"Slečno Tzuyu! Soustřeďte se laskavě na váš zpěv a ne na nic jiného!" upozornila mě profesorka. Zhluboka jsem se nadechla a sama sebe přemlouvala, abych po ní neskočila. A co si jako myslí, že dělám?! Proč je zpěv tak těžký?

"Takže ještě jednou. Začněte od Nayeon, potom Momo, Dahyun a následně Tzuyu. Zkuste to zase nepokazit, ano?" přikývla jsem a poslouchala, jak Nayeon začala svoji část. Lituji, že jsem přikývla na nabídku dostat kus refrénu. Teď jdou holky, moje část začíná za 3, 2, 1...

"Slečno Tzuyu!" ani jsem nestihla otevřít pusu a vydat ze sebe jakýkoliv zvuk "teď jste byla pozdě! Vůbec se nesoustředíte! Sbalte si věci, už opravdu nemám náladu vás furt napomínat. Přijďte po večeři"

"Místo večeře mám trest u paní ředitelky, nešlo by to jindy?" snad poprvé od včerejška jsem ráda za svůj trest. Nechci trávit čas s touhle věčně naštvanou ropuchou. Jenže Štěstěna má dnes asi volno.

"Tak přijdete až vám skončí trest" to jako mám v půlnoci ještě lézt sem? V žádném případě!

"Minule trest trval do půlnoci, paní profesorko. Vážně se mi to dnes nehodí, mohly bychom to odložit na jinou dobu?" moc jsem doufala, že to vzdá.

"Ne, přijdete po vašem trestu i kdyby měl trvat třeba do tří. Zítra bude ředitelka obcházet třídy a chce vidět uspokojivé výsledky. Nemůžu jí předložit takový výkon! Najdete mě v mém kabinetu a připravte se na to, že vás nepustím dokud to nebude PERFEKTNÍ! Už běžte, berete ostatním drahocenný čas"

Vzala jsem si všechny věci a zmizela z učebny. Na chodbách bylo prázdno a já nevěděla co budu dělat. Mám tři hodiny volného času! Nohy mě samy nesly do knihovny, kde už jsem nějakou dobu nebyla. Pozdravila jsem knihovnici a zamířila k jednomu z volných stolů. Potřebovala jsem si dopsat přípravu na hodinu Etikety.

Je to opravdu zvláštní předmět a nemíváme ho často. Řešíme jak se jako budoucí idolové máme chovat ke kolegům a fanouškům. Samozřejmě zdokonalujeme svoje chování a zvyky. Občas se zaměřujeme na projevy a mluvením před mnoha lidmi. A na to si potřebuju udělat přípravu. Ne že by mi to nešlo, ale musím si udělat plán o čem budu mluvit. Mé téma, přátelství mezi idoly, musím natáhnout na 45 minut a nechci se po 10 minutách začít opakovat. 

"Ahoj Tzuyu!" vzhlédla jsem od zápisníku o pohlédla do hnědých očí mé skoro sestry. 

"Yeri! Kde se tady bereš?" zeptala jsem se s úsměvem a poklepala na místo vedle sebe. Sedla si a prohlédla si můj zatím prázdný sešit.

"Etiketa nám skončila trochu dřív. Mia a Aisha z Everglow rozbily projektor a tak nás profesor vykázal ven. Upřímně mi to nevadí" knihovnou se ozval dívčí smích. Nepoznala jsem kdo to je na rozdíl od Yeri. 

"Proč se ty krávy rozhodly jít sem?" protočila očima a já se na ni nechápavě podívala. Měla jsem za to že Everglow jsou v pohodě skupina. Jejich kolej se nachází vedle nás a nikdy jsem nezaregistrovala nějaký problém. Že by mi něco unikalo? Kolem nás prošla šestičlenná skupina za hlasitého smíchu. Smích utichl když blonďatá dívka zastavila ostatní.

"Není to ta holka co randí s Nako z Iz*One?" rozesmála se. Sklopila jsem zrak ke stolu. Všimla jsem si těch pohledů od ostatních, holky nelhaly. Někdo o mně a Nako šíří lži.

"Vypadni Jiwon, nikdo tu nestojí o tvou pozornost!" zastala se mě Yeri, na oplátku jsem ji obdařila děkovným úsměvem.

"Pro tebe jsem E:U!" křikla dívka a snažila se v sobě uklidnit vztek "Že by milostný trojúhelník?" pronesla s úšklebkem. Rychle jsem k ní zvedla zrak ve kterém se zrcadlil můj narůstající strach. Jestli se něco takového vypustí mezi ostatní studenty, ředitelka a hlavně Twice mě roztrhají na kusy!

"Co udělá Nako až se dozví, že ji podvádíš? Už to vidím: Twice jsou očividně tak vybíravé, že randí jen s vyššími skupinami. Nako žila v iluzi!" rozesmály se všechny a jedna si rychle vyndala kus papíru. Nemusela jsem ani hádat co tam píše. Vařil se ve mně vztek.

"Co chceš udělat E:U? Utíkat k ředitelce a naprášit ji lež, kterou si právě vymyslela? Snažíš se být populární a místo toho jsi jenom trapná. Ztrať se nám z očí" hleděla jsem na Yeri s neuvěřitelným pohledem. Kam se poděla ta plachá dívka? Vzala mě za loket a odtáhla mě z knihovny ven.

"Taková kráva... zasraná... kdyby tam nebyly ostatní... to by koukala... píča" při jejích posledních slovech jsem ji zakryla ústa rukou.

"Yeri! Kde se tohle v tobě sakra bere?!" napomenula jsem ji a když jsem stáhla ruku zpět, začala lapat po dechu. Neúmyslně jsem ji zakryla i nos.

"Promiň Tzuyu, jenže ony mne tak naštvaly. Ani jsi neuvědomuješ, jakou má E:U na škole moc. Je neteří ředitelky a ta pro ni udělá cokoliv co ji na té blonďaté palici uvidí. Kdy si myslíš, že roznáší ty lži o tobě a Nako?" doprdele! Jsem v háji, protože teď to půjde s jistotou říct své tetičce a pro mě to znamená další trest. 

Yeri navrhla, aby jsme se teď nějakou dobu nevídaly. Nesmíme ji hrát do karet a podporovat její lži. Taky mi doporučila, ať se na chvíli nevídám i s Nako. Prý jí to vyřídí. S těmito slovy odešla a já se utíkala schovat na pokoj. Jak dlouho asi trvá rozšířit lež?

---------

Nic se nedělo. Nebo jsem natolik blbá a nepoznala jsem změnu. Sedím s Twice na obědě a zatím jsem si nevšimla ničeho, co by napovídalo rozšíření E:U lži. Byla jsem sakra nervózní. Chaeyoung mi furt dokola opakovala, že je profesorka zpěvu kráva a podobné věci. Upřímně jsem si její slova nebrala osobně (profesorky a ne Chaeyoung!).

Do jídelny vešly holky z Everglow v čele s E:U. Zamrazilo mě po zádech když se naše oči setkaly a ona se ďábelsky usmála. Odvrátila jsem zrak a snažila se neotáčet. Bylo to opravdu těžké.

"Tzuyu, jseš v pohodě?" zeptala Dahyun sedící vedle mne. Ehh... co mám říct? S jistotou se to dozví a budu doufat, že mě to nechají vysvětlit. Nebo mě zabijou hned, taky cesta. 

"Víte... musím vám něco říct, než se to dozvíte od někoho jiného" viditelně se ostatní naply. Atmosféra u stolu rázem zhoustla a já už začala litovat, že jsem něco vůbec řekla.

"Když jsem tedy měla volno, šla jsem do knihovny a potkala Yeri. Povídaly jsme si a najednou se tam objevily Everglow. Pohádaly se s Yeri, protože se mě snažila zastat vy víte kvůli čemu. No a E:U se naštvala a rozhodla se, že po škole roznese to, že já a Yeri spolu chodíme a tím pádem podvádím Nako. Je to samozřejmě hloupost, což jsem se vám včera snažila vysvětlit. Ale nechtěla jsem, abyste se takovou kravinu dozvěděly aby se nestalo to co včera" popadala jsem dech z toho, jak rychle jsem se snažila mluvit. Snad jsem řekla vše potřebné.

Nayeon začala rudnout vzteky, to není dobrý.

"Nayeon, uklidni se!" vyzvala ji Momo.

"Ničí nám pověst!" mírně jsem se zhrozila. To bylo na mě? A jestli ano, mám očekávat pěsťovku v knihovně? 

"To bylo na koho?" zeptala se stejně nejistě Chae.

"Na E:U, samozřejmě! Snaží se nás zničit, kdybych se ji mohla projít po obličeji svými podpatky..."

"Všechny se ráčejte uklidnit!" zvýšila hlas Jihyo "Nikomu se po obličeji šlapat nebude! Vy si dávejte pozor na Everglow, očividně se rozhodly nám ublížit. Zkusme jim teda NENAPOMÁHAT a nevšímat si jich. Stačilo by ještě pár takových lží a ředitelka je schopná nás sesadit dolů!"

Všechny jsme přikývly a mlčky se pustily opět do jídla. To bude ještě náročný týden.

--------- 

"Nádech, výdech... nádech, výdech... zvládneš to Chaeyoung, ty to zvládneš... nádech, výdech... ty... ty to... nezvládneš!" zakřičela jsem ze zoufalství. Nezvládnu to...

S Minou jsme se domluvily, že kolem deváté večer zajdeme znovu na procházku. Slíbila jsem si (a Dubu taky), že ji už konečně řeknu pravdu. Řeknu jí jak je úžasná, jak se mi vždy zastaví dech když se na mě usměje, to že první věc na kterou ráno myslím je ona.

Kdybych měla odvahu. Scházela jsem schody do Velehaly a v hlavě se mi přehrávala dnešní odpolední konverzace s Dahyun a Minou.

(Vzpomínka; obývací pokoj, 15:00)

"Mino? Chae má takový problém, ale já už nevím jak ji pomoct. Nemohla bys to zkusit ty?" zeptala se nevině Dahyun. Už teď jsem věděla, že to bude něco strašného. Strašného pro mne. Mina se usmála a řekla, že zkusí co bude v jejích silách. Její hlas zněl tak hezky.

"Chaeyoung se zamilovala do jedné dívky, ale neví jak ji to má říct" zastavil se mi dech, tep a všechno co se zastavit dá. Doprdele Dahyun!

"Má totiž strach z odmítnutí" dodala a usmála se na mě. V hlavě jsem už spřádala její smrt, cítila jsem se tak trapně.

"Jestli je to dobrá holka, pokusí se na tebe být milá a pochopí to. Odmítnutí bolí, ale po nějaké době to je už jen vzpomínka" rozbušilo se mi srdce. Nechci být odmítnutá, bolí to už teď. Možná bych teď mohla sebrat všechnu odvahu a říct jí to. Ne, teď se to nehodí...

"A pokud nevíš jak jí to máš říct. Vysílej signály a ona to pochopí. Možná to chvíli bude trvat, ale jednou se dočkáš. Promiňte holky, mám ještě něco naplánovaného. Chae, platí naše procházka v 21:00?" neochotně jsem přikývla a pozorovala ji, jak odchází.

"Musíš jí to dnes říct" probudila mě z transu.

"Nemůžu, vždyť mi právě řekla ať vysílám signály! V tuhle chvíli to opravdu nejde"

"Všechno jde když se chce. Chaeyoung, říkám ti, abys ji to dnes oznámila. Jinak to zítra udělám za tebe!" pohrozila mi.

"To bys neudělala!" 

"Udělala, Chae. Bylo by to pro tvoje vlastní dobro. Večer se pochlub její reakcí a já si s ní zítra promluvím. Užij si to" usmála se a odešla.

(Konec vzpomínky)

"Ahoj Chae" usmála se na mě Mina. Neubránila jsem se a úsměv ji vrátila. Nervozita ze mně rázem opadla.

"Máš ten přívěsek!" ani neví, jak moc mě to potěšilo. Nečekala jsem, že ho bude nosit po tom, co jsem ji ho v podstatě vnutila.

"Měla jsi pravdu, opravdu je nádherný" usmála se a rozešly jsme se do školního parku. Mina navrhla, abychom šly trochu skrytou cestou. Nemusel by si nás nikdo všimnout. Kdyby nás někdo naprášil ředitelce, měly bychom dost práce aby jsme ji přesvědčily, že to rande není. I když... kéž by to bylo rande!

Povídaly jsme si a já ji byla vděčná, že se mě nevyptává na to, kdo mi ukradl srce. Jsi to ty Mino a tak ráda bych ti to řekla, ale nemám odvahu. A tímhle tempem ji mít ani nebudu. Začaly jsme se pomalu ale jistě vracet a já věděla, že mě tlačí čas. Vážně by ji to Dubu řekla? 

"Nad čím přemýšlíš?" zeptala se. Rychle jsem začala střádat odpověď.

"Na to, že se naše procházka blíží až moc rychle ke konci. Nechceme jít ještě někam?" prosebně jsem se zeptala. Dalo by mi to alespoň trochu času navíc.

"Nevím Chae, je mi už trochu zima"

"Prosím, Mino, prosím"

"Tak jo, ale ne nikam daleko" vítězně jsem se usmála a na prvním rozcestí nás zavedla přesně na opačnou stranu.

Moje zničehonic veselá nálada se projevila na našem hovoru. Víc jsem se zapojovala a už to nebyl jen jeden dlouhý monolog Miny. Její smích byl jako droga. Moc často se nesmála a tak mi její smích zamotal hlavu. Tak úžasná...

"Říkala jsi něco?" cože, já to řekla nahlas?! 

"No... říkala jsem, že... máš úžasný smích" alespoň že ze mě nevypadlo něco jiného. Byla to pravda a její plachý úsměv mě uklidnil. Počkat! Složila jsem ji kompliment a ona se plaše usmívá!

"Ehh... Mino? Mohla bych ti něco... říct?" moje sebevědomí uteklo rychlostí blesku. Pohlédla na mě a já věděla že není cesty zpět. Hledám správná slova a cítím, že začínám panikařit.

"No... J-Já jen ž-že..." rozklepal se mi hlas. Co se to se mnou sakra děje.

"Chaeyoung, vůbec ti nerozumím" já vím Mino, já vím! Jenže co mám jako říct? Mino, líbíš se mi... ano, tohle musím říct. Nahlas.

"Je všechno v pořádku Chae?" ne není! Všechno se hroutí a já jsem v prdeli. Jak že jsem to nacvičovala? Nádech, výdech... nádech, výdech. Vzhlédla jsem a zadívala se do jejích očí. Snad nikdy jsem se do nich nedívala déle. Zhluboka jsem se nadechla a udělala krok blíže a ještě jeden...

Stále jsem tak blízko, že jsem cítila její studený dech. Sebrala jsem všechno odhodlání a hlavu naklonila blíž. Tak blízko, že jsem se na pár sekund dotkla jejích rtů těmi mými. A ta nejkrásnější skončila až příliš brzy.

Uvědomila jsem si, co jsem udělala a rychle se odtáhla. Byla... zmatená? Jestli jsem předtím říkala, že panikařím, nevěděla jsem co přijde teď. Moje tělo se přepnulo do pohotovostního modu. Nohy se daly do pohybu a co nejrychleji mě nesly ke kolejím. Neohlédla jsem se i když jsem ji slyšela volat svoje jméno. Naopak, moje nohy zrychlovaly.

Co jsem si sakra myslela?

---------

Úvodní obrázek: YERI (Red Velvet)