Žánr: Fan fikce

Fandom: Doom Eternal

Městem Taras Nabad se od večera nesl smích a zpěv. Ženy mužům dolévaly pivo do kovových korbelů a nosily jim jídlo připravené na stříbrných tácech. Některé s nimi prohodily krátkou řeč, jiné se zasmály jejich vtipům, i když vtipné nebyly.

Nevnímal zdejší atmosféru. Beze slova se napil hořkého piva, které mu ani trochu nepřipomínalo to z jeho rodného domova. Položil kovový korbel před sebe a složil svalnaté paže na desku stolu. Zkusil poslouchat přísedícího muže ve stejné zelené zbroji jako měl on. Očima se od něj neodtrhával. Ale když viděl, jak muž ztichl a s ostatními spolubojovníky otočil zrak na ženy, udělal to samé.

Byly mladé a nahé. Zpívaly, tancovaly okolo ohňů nebo obsluhovaly muže. Sem tam někdo z Nočních strážců ženu popadl, přehodil si ji přes rameno a odnášel pryč.

Vzpomněl si na Valenovo vysvětlování těchto námluv, jak je Argenťané nazývali. Muži byli neustále na válečných taženích a nezbýval jim proto prostor pro navázání vztahů s opačným pohlavím. Jediným řešením byly právě slavnosti, kde se bylo povinností zúčastnit se.

Muži se zúčastňovali bez ohledu na věk, ale ženy jen pokud byly mladé a hlavně plodné. A aby se ve vojácích umocnila touha po styku, chodily nahé.

„Na tohle jsem starý," promluvil Valen a posadil se na kraj lavice.

Podíval se na velitele. Z vyprávění ostatní o Valenovi věděl, že měl syna a několik dcer. Měl tedy v jistém smyslu odpracováno.

Vedle Valena se zvedl holohlavý muž a kráčel přímo ke světlovlasé dívce stojící o pár stolů dál. Nevěděla o něm, protože stála otočená zády a dolévala mužům pivo do korbelů. Popadl ji okolo pasu a zvedl.

Dívka na celé kolo vyjekla a upustila leknutím džbán. Muž si ji přehodil přes rameno. Čekal, že se žena začne bránit, ale ona se rozesmála a nechala se mužem odnést kdo ví kam.

„Hádám, Slayere, že se nezúčastníš." Odložil Valen s bouchnutím korbel.

Neodpověděl. Mlčel. Přesunul zrak na ženy u ohně. Ženská nahota byla něco, co dlouho neviděl. Naposledy ji viděl u své manželky den před cestou na Mars, kam byl povolán. Potom už svou ženu a její tělo nikdy neviděl, protože zahynula na Zemi při pekelné invazi.

„Nebo snad, ano?" uchechtl se Valen, když se Slayerův vážný výraz uvolnil.

Slayer jeho poznámku nezaslechl. Zelené oči padly na povědomou ženu. Starala se v kasárnách o zraněné jako to dělala její matka. Možnost být ošetřovatelkou Nočních strážců a znalosti z oblasti léčitelství se dědily z matky na dceru. Nebylo proto reálné, aby se ošetřovatelkou stala žena zvenčí.

Medové vlasy měla spletené do postranního copu omotaného nití a olivovou pokožku měla o odstín tmavší od letního slunce. Postavu měla zpevněnou pravidelným cvičením. Otočila se tak, že si ji mohl prohlédnout zepředu. Prsa měla na jeho vkus akorát jako boky a zadek.

Vypustil nosem všechen zadržovaný vzduch a pak se nadechl. Odvrátil od ní pohled na korbel. Nechtěl se stát loutkou nižších živočišných pudů.

Na potvoru se mu do mysli tlačily vzpomínky na ni. Její jemné prsty, jak mu ošetřovaly rány utržené v aréně a prvních bitvách po boku bratrů. Její laskavost, kdy se k němu chovala jako by byl jedním z obyvatelů. Její uklidňující hlas, když se ho pokoušela rozmluvit. Kůže a vlasy vonící po sladkých květech.

„Chcete někdo dolít?" zazněl její hlas nepříjemně blízko.

„ Od naší krásné ošetřovatelky si nechám kdykoliv dolít," promluvil muž naproti Valenovi a přišoupl k ní korbel.

„Teď jsem krásná a příště budu zase ta hnusná mrcha, co ti čistí rány alkoholem," oplatila mu a nalila.

„Nebudeš. Usoudil jsem, že máš ty nejněžnější prsty ze všech žen."

Povytáhla obočí. „Říkáš mi to jenom proto, že mě chceš přehnout."

Chlapům kromě Slayera a muže, jehož poslala do háje, zacukaly koutky.

„Celá po matce," řekl Valen.

„Ano, celá po ní. Taky posílala chlapi, co se jí nezamlouvali do oněch míst," promluvil Gor, který si sedl před chvílí vedle Valena.

„Spíš mi ošetřovatelky nevlhneme z každého vojáka," upřesnila. Obešla Slayera a dotkla se jeho lopatky. Bylo to nenápadné gesto, že ho postřehl jen on a stačilo, aby se mu na krku zježily chloupky.

„Pracujete mezi námi. Takže je logické, že ono kouzlo upadá, Hester." Posunul k ní Gor korbel.

„A my tě u tohohle stolu plně chápeme, až na něj." Kývl Valen na muže, co zatoužil po jejím klíně. Ten se zvedl a uraženě odešel pryč.

„Díky," pousmála se. „Jinak mám ti vyřídit od Aseneth, že se máš během večera za ní zastavit, Valene."

„Dobře. Vzkaž jí, že se sejdeme na našem obvyklém místě."

„Vyřídím," pravila při odcházení. Ještě předtím se Slayera znova zezadu dotkla. Nikoliv omylem, ale záměrně jako to udělala s lopatkou.

Slayerovo napětí těla povolilo, jakmile se od nich vzdálila. Ohlédl se za ní. Boky se jí pohupovaly ze strany na stranu spolu se zadkem. Představil si, že ji za ně drží a přiráží. Polkl. Chtěl ji, i když si to nechtěl přiznat.

Vyčkal, až bude dost daleko, aby na sebe nestrhl pozornost, protože nechtěl poslouchat narážky o tom, že se zakoukal do ženský. Zvedl se a vydal se směrem kudy šla.

Přemýšlel, jak si ji odnést, aby ji zbytečně nerozzlobil. Čeho si všímal, bylo, že muži zkrátka přišli k ženě, popadli ji a odnesli. Ty se přitom akorát smály, culily nebo se kolem mužů poslušně obtočily.

Ženy kolem nichž procházel, ustaly v činnosti a jen se za ním ohlížely. V obličeji měly vepsaný chtíč po něm a přání, ať si je odnese. Která by taky nechtěla být unesena cizincem, který se stal uznávaným bojovník a členem Sentinelů.

Hester se zastavila u stolu a dolévala pití. Krátkou chvíli se s muži o něčem bavila. Na cosi pokývala, pokrčila rameny a zase odešla.

Pokračoval v cestě za ní. Zamračený a ignorující ostatní ženy.

Položila džbán na dlouhý stůl, z něhož ženy odnášely jídlo a džbány mužům. Zašla do domu, kde starší ženy vařily jídlo a točily nápoje do džbánů. Ty mladé se v domě upravovaly a zkrášlovaly na slavnost.

Odhodlal se jít blíž. Ženy k němu od stolu zvedly pohledy. Nebyly už jen toužebné, ale i vražedné. Z jejich výrazů křičelo, že tady nemá co pohledávat, že tohle je jejich území, kam mají muži zakázáno chodit.

„Co tady chceš!" vyštěkla černovlasá žena.

„Ženskou, co jiného by chtěl," promluvila jiná.

Slayer se zadíval na dveře za nimi. Nemělo smysl čekat v blízkosti těch saní, které byly schopné po něm skočit a složit ho k zemi, aby si zapamatoval, že se sem neleze.

Odfrkl si a zamračil se. Nikoliv vztekem, ale frustrací. Pak si z čistajasna vzpomněl na něco, co se používalo na jeho rodné planetě. S nečitelným výrazem při procházení okolo stolu zdvihl ruku a ukázal jim prostředník.

Některé se nechápavě dívaly a jiné se rozzářily. Vyložily si gesto úplně jinak, než bylo myšleno.

„Když budeš chtít, můžeme klidně spolu tady a teď," promluvila jedna z žen, která si to vyložila jako oznámení, že má erekci.

„A já se ráda přidám," ozvala se další.

Slayer na ně nereagoval a strčil do dveří. Dům zaplavovala vůně jídla a alkoholu. Pod kotly se topilo a do krbů se přikládalo, aby kachny byly upečené do křupava.

„U Wraithů. Co tady děláš!" zvolala od krbu postarší žena s útlou postavou oděnou do dlouhých šatů. Byla to ošetřovatelka, s níž měl Valen syna a tři dcery. Hester stála po jejím boku a ruce měla složené na hrudi. Výrazem se ho ptala jestli se nezbláznil.

Ošetřovatelka ho popadla za paži, ale on její ruku setřásl. Spolu s ostatními ženami ho šokovaně sledovala, jak pomalu kráčel k Hester. Věděl, co musel udělat. Popadnout ji a odnést do míst, kde je nikdo neuvidí a neuslyší. Spustila ruce podél těla. Byla na ní vidět nervozita a i štěstí.

Zvedl ji tak, že ji držel pod podkoleními jamkami, paží ji objímal okolo pasu a ona se ho mohla držet okolo krku. Byla napjatá, což prozradilo křečovité svírání okolo krku. Opřela stranu hlavy o jeho rameno.

Nesl ji z domu do lesa za hradbami města.

V lese panovalo ticho narušované zvuky přírody. Jehličnaté stromy poskytovaly dobrý úkryt před teplým večerem vrcholícího léta. Opatrně ji pustil. Pomyslel si, že by jim toto místo mohlo stačil. Jenže jí nestačilo. Popadla ho za ruku a pár krát zatahala, aby šel s ní. Chtěl jí při té cestě říct, jak jí to sluší, ale slova nebyla schopná vyjít z úst. Toho bloku způsobeného traumatem se nikdy nezbaví.

Odtáhla ho hlouběji do lesa k vodopádu a pustila. Chytil ji nad loktem a přitáhl ji k sobě na hruď. Stálo ho velkou dávku úsilí nedat najevo, že se mu líbí, jak se její prsa dotýkají jeho hrudi.

Pohladil ji po vlasech a nasál její vůni. Najednou mu připadalo hrubé vzít si ji po vzoru argentských mužů. Ona si takové jednání nezasloužila. Starala se o ně, o vojáky. Měl by k ní být o slavnostech jiný přístup.

„Děje se něco?" zeptala se znepokojeně, když se lehce zamračil.

Zavrtěl hlavou. Bez tak kdyby přikývl, že ano, neuměl by jí říct, co se děje.

Vztáhla k němu ruku. Prsty mu přejela po jizvě nad horním rtem. Bylo to pro něj příjemné a omamné. Její prsty něžně zkoumaly další jizvy a pak se k nim připojily prsty druhé ruky. Ztěžka polkl. Užíval si doteky.

Sklonil k ní hlavu. Vydala slabé zaúpění, když jí rukou sjel po zádech a na zadek. Rozechvěla se. Jeho tělo zareagovalo nárůstem vzrušení a touhou vzít si její tělo.

Přitisknul své rty k jejím a pronikl do jejích úst jazykem. Vychutnával si ji a ona si na oplátku vychutnávala jeho. Při líbání se snažila povolit pásky hrudního brnění. Dal její ruce pryč a přerušil jejich polibek s přerývavým dýcháním.

Podívala se na něj zmatená v domnění, že udělala něco špatně, ale vzápětí se uklidnila, když si rozepínal přední a zadní pásky a sundával si brnění.

„Rovnou si sundej i spodní část." Rozepnula mu pásek. „Víš, bylo by fér, kdyby jste na slavnosti chodili nazí, protože mnoho žen si stěžuje, jak sundávání vaší zbroje zdržuje."

Zavrtěl hlavou. Něco takového nepřipadalo v úvahu. Co kdyby je nepřítel přepadl při slavnostech?

Dostal se z posledního kusu zbroje. Všechny části teď ležely na jedné hromadě u kamene, na němž seděla. Rozevřel jí stehna a přitáhl ji za ně na své nahé tělo. Vydal ze sebe spokojené zavrčení.

Zapomněl, jak mu takové pocity a věci chybí. Jak je úžasné na své nahé kůži cítit nahou ženskou kůži. Její dech cítil v úrovni klíčních kostí. Byla takhle o malinko vyšší, když seděla na kameni. Palcem a ukazováčkem jí zvedl bradu, aby se do ní mohl zase ponořit ústy.

Obtočila okolo jeho pasu nohy a zajela mu do krátkých tmavých vlasů. Pár krát stiskla mezi zuby jeho spodní ret a rukou mu bloudila po hrudi. Sjížděla po ní níž a níž.

Odtáhl rty od těch jejích chutnajících po medu. V obličeji měla usazený chtíč, že ho chce a podle toho jednala.

V krku mu vyschlo, když ho uchopila za erekci. Měl chuť popadnout ji a přinutit kleknout, ale tomu pokušení odolal. Nechtěl jí ukazovat, že je ve své podstatě jako zdejší muži. Že si vyhlédne nějakou ženu, užije si s ní a přitom zchladí své choutky.

Sevřel jí zápěstí a dal ruku pryč z erekce. Přešel rty k jejímu krku. Z úst se jí vydralo vzdychání. Směřoval dlaní po stehnu pomalu nahoru. Následně zajel na vnitřní stranu a z ní k jejímu rozkroku. Z úst se jí dostalo zasténání a tělo se jí nedočkavostí napjalo.

Lehla si do mechu, kterým byl kámen prorostlý. Vylezl na kámen a shrbil se nad ní. Jednu ruku položil nad její rameno a tou druhou jí palcem přejížděl po vlhnoucím rozkroku.

Díval se na ni. V jejích očích a na tváři bylo vidět, jak se jí líbí, že se nad ní tyčí. Prstem do ní pronikl. Pohyboval jím jemně a přitom jí placem přejížděl po klitorisu. Těžce vydechla a polkla vzdech. Roztažené nohy přitáhla k tělu. Nyní na ni získal dokonalý pohled.

Obličej se jí křivil rozkoší, bradavky na pevných prsou tuhly a rozkrok vlhnul. Prsty zaryla do mechu. Nadzvedla pánev, aby mu usnadnila práci.

Byla nádherná. Vypadala jako bohyně.

Usoudil, že už to déle nevydrží. Vytáhla z ní prst. Podívala se na něj z pod přivřených víček. Pohladila ho po zjizvené tváři a přitáhla si ho pro polibek. Spojil s ní rty a v té samé chvíli ho do ní se vší opatrností zasunul. Nejprve po špičku a potom o další kousek dokud si na něj nepřivykla. Po celou dobu mu zarývala nehty do krku.

Jakmile se její tělo přizpůsobilo, začal se pohybovat. Unikaly z něj vzdechy a míchala se v něm rozkoš a pocity úlevy. Sevřel jí zápěstí a dal jí je nad hlavu.

Omámeně se na něj dívala. Snažila se mu vycházet vstříc, i když jí to zpočátku nešlo, ale po nějaké době našla rytmus, kterým přirážel. Tělo mu na její přírazy odpovědělo rostoucí rozkoší a přikazováním zrychlit tempo.

Jejich vzdechy a steny se slévaly do jednoho souvislého zvuky, který se rozléhal po okolí lesa. Její tělesné projevy ho hnaly ještě k rychlejším pohybům. Což nebylo dobré, jak o pár minut později zjistil. 

Všímal si, že se mu ze všech těch vjemů začíná zatmívat před očima. Podobně mu potemněl svět, když kosil démony.

Jenomže tentokrát mu nehrozilo nebezpečí. Bylo mu příjemně, cítil se šťastný a spokojený. Byl se ženou, která ho přitahovala a líbila se mu. Rozhodl se tomu poddat.

Pustil jí ruce a obejmul ji. Vtisknul obličej do prohlubně jejího krku. Ona ho obejmula okolo širokých zad a zajela mu na temeno hlavy.

Vědomí se mu dál zatemňovalo. Začínal se pomalu třást a přestával se kontrolovat. Přidalo se k němu pnutí oznamující blížící se vyvrcholení. Jediné, co ke konci dokázal vnímat byla narůstající rozkoš, vůni jejího těla a zvukové projevy rozkoše.

Potom všechny tyhle pocity dosáhly bodu zlomu, kdy se mu před očima zatemnělo a vědomí se propadlo do nespecifikované dimenze.

Pootevřel ztěžklá oční víčka. Byl fyzicky unavený, uvolněný a neskutečně spokojený a šťastný. Ve vlasech ho výskaly čísi prsty. Trvalo mu, než si vzpomněl, co se stalo. Miloval se se ženou, která ho přitahovala z desítek důvodů.

Zvedl se na kolena a lehl si na záda vedle ní. Hned si k němu lehla a hlavu položila na rameno. Objal ji okolo boku a přitiskl na sebe. Její dlaň se rozprostřela na prsním svalu. Líbl ji na čelo a vrátil hlavu do původní polohy.

Díval se na koruny jehličnatých stromů. Po tolika letech a tolika utrpeních, úmrtích, zraněních na duši a těle, měl uvnitř sebe klid. Žádné myšlenky zabývající se obavou z démonů či podobně nebezpečných věcí.

„Flynn," promluvil hrubým hlasem.

Podívala se na něj. „Prosím?" zeptala se, aby se přesvědčila, že ji šálí sluch.

„Jmenuji se... Flynn," zopakoval.

Nadzvedla se na lokti. Slayer na ni promluvil.

„Já jsem Hester," představila se. Nevěděla, jak reagovat. Na něco takového ji nikdy nikdo nepřipravil.

„Vím." Zhluboka se nadechnul a zavřel oči.

Pohladila ho po tváři.

Propletl prsty s jejími.

„Co s námi bude?" zeptal se.

Pustila jeho prsty. Odtáhla se od něj, sedla si a přitáhla si nohy k tělu.

„Ženy a muži se na slavnost nevracejí. Záleží na nich, jak zbytek večera a noci prožijí. Muži buďto po aktu odejdou do kasáren a ženy domů nebo odejdou se ženou do jejího obydlí," vysvětlila v krátkosti.

Narovnal se. „Chci být s tebou. Líbíš se mi."

Na tvářích jí naskočil ruměnec. Sklopila zrak.

„Víc krát už to neříkej," pravila tiše.

Povytáhl obočí. Nerozuměl jí.

„Proč si myslíš, že existuje toto na slavnostech? Nejde jen o to, že muži a ženy nemají čas a možnost se seznamovat, ale i to, že muži v bitvách umírají. Žádná z nás nechce, aby muž, který jí vyznal, že se mu líbí, se dozvěděla, že je mrtvý. Je lehčí vnímat mrtvého muže jako otce našeho dítěte než jako někoho, kdo nás miloval."

Přivinul ji k sobě.

„Slibuji ti, že nezemřu."

„Uvědomuješ si jaký slib mi dáváš?" špitla a vzhlédla k němu. 

Přikývl. Nehodlal zemřít dřív, dokud poslední démon nezemře a brána pekla se navždy nezavře. Teď nehodlal navíc zemřít kvůli ní. Zamilovával se do ní a ona nejspíš po téhle noci bude v sobě nosit jeho dítě.

„Dej mi jednoduší slib. Zůstaň se mnou do rána."