Harry

„Nebudu řvát." Uchechtl jsem se a opřel se o sloup za zády.
„Zachoval jsem se předtím jako debil, jenže já v tu chvíli nemyslel. Minulej rok byl se mnou ve skupině Marcus a jeden týpek. Jmenoval se Tim... Takový trdlo, nerd... Kulatý brejličky alá Harry Potter, až moc chytrej... Sice jsi o něm nevěděla, neprojevoval se. Asi to neměl lehký nikde, kvůli tomu jak vypadal, ale Marcus si ho vybral jako svou oběť. Kluk byl sice šprt a chodící encyklopedie, ale úplnej debil to nebyl. Nenechal s sebou zametat a když po něm Marcus cosi chtěl, ohledně nějaký seminárky, řekl že mu nepomůže a Marcus si ho podal. Kluk skončil na chirdě s přelomenou pažní kostí a pak ukončil studium.
Marcus tady pak chodil, jak velký kápo a jak si toho chytrolína vychutnal. Kluci se mi snažili bránit, ale marně... Slušně jsem se s ním porval, oba jsme skončili ve špitále a oba jsme popřeli, že se to stalo na půdě univerzity. Za rvačky nás můžou vyhodit a to jsme nechtěli – ostatně, já zvládl neprojít ročníkem svépomocí – takže... Když jsem viděl, že ohrožuje tebe, nemyslel jsem. Ještě neznáš zdejší lidí tak dobře, jako jsem je poznal já. A plno borců, tu nejde pro ránu daleko, ti ale většinou dají po tlamě klukovi, Marcus uhodí i holku. Měl jsem prostě jen strach, že ti ublíží."

Zvedl jsem oči a nejistě se pousmál. Přikývla a objala se pažemi.

„To je takovej ubožák, co sáhne na holku?" „Milerád by ti tu facku oplatil... Ztrapnila jsi ho." „To i tebe, když jsem tě seřvala a nevystartoval jsi." „Jsem kretén, ale ne až takovej. Na holku bych ruku nevztáhl. Teda... Když jí naplácám u určité činnosti, tak se to nepočítá." Zafuněla, protočila panenky a sebrala tašku, co se jí válela u nohou.
„No, a jsme doma... Takže díky za záchranu. Dám si pozor, abych se k Marcusovi nedostala příliš blízko a kdyby něco, řeknu Liamovi."

„Andy!" Dvěma kroky jsem jí doběhl a zastavil. Znechuceně na mě pohlédla a protočila panenky. „Co?" „Počkej... Já... Omlouvám se, jasné? Jsem nadržený prase a ty jsi krásná. Pochop to." „Ještě něco duchaplnýho máš na srdci?"
Napočítal jsem do desíti a rozvážně pokýval hlavou.

„Jo... Co ta práce?" „Neboj, udělám ji a pošlu to Niallovi. On to pošle tobě... Jen to přednesem a máme hotovo." „Nechci, abys to dělala sama!" „Takže co, chceš pomáhat?" „Hele... Nemůžeme zakopat válečnou sekeru?" „Můžeme." „Jo?!" „Chováš se jako nadržené prase a já se zachovala jako hysterická kráva... Ale mě vážně dožralo, jak jsi po mně ječel, že si hraju na velkou holku a já nevím, co všechno ještě... Jsem ochotná to udělat společně, ale za předpokladu, že se budeš chovat... Slušně?" „Slušně?" „Jo, to je takový to, kdy nemáš nadržený kecy, blbý narážky a-" „Dobře, dobře, stačí... Připadám si teď jako debil, doslova a do písmene." Věnovala mi škleb a opřela se o jeden z mnoha sloupů.

„Třeba to zvládneme, aniž bychom se zabili." „Budu hodnej." Tiše se uchechtla a zaměřila pozornost na provazce deště, valící se z oblak.

„Co se stalo, u toho kostela...?" „Nechci o tom mluvit." Vydechla po chvíli a pohlédla na hodinky. „Ještě máme nějakou dobu, co mluvit můžeme... Třeba bych ti mohl pomoct a dokázat ti, že nejsem tak špatnej, jak si myslíš." „Kdybych to chtěla řešit, řeknu to Sophii." „Problém s tím tvým?" Uhnula pohledem a tentokrát jsem se ušklíbl já.
„Trefa?" „Do černýho... Z čeho jsi soudil?" „Co jinýho, může puberťačku trápit?" „Řekl puberťák." Protočila oči a posadila se na zídku. Objala si kolena a nejistě se usmála.

„Mám ségru... Takže holčičí bolístky jsem zažil a věř nebo ne, fakt mě to ničilo, když jsem viděl, jak ségra brečí kvůli nějakýmu volovi." „Myslíš, že kvůli tobě holky nebrečely? Řekla bych, že jsi zlomil dost srdcí." „To je dost možný, ale neřešíme mě." „Neřešíme ani mě... Trefil ses, problémy v ráji a víc to řešit nechci." Smířlivě jsem pokýval na souhlas. Mohl jsem být, aspoň za těch pár vět...

„Dám si sprchu, co se pak sejít ohledně toho referátu, hm?" „Sraz v knihovně za dvacet minut?" „Ok budu tam." Pousmála se, přikývla a měla se k odchodu.

„Harry?" „Hm?" „Jen pro to, že se teď nějak bavíme... Tu košili ti nevrátím, jen abys s tím počítal." Než jsem odpověděl, byla pryč. S úsměvem jsem mířil k nám na pokoj.
Po trojici spolubydlících ani vidu, ani slechu a Niall stále řezal ze spánku dříví.

„Tak ukaž, co už máš." Přistrčila mi notebook, projel jsem pár stránek a uznale hvízdl. Vteřinu na to, se nad námi hrbila knihovnice a syčela, ať jsme potichu, že nejsem na hřišti. Andy dusila smích a jen co knihovnice zmizela, věnovala mi pobavený pohled.
„Jen se směj... Člověk ti vysekne poklonu a ještě mu za to nadají." Smích maskovala kašlem a omluvně mávla na knihovnici, která se opět zjevila v uličce.

„Dík za budík... Kde jsi byl ráno?" „Zaběhat si." Niall přihrčel na přednášku pár minut před začátkem.
„Ajo... Neviděl jsi Andy? Psal jsem ji, ale nereagovala." „Šla na záchod." „Už byla tady?" „Jo... Má tady věci..." Ukázal jsem na sešit a kelímek s kávou vedle sebe. „Co je?" Niall zaraženě na věci hleděl a překvapeně zamrkal.
„Nesedí moc blízko?" „Budeš se asi divit, ale zakopali jsme válečnou sekeru. Pracujeme na tom referátu..." „Tak to čumím." „Hm... Udělej pro nás něco." „A to?" „Mlč před ostatníma." „Cože? Tak vy se začnete bavit a nikdo to nemá vědět?" „Nic za tím nehledej. Ta spolupráce je nutná... Hele, jsi jedinej, kdo to ví, tak to nech být. Aspoň nám ty nudnější přednášky budou utíkat rychleji, když se budeme bavit všichni tři, ne?" „No to sice jo, ale víš jak..." „Nevím. Nialle, prostě... Mlč. Udělej to pro mě." „Proč nechceš, aby se vědělo, že spolu vycházíte?" „Nebudu poslouchat blbý kecy, chápeš?"
Niall rezignovaně přikývl a vysloužil si poplácání po hlavě ve stylu „ták je hodnej".

„Nesnáším to..." Uplynulo čtrnáct dní, naše práce byla hotová a datum přednesu se přiblížilo. „Výstup před ostatními?" „Hm..." V pátek ráno, krátce po sedmé, mě Andy vzbudila. Nebylo by na škodu se na noc fakt zamykat, jenže to se nikomu z nás nechtělo...
Promnul jsem si oči a vytáhl se do sedu.
„Kde jsou všichni?" „Nemám tušení... Zayn bude asi u Perrie, její spolubydlící je nemocná, či co. A Louis s Liamem... Payno u vás není?" „Ne, holky nespaly přes noc na pokoji..." „Asi si našli nějaký místo." Uchechtl jsem se a znovu s sebou praštil do postele.