Andrea

Na pár sekund zkřivil ret v pobaveném výrazu a zamířil ke dveřím. Zámek lupl, po něm následovalo zhasnutí světla.

„Nebudeš se po tmě bát?" „Budu, ale když už, tak ať to má tu atmosféru, ne?" Zabručel na souhlas, postel se prohnula pod jeho váhou a notebook na komodě se lehce zatřásl.
„Co mi do toho kopeš?" „No jo, pardón, jsem moc velkej." „Velkej? Neslovíčkař... Spíš dlouhej, jak týden před výplatou." „Vtipná."

Sebral mi polštář, pohodlně se uvelebil a já potlačila vzteklé zavrčení. Můj polštář...

„Nechceš jít ke mně? Jsem pohodlnější jak polštář a ochráním tě. Protože se nepochybně za chvíli lek-" Zalapala jsem po dechu, škubla s sebou a držela si dlaně na ústech. „Lekneš." Dořekl větu a konejšivě mě pohladil po ruce.
„Nechceš přece jen to porno? To tě vzruší, ne vyděsí." Hekl, mnul si podbřišek a bylo mi jasné, že se pobaveně šklebí.
„Zatím chci horor... Porno třeba pak." „Vážně?!" Vyprskla jsem smíchy. Hlas mu přeskočil šokem, zvedl se na lokti a v odrazu světla z notebooku, bylo vidět jak se šklebí.

„Kroť se." „Vždyť přece nic, zatím, nedělám." „Harry..." „No jo, já vím... Jsem chodící testosteron. Přestanu, hm? Půjdeš ke mně?"
Nakrčila jsem na pár vteřin rty, v přemýšlivém gestu.

„Já nekoušu... Leda bys to chtěla." Se smíchem si promnul rameno a kolem mých ramen se mi omotala jeho ruka. Uvelebila jsem se na jeho hrudi, přetočil promrhanou část filmu a zatímco on film vnímal, já měla myšlenky rozlítaný.

„Ty nekoukáš?" „Stopl jsem to už před chvílí... Jde vidět, jak vnímáš... Nad čím přemýšlíš? Nad ním?" Odpověděl mi šeptem a jakoby mimoděk, mě začal hladit po křivce páteře.
„Tak po různu..." „Široký pojem." „Jak dlouho jsi byl ty z toho špatnej? Myslela jsem si, že je to za mnou, ale asi úplně ne..." „Ale jo, je to za tebou. Jen tě trápí, že se ozval, a že hraje na to, co bylo ve vašem vztahu hezký. Taky jsem to tak zažil... Zlomila mi srdce, uteklo pár týdnů a ona mi poslala koláž našich fotek s kecama o tom, jak to bylo krásný... Problém je, že já se k ní vrátil. Na měsíc. Pak mi zahla znovu... Dělal jsem u nás menší pařbu. Naši odjeli, tak jsme se se ségou rozhodli, že pozvem pár kámošů. Znáš to... My pozvali naše kamarády, oni pozvali svoje... Barák praskal ve švech a po tom, co jsem jí odpustil, mi zahnula zase, v mé posteli s mým nejlepším kámošem. Takže já se spálil dvakrát během chvíle a je ze mě tenhle děvkař... Chceš mu ty dát znovu šanci?" „Nechci... A on? Odpustil jsi mu to?" „Vymlátil jsem z něj duši." Uchechtl se. „Měl jsem chuť, rozbít hubu i jí, ale kompenzovat si něco na holce... To je ubohý."
Natočil ke mně hlavu a něžně se usmál.

„Hele, jestli ho chceš, tak... Můj názor nemusíš brát v potaz, ale dle mýho, si tě fakt nezaslouží. Mít tebe, je výhra... Jen blázen se o to dobrovolně připraví." „Já ho nechci, to vím jistě. Už ne... Ale teď vlastně nevím, co chci." „A co bys chtěla? Třeba ti pomůžu se rozhodnout."

Pobaveně jsem zvedla obočí a přejela mu ukazováčkem po hrudi. Přišel v obdobné košili, kterou jsem si přivlastnila. Měl ji víc rozepnutou, jak zaplou a dával na obdiv vyrýsovaný hrudník.
„Jo? A jak?" „No, doteď jsem to rozhodnutí myslel na slušno, ale teď?" „Stylesi, člověk tě jen pohladí a veškerá krev se ti nahromadí v boxerkách!" „Třeba jsi narazila na jednu z mých erotogenních zón." „A kolik jich máš?" „Celkem dost." „To věřím, jen bych nečekala, že je máš někde jinde na těle, než je jen rozkrok." Pobaveně se rozesmál a znovu se položil.

„Smích? Přejde." „Myslíš?" „Co ty víš... Třeba by mě pobavilo vidět tě nahého." Zvedla jsem se na lokti a drze se zašklebila.
Tohle škádlení mě vlastně bavilo...
Stín vzteku přelétl přes jeho oči a zkřivil ret. „Víš krásko, můžu ti zaručit, že až bych s tebou skončil, byla bys víc než jen spokojená. A hlavně, udělal bych ti to jak, jak nikdo přede mnou." „Silácký kecy." Potlačila jsem vypísknutí a s jeho lokty kolem své hlavy, jsem zaostřila na jeho oči.

„Myslíš?" „A ne?" „Ne. Bez důkazu ti to neuvěřím." Na tvářích mě lechtal jeho dech, položil se na mě plnou váhou a pobaveně se pousmál. „Klidně ti ten důkaz dám."

Na pár sekund, údivem pootevřel ústa, pak se spokojeně usmál. Omotala jsem mu nohy kolem boků a potlačila slabé syknutí. Stiskl mi nohu, vzápětí sjel dlaní na zadek a pousmál se.
„Moc pěkný." „Nápodobně." Stiskl jsem jeho pozadí a pomalu mi docházelo, že přestávám reálně myslet. Topila jsem se v jeho očích a najednou mi docházelo, že všechno co se může teď stát, chci.

„Nemáš strach, že se sem bude někdo snažit dostat?" „Pochybuju, že zrovna dnes by se holky rozhodly spát tady... A i kdyby, je zamknuto, smůla, nemyslíš?" „Jen se ujišťuju, nerad přestávám v nejlepším." „Jestli to bylo nejlepší, ti řeknu až pak, ne?" „Ty jsi hrozně držkatá, nezdá se ti?" „Nemyslím si." Uchechtl se a sklonil se níž.
„Uvědomuješ si, že jestli z tebe začnu sundávat oblečení, tak nebudu chtít přestat?" „Jsem ochotná to riziko podstoupit, a co ty?" Vměstnala jsem do prostoru mezi našimi těly ruce a rozepla pár knoflíčků na košili. Pomohl mi, se jí zbavit a spokojeně zabručel. Na břichu mě studila jeho dlaň, klouzal s ní po těle až ke košíčku podprsenky a drze se zašklebil.
„A vážně to chceš tady? Ve sprcháči jsme si to už tak nějak nacvičili." „Vtipné." Zabručel, moje tričko přelétlo pokoj a on se vítězoslavně usmál.

„Škoda, měli jsme se vsadit spolu, že tě dostanu do postele... Teď bych vyhrál." „Nevyhrál." „Ne? Proč?" „Protože já to rozhodla, ne ty." 

************************************************
♥♥♥