Čím delší dobu to trvalo, tím víc jsem byla vyčerpaná. Začaly jsem pracovat na našem představení. Ze začátku se to nezdálo vůbec náročné. Nejtěžší zatím je učení se textu a to jsme teprve na začátku. Píseň na které jsme se shodly se jmenuje Say Yes.

Trvalo to dlouho než všechny souhlasily. Nayeon byla zásadně proti, ale byla přehlasovaná. Následně se spolu pohádaly Momo a Jeongyeon. Jeong chtěla odstranit choreografii a to se samozřejmě naší hlavní tanečnici nelíbilo. Jejich spor musela vyřešit Jihyo.

Procházela jsem chodbou a hledala správnou učebnu. Teoretických hodin nám výrazně ubilo. Ředitelka si přála, abychom se soustředily hlavně na naše vystoupení. Když už jsem konečně narazila na správnou učebnu a chtěla ji otevřít, někdo mě rychle obejmul.

"Tzuyu!" vykřikla dívka malého vzrůstu. Až teď jsem si uvědomila, jak moc mi Nako chyběla.

"Taky tě ráda vidím, Nako" usmála jsem se zpět.

"Snažila jsem se tě najít hned jak jsme se vrátily z prázdnin, ale byla jsi nedohledatelná" postěžovala si. Jsem ráda, že někomu na mě tak moc záleží.

"Musím se ti omluvit!" vyhrkla najednou. Nechápu ale za co by se mi měla omlouvat.

"Chci se omluvit za Eunbi, Sakuru, Chaeyeon a Chaewon. Když jsem zjistila, že ti ublížily, běsnila jsem vzteky" snažila jsem se představit její běsnící verzi. To snad ani nejde aby taková roztomilá dívka jako Nako zuřila.

"To je v pořádku, ale díky za omluvu. Stále jsou na tebe naštvané?" zajímalo mě.

"Ony na mě naštvané nejsou, ale já ano. Na kolej chodím jen když je to nevyhnutelné" přiznala a nervózně hleděla k zemi. Chytla jsem ji za bradu a usmála se na ni. Úsměv mi opětovala a nabídla mi krátkou povídací procházku po škole. Zkontrolovala jsem čas a souhlasila.

Povídaly jsme si o různých tématech a obě dvě jsme byly rády, že jsme zase spolu. Poctivě jsem poslouchala její zážitky z prázdnin a já ji naopak pověděla ty své. Nebyly sice tak zajímavé, ale Nako pozorně poslouchala. Znovu jsme dorazily před učebnu, kde jsme se i potkaly. Nako se na chvíli zarazila.

Vypadala, že nad něčem usilovně přemýšlí. Nakonec se usmála a stoupla si na špičky, aby mne mohla obejmout. Musela jsem se hodně přemlouvat, abych se nezačala smát, ale objala jsem ji zpět. Když jsem se odtáhla, Nako se rozloučila a odběhla pryč. Otočila jsem se čelem ke dveřím a chystala se vejít dovnitř.

"Slečno Tzuyu?" otočila jsem se a málem narazila na do profesorky korejštiny.

"Následujte mně prosím do ředitelny" řekla a vydala se chodbou směrem do Hlavní chodby. Znervózněla jsem, ale následovala ji. Nic jiného mi totiž nezbývalo.

Vešly jsme do ředitelny a profesorka mi pokynula, abych se posadila. Přikročila k ředitelce a začala ji něco horlivě vysvětlovat. Nedokázala jsem postřehnout o čem se baví. Ředitelka se najednou zvedla a z police za sebou vyndala složku papírů. Podala mi je a já si zvědavě přečetla název.

PRAVIDLA ŠKOLY

1. pravidlo: Student jakéhokoliv pohlaví má zakázáno projevovat hlubší city ostatním studentům nebo členům profesorského sboru. Pokud profesor/ka shledá vaše chování za nevhodné, má právo vás odvést do ředitelny, kde vám bude přidělen trest podle následující stupnice:

1. FLIRT - jednodenní trest nízké úrovně
2. ÚČAST NA RANDE - jednodenní trest vyšší úrovně
3. NEVHODNÉ DOTYKY - dvoudenní trest střední úrovně nebo veřejné odhalení
4. LÍBANÍ - třídenní trest vyšší úrovně nebo veřejné odhalení
5. SEX - podmínečné vyloučení na dobu určenou a veřejné odhalení

Dívala jsem se na ten cár papíru několik minut, abych pochopila co se na něm píše. Nechápavě jsem se zvedla zrak od složky a podívala se na ředitelku.

"Omlouvám se, ale nechápu proč tu jsem. Nic z uvedených věcí jsem neudělala"

"Profesorka Woo mi nahlásila vaše nevhodné chování v přítomnosti slečny Nako, které jste iniciovala" absolutně jsem nechápala to, co právě řekla.

"Myslíte to přátelské objetí?"

"Ach, přátelské. Víte kolik studentů se mi už vymlouvalo na přátelství? Nedokázala bych to ani spočítat. Pokud ale chcete, dopíši vám tam šestý bod pod názvem "přátelské objetí" Speciálně pro vás slečno Chou" vysmívala se mi do obličeje. Považovala jsem tuhle ženu za spravedlivou, ale nejspíš budu muset svoje mínění přehodnotit.

"Slečno Chou, byla jste nalezena jak porušujete třetí bod prvního pravidla. Přiděluji vám tedy dvoudenní trest střední úrovně. Místo večeře pomůžete studentovi ze skupiny BTS s opravou jím zničeného plotu. Zítra ve stejnou dobu si sem přijďte pro druhou část vašeho trestu. Můžete jít"

---------

"Když mi řekli, že dostanu výpomoc, nejásal jsem moc nadšením. Jenže tebe jsem vážně nečekal" rozesmál se Jin. Rozesmála jsem se taky, ale ze zoufalství. Neskákala jsem nadšením, že večer musím trávit s Jinem. Sice naše poslední setkání proběhlo v pohodě, ale stále ho nemám v oblibě.

"Podělíš se co za hřích si provedla?" zeptal se zatím co se přehraboval v tašce s nářadím. Tady vzadu nebyl plot tak výstavní jako před školou. Neměl zlatavou barvu. Byl postaven z obroušeného kamene a dřeva. Právě kus dřevěné části chyběl.

"To tě nemusí zajímat" odsekla jsem a podala mu kus nového dřeva. Byla už tma a tak jsme si svítili baterkou. Její dosah byl ale nulový a dost nám to komplikovalo práci.

"Naopak, zajímá mě to velice. Ale jak tě tak znám, ty bys pravidla jen tak neporušila. Takže usuzuji, že na tebe někdo něco ušil a nebo se ti ředitelka rozhodla dát trest v podstatě za nic"

"Bingo!" zvolala jsem a on se zatvářil nadšeně za to, že uhádl.

"Opravdu se tady stává, že na tebe někdo hodí něco, co jsi neudělal?" nikdy bych si nevymyslela něco, čím bych mohla druhému uškodit. Moje povaha to nedovoluje.

"Nebuď tak naivní, Tzuyu. Je to ten nejjednodušší způsob, jak někomu uškodit!" protočila jsem očima a soustředila se na to, aby mi Jin nebouchl kladívkem. Byl s ním trochu nebezpečný. Nějakou dobu jsme pracovali mlčky. Občas si Jin zanadával, protože minimum světla nám prodlužuje práci. Už jsme tu bezmála přes dvě hodiny! 

"Víš nad čím uvažuji?" zeptala jsem se zničehonic.

"Za normálních okolnostech bychom spolu neměli mluvit. Ale přesto nám dala ředitelka společný trest a nabádá nás k společné komunikaci. Nepřijde ti to divné?" Jin na mě hodnou dobu hleděl s nechápajícím obličejem.

"Řešíš kokotiny" pronesl a já si zakryla rukou pusu. Neměla jsem ráda, když někdo mluvil sprostě. Máme spoustu dalších slov, jak vyjádřit svůj názor.

"Mluv slušně!" napomenula jsem ho. Protočil očima a dál jsme nemluvili. Po čase jsem začala nadávat taky, ale slušně! Kolem půlnoci jsme oba usoudili, že je naše práce hotová. Protože mi byla zima, rychle jsem se rozloučila a zamířila na kolej. Šla jsem po schodech a přemýšlela jsem nad tím, jak co nejtišeji se dostat do svojí postele. Nechtěla jsem nikoho vzbudit.

---------

"TZUYU!" sotva jsem otevřela vchodové dveře, Jihyo mě čapla za ruku a odtáhla do prostředka obýváku. Nechápala jsem co se děje a proč jsou sakra vzhůru. Je už po půlnoci.

"Kde jsi byla?!" okřikla mě Jihyo. Začínala jsem mít mírně strach. Ani ostatní nevypadaly zrovna v klidu. Co je tak naštvalo?

"Odpykávala jsem si trest" odvětila jsem a pokusila se do svého prohlášení vložit alespoň špetku sebevědomí.

"Proč?!" zeptala se tentokrát Jeongyeon. Co se tady sakra děje? 

"No... za to že jsem objala Nako" ani jsem to nedořekla a ozvala se rána. To se Nayeon zvedla a na férovku bouchla hlavou do zdi.

"COŽE! To si děláš snad srandu? PROČ?!" 

"Může mi laskavě někdo z vás vysvětlit co se jako děje?!" ztratila jsem trpělivost. Nestává se to moc často, ale už jsem se vážně naštvala. Proč taková přehnaná reakce na objetí? Něco mi očividně uniká. Na chvíli se obývák ocitl v tichu.

"No... víš, Tzuyu... po škole se dneska neslo, že ty a Nako... no... že jste něco víc než jen kamarádky" řekla nejistě Mina. Hleděla jsem na ni jako by mi oznámila, že Kpop už neexistuje. Začal se ve mně vařit vztek.

"Prosím?! Neříkejte mi, že takové blbosti věříte!" obořila jsem se na dívky.

"Ono se to zdálo takové zvláštní, zničehonic. Ale tvůj dnešní trest..."

"... je za PŘÁTELSKÉ objetí od Nako! Nic složitějšího a JINÝHO za tím nehledejte!" oklepala jsem se při myšlence, že já a Nako... fuj! Nejsem lesba. Trochu jsem se uklidnila a prohlídla jsem si tváře ostatních.

"Nevěříte mi..." pronesla jsem jakoby tu se mnou ani neseděly. Z jejich výrazu bylo jasné, že jsem je o PRAVDĚ nepřesvědčila. Promnula jsem si rukama obličej a zhluboka se nadechla.

"Řeknu to naposled. Já a Nako jsme kamarádky, nic víc! A hlavně, není to moje cílová skupina" odpověděla jsem a dala jsem jim tím najevo svoji orientaci. Všechny rychle pochopily a některé pro efekt pootevřely udiveně pusu.

"Takže, ještě něco? Ráda bych si šla totiž lehnout" odvětila jsem znuděně a když nikdo nic nenamítal, zvedla jsem se a vydala se do pokoje.

---------

Úvodní obrázek: TZUYU