Ahoj lidi! Jsem tady s tímhle příběhem, protože jsem potřebovala napsat, co jsem měla na srdci. Tenhle příběh je inspirovaný mnou a mým životem. Vlastně - jen jedinou situací, a to tou, ve které jsem teď. Není to ani tak důležité, ale pro dobro svého svědomí jsem to napsat musela. Navíc.. Není to zase tak špatný nápad, ne?
Nicméně.. Doufám, že se povídka líbila a že ji odměníte názorem. Tentokrát bych byla raději za komentáře, kdyby to šlo.. Samozřejmě vás nenutím, ale kdybyste chtěli, opravdu to ocením :)
A ještě jedna poznámečka.. Nemusí se to každému líbit.. Taky vás to nenutím číst, ano? Takže kdyby někdo chtěl psát nějaké komentáře, které se opravdu nehodí nebo jsou urážlivé, ať si je raději nechá pro sebe a nekomentuje to! Děkuju :)
A teď.. Užijte si čtení :)
S láskou, vaše Zlatonka ♥

Mladá dívka se ráno probudila s velmi skvělou náladou. Měla před sebou den, během kterého bude mít spoustu příležitostí splnit si své nejtajnější sny a přání. S úsměvem vylezla z postele, hezky ji ustlala a oblékla se. Rychle ještě rozčesala dlouhé vlasy, stáhla je do culíku a běžela na snídani.

První hodina jí začala venku, kde bylo touhle roční dobou už příjemně hezky. Bylo jaro, všechno všude rozkvétalo a Ginny milovala bradavické pozemky. Hodina péče o kouzelné tvory byla jednou z jejích nejoblíbenějších, a to nejen proto, že je učil Hagrid.

Tenhle rok se Ginny musela učit víc, protože skládala zkoušky NKÚ. Mimo všechny tyhle školní starosti, se kterými jí pomáhala její nejlepší kamarádka, měla ještě jeden problém. Konkrétně to byl živý problém. Ginny se ale zapřísáhla, že o tom nikomu neřekne, dokonce ani své nejlepší kamarádce. Vlastně, jí obzvlášť ne!

Ginny tedy zaplašila myšlenky a začala se soustředit na hodinu. Dneska probírali jen kůrolezy, o kterých jí Hermiona vyprávěla už před rokem, kdy se o nich sama učila. Rusovláska se tedy věnovala nákresu, ale zároveň se v myšlenkách znovu vrátila ke svému problému.

***

Odpoledne seděla Hermiona v křesle u krbu a četla si v tlusté knize pojednávající o bradavických dějinách. Ani si nevšimla, že se k ní mlčky posadili Harry s Ronem. Oči od knihy zvedla až když se vedle ní z druhé strany posadila Ginny.

"Ahoj, Ginny." pozdravila Hermiona. Ginny jí místo odpovědi věnovala úsměv a vytáhla si z tašky nedopsané pojednání na lektvary.

Hodiny se pomalu blížily k desáté večerní, když konečně odešli všichni ostatní mimo tuhle čtveřici. Harry si s Ronem vyměnil významný pohled a potom se oba otočili na Hermionu.

"Hermiono?" prolomil ticho Harry.

"Ano?" usmála se na kamaráda Hermiona, ale dál se věnovala knize.

"Viděli je tě, jak mluvíš s Malfoyem." promluvil tentokrát Ron.

Ginny zvedla hlavu od pergamenu s nedokresleným kůrolezem a sledovala, co se bude dál dít. Hermiona sebou lehce trhla, ale i tak její úsměv nezmizel. "Jistě, mluvila jsem s ním, ale vás dva nemusí zajímat proč!"

"Je to Malfoy, Hermiono." zvýšil hlas Ron.

"Nebuď směsný, Ronalde!" okřikla ho Hermiona a znovu sklonila hlavu ke knize.

"Tak nám řekni, o čem jsi s ním mluvila." doléhal dál Ron.

"I kdybys mi hrozil smrtí, nic ti neřeknu, protože to není tvoje věc!" odsekla Hermiona, což jasné znamenalo, že už se o tom bavit nebude.

Ron tedy nasupeně odkráčel do ložnice a Harry po chvíli odešel za ním. Ginny si složila pergamen a uklidila si ho do brašny. Už se chystala taky odejít, ale vtom ji oslovila nejlepší kamarádka.

"Ginny? Mohla bych si s tebou promluvit? No.. Svěřit se?"

Ginny se posadila naproti Hermioně a povzbudivě se na ni usmála. Hermioně to nejspíš dodalo odvahu, protože začala vyprávět kratičký příběh, který se jí dnes stal.

"Ráno jsem na snídani dostala dopis. Byl to doopravdy hodně dlouhý dopis a překvapivě byl od Draca. Jeden by si řekl, že je to hloupost, aby zrovna Draco posílal zrovna mně dopis, ale je to tak. Dám ti ho potom přečíst, abys to líp pochopila. Nicméně, během oběda jsem s Dracem mluvila. Ještě jednou mi zopakoval to, co psal v dopise a znovu mi všechno vysvětlil. A potom se stalo něco, co jsem nečekala. On.." Hermiona se odmlčela. "On mi řekl, že mě miluje."

Ginny ztuhnul výraz na tváři. "Ma-Malfoy že tě miluje?" vyrazila ze sebe přiškrceně.

Hermiona se usmála a natáhla ke kamarádce ruku s dopisem. "Taky jsem tomu nejdřív nevěřila, ale tenhle dopis mě ve všem utvrdil."

Ginny si od hnědovlásky dopis vzala, vyndala ho z obálky a začala číst.

'Hermiono,
(Nevím, jak tě správně oslovit!)
už dlouho jsem chtěl napsat tenhle dopis a už hodně dlouho jsem uvažoval nad tím, že bych ti to všechno řekl osobně. Na to jsem ale nejspíš moc velký srab, tak proto raději píšu.
Nejdřív tě prosím, aby sis tenhle dopis přečetla až do konce.
Dobrá..
Chci ti postupně napsat úplně všechno, co mám na srdci. Nejprve se omluvím..
Omlouvám se za všechny ty potupné chvíle, kdy jsem ti říkal tím hrozným označením. Nezasloužila sis to! Nikdo si to nezaslouží! Nezáleží na tom, jakou má kdo krev. Záleží na tom, jaký je, jak se chová k ostatním, jak se díky němu všechno zdá být lepším. Na tom doopravdy záleží.
Dál se ti omlouvám za všechno, co jsem ti kdy řekl. Všechny nadávky, urážky, nehezké výrazy, ale i to, jak jsem na tebe často mířil hůlkou, jak jsem s tvářil znechuceně, když jsem na tebe pohlédl. Omlouvám se za to, jak ses cítila, když jsem tě ponižoval a trápil. Doopravdy se omlouvám!
Jako další krok je požádání o odpuštění.
Prosím tě z celého srdce a co nejupřímněji to jde, odpusť mi. Mám na srdci obrovský kámen, který mě tíží a já bych se ho rád zbavil.
Následovat bude jedna důležitá otázka.
Co pro tebe mám udělat, abys alespoň začala o mém dopisu uvažovat?
Nechci se vymlouvat na to, že jsem jen člověk, který chybuje, ale po všem, co jsem zažil a co jsem zkazil, bylo na čase konečně se omluvit! Tobě především!
Hermiono, prosím, odpusť mi všechny moje chyby. Prosím tě na kolenou, zkus mi odpustit.
S obrovským přáním, tvůj Draco Malfoy'

Ginny dopis složila zpátky do obálky a podala ho Hermioně. Neměla, co by na to řekla. Bylo jí jasné, že když s ním Mia mluvila a on jí řekl, že ji miluje, bude v tom víc, než by se zdálo. A Ginny přesně věděla, jak to dopadne.

"Takže jsi mu řekla, že..?" zeptala se vlastně úplně zbytečně.

"Řekla jsem mu, že si to ještě promyslím." odpověděla Hermiona, ale usmívala se od ucha k uchu. "Vlastně bych ale řekla, že i přes všechno, co mi kdy udělal nebo řekl, bylo tohle opravdu odvážné a toho já si cením. Možná bych mu přece jenom měla dát šanci, co myslíš, Ginn?"

Ginny polkla a zatvářila se, jako by ji někdo právě zapíchl něco ostrého do otevřené rány. "Asi.. Ehm, asi bys do toho měla jít, jestli to tak cítíš. Je to přece tvoje volba. Nikdo za tebe nemůže rozhodovat. Ani já ne!"

"Když myslíš, že bych měla.." usmála se hnědovláska a sebrala si zbylé věci. "Ještě nad tím budu přemýšlet. Zatím dobrou noc." A nechala Ginny samotnou sedět ve společenské místnosti Nebelvíru u uhasínajícího ohně se spoustou myšlenek a obrovskou bolestí.