Harry

Stál jsem a zíral do její tváře. Na povrch vyplouval vztek, z očí pomalu metala blesky a mně něco říkalo, že sypat si popel na hlavu asi nepomůže. Přestřelil jsem.
Na druhou stranu, cítil jsem se svým způsobem v právu. Kdyby jí něco udělal, můžu ji posbírat do krabičky od sirek

„Tak za tohle, tě Liam pověsí za koule do průvanu." Otočil jsem se a pohlédl na majitele hlasu. Zayn se tvářil rozhozeně, zároveň i pobaveně. Jako klíště se ho držela Perrie, ta měla v očích nefalšované nepochopení.
„Seš normální? Proč jsi po ní tak ječel?" „Sklapni." „Hej!" Zayn vykročil kupředu, Perrie si jej přitahovala k sobě a vrtěla hlavou. Její slova mi jen zvedly tlak. Jasně, že má pravdu jsem věděl, ale...
Uražené ego, znovu, opět... Sjela mě jak malýho kluka a já si to holt nepřipouštěl.
Samolibej kretén, těší mě!

Naprosto marně jsem se snažil o kontakt, vyhýbala se mi a když už se na mě, třeba i omylem podívala, vraždila mě pohledem. Bylo jen otázkou času, než se to šeptandou dostane dál.

Jako ve snách, na poslední přednášce jsem sledoval Niallera. Co to mele za kecy...?!
V prvotní chvíli, jsem nevěděl jestli se smát, nebo ne... Na druhou stranu, něco do sebe, ty kecy měly a hlavně, děkan byl za celej den první, kdo si zajistil mou pozornost.
Měl pravdu, snad ve všem co řekl. Ale takovou podpásovku od Niallera jsem nečekal. Zjevně ani Andrea, a aniž bychom se domluvili, zachovali jsme se stejně a nakopnutý Niall, jen zasyčel a zvesela pokračoval v debatě o vztazích.
Rezignovaně jsem to po chvíli vzdal. Neměl se k tomu, aby přestal a děkan dle výrazu, byl nadšený že může s někým na toto téma debatovat. No pro mě za mě...

„Můžeš mi říct, co to mělo znamenat?" Znuděně jsem civěl do prvních poznámek. Konečně bylo po prvním školním dni, a zatímco zbytek osazenstva pokoje vypadl, Payno se tam zjevil, víceméně nečekán a nezván.

„Co jako?" „Nedělej ze sebe debila! Co jsi měl za výstup s Andreou?" „Neřekla ti to?" „Poslala mě do hajzlu, že si svoje problémy bude řešit sama a prý tě mám nechat na pokoji. Jak předvídavé. Asi počítá s tím, že když jsme rodina, tak ti budu chtít dát do držky." Ztratil jsem na pár sekund pevnou půdu pod nohama.
„Nesahej na mě!" S razantností, jsem Liama odstrčil. Narazil do komody, ta se otřásla a několik našich serepetiček na ní, popadalo.
 „Jak nesahej na mě!? A ty po ní můžeš ječet jak-" „Drž hubu, Liame! Nebudu se s tebou hádat kvůli holce a už vůbec ne, kvůli holce, která nestojí mezi náma. Jistě chápeš, jak to myslím! A nemel tu kecy o tom, jak jste rodina. Nezajímá mě to. To, že jen pícháš s její ségrou, z vás rodinu fakt nedělá. Andrea má pravdu v tom, aby si svoje problémy řešila sama, tak to nedělej za ní. No tak jsem ji seřval, a co jako?! Ruply mi nervy, holt jsem měl strach, že jí něco udělá. A ano, přestřelil jsem! Samotnýho mě to svým způsobem mrzí, ale ty do mě nekéruj. Nehodlám se s tebou hádat, jestli seš tak nasranej, že jsem jí seřval, okey, nebav se se mnou, ale ještě jednou na mě hrábneš a seru ti na to, že jsme kámoši!"

Vypadl jsem z pokoje, potřeboval jsem na vzduch. Hulákal jsem po něm, jak smyslů zbavený, ani jsem si neuvědomoval, jestli to mělo hlavu a patu nebo ne... Nebyl jsem až moc citlivej, nebo hnusnej? Měl jsem najednou šílený okno, nepamatoval si ani ň z toho, co jsem řekl...

Křižoval jsem okolí, div mi od uší nešla pára byl jsem nasranej. Na Andreu, na Liama, na sebe... To hlavně...
Doklepal jsem den, večer se přišel na kolej víceméně jen vyspat a ráno vypadl jako první.

Ani dnes se mnou Andrea neměla chuť mluvit, po dalších dvou dnech snahy o kontakt, jsem to vzdal. Teda, snahu o rozhovor. Pohledem jsem jí propaloval a doufal, že se něco stane... Jenže mě ignorovala na plné čáře a jediný co se změnilo, byl Liam. První dva dny mě ignoroval, pak se se mnou začal normálně bavit. Teda, dokud nepřišlo na téma „Andrea"...
Mělo to svoje výhody, ani minule jsem nebyl tak pilnej, teda, relativně... Snaha se taky cení, ne? Kluci s ní a holkama a trávili čas po hromadě a pokud jsem se chtěl přidat, Andrea partu opouštěla... Buď já nebo ona, nikdy spolu a vyloženě jsem se jen střídali u stolů v knihovně. Ne že bych se tam až tak učil, ale... 

„Čáu!" Na pozdrav, do dalšího školního rána, jsme s Niallem bouchly pěstmi o sebe a společně s Andreou, zapluli na svá místa v aule.
„Spíš poslední dobou fakt debilně." Niall započal konverzaci, srkal jsem kafe a nenuceně kýval na souhlas.
Čtrnáct dní skoro za náma, prvotní šílenství se pomalu zklidnilo, ale teď přijde doba seminárek, prezentací a podobných hovadin... Už jsem se nemohl dočkat.
„Ty vole... Toto mě fakt tak nebaví... Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo..." Zanotoval Nialler tiše, když vešel děkan, se zářivým úsměvem. Sjel nás pohledem a začal žvanit. Poslouchal jsem na jedno ucho, neříkal nic, co bych nevěděl z minula.

„Už je to tady." Zamumlal jsem na půl pusy k Niallovi, když jsem zahlédl, jak bere seznamy. Jak jmenné tak s tématy... Co jsem měl minule za téma vlastně?

„Ranou novoanglickou literaturu si vezme pan Styles." Potlačil jsem nadávku, stáhl sluchátko a s nadneseností, sobě vlastní jsem na děkana zaostřil. „Cože?" „Raná novoanglická literatura. A pomůže vám..." Na chvíli se odmlčel, těkal očima po studentech a vypadal bezradně. Nemusel jsem se ani rozhlížet kolem, abych věděl co se děje. V duchu jsem se modlil, aby to nechal jen na mně, nebo mi dal do party Niallera- Tok mých myšlenek přerušil jeho zářivý úsměv.

„Pomůže vám slečna Smith. Raná novoanglická literatura, ano slečno? Budete ve dvojici s panem Stylesem. A viděl bych to na – na – příští týden, ano?"

Kývl jsem na souhlas a stočil pohled k Andy. Ta mi věnovala pohled plný opovržení a nechutenství. Její tiché „ano" působilo, jako kdyby to zařvala z plných plic. Opět mi věnovala zhnusený pohled, zapsala si téma na okraj sešitu a po zbytek přednášky mi nevěnovala sebemenší pozornost. 

Chápal jsem to, musela být šíleně naštvaná, na druhou stranu, já cítil příležitost. 

**********************************
Jojo, karma je mrcha =D =D

♥♥♥