, jakoby měl přijít konec světa. Stejně dravě a chtivě mi polibky oplácela. Chtěla jsem se dostat nad ni, ale nepovedlo se mi to.

"Dnes jsme u mě, unnie. Můj pokoj, moje pravidla..." zašeptala a začala mě líbat na krku. Její polibky byly mířeny stále níž a níž. Prohla jsem se v zádech jako kočka, když mi políbila bradavku. Sténala jsem, což u mě nebylo zvykem. Zatímco si její jazyk hrál se jednou, její prsty drtily druhou. Kurva, tohle nezvládnu.

"Nezahrávej si nebo to skončí špatně" zachraptěla jsem. Byla jsem ráda, že složím smysluplnou větu. Dahyun mi stáhla veškeré oblečení ve spodní části těla. Mé nahé tělo obdivovala stejně jako já v zrcadle. Byla jsem na své tělo pyšná. Její rty zanechávaly na mém těle značky. Pomalu ale jistě její rty směřovaly k jednomu bodu, k mému rozkroku. Všechny mé pocity explodovaly, když jsem ucítila její jazyk na mém nejzranitelnějším místě.

"D-Dahyun... kurva... zrychli!" požádala jsem ji. Mé potřeby bylo již nemožné zvládnout. Pobízela jsem a poslušně mě poslouchala. Její jazyk ale nestačil k uspokojení. Přinutila jsem ji použít prsty. Ze začátku se ji moc nechtělo.

"Udělej to! Potřebuju tě cítit uvnitř" naléhala jsem. Nic jiného ji nezbývalo. Byla nejistá ale každým dalším pohybem získávala sebevědomí. Ruce jsem měla zapletené v jejích vlasů. Kdyby sem někdo přišel, znamenalo by to pro nás smrt. Tlak v mém těle narůstal až explodoval. Slastně jsem zavřela oči a užívala si to. Cítila jsem, jak mě ochutnává.

"Sladká jako broskve..." usmála se a políbila mě. Na nic jsem nečekala a přetočila nás.

"Ukázala jsem ti moji slabou stránku, mé slabiny. Budeš muset za takovou ukázku zaplatit" řekla jsem svým hlubokým a strašidelným hlasem. Zbavila jsem ji všeho oblečení a ruce ji držela nad hlavou. Začala jsem třít naše rozkroky o sebe. Takové pohyby jsem ji ještě neukázala. Snažila se mě dotknout, ale nemohla. O to víc jsem si to užívala.

"Řekla jsem, že to skončí špatně. Máme na to celou noc" zašeptala jsem ji do ucha. Jen ta představa, že si ji dnes vychutnám ve všech různých polohách mě vzrušovala. Snad bude zítra schopna chodit.

---------

Úvodní obrázek: DAHYUN a MOMO