Tak zde je ta možná, že už dlouho očekávaná kapitola o Melanie :D

Melanie:

Probrala jsem se a cítila jsem strašný tlak na krku. Měla jsem otisky tesáků na ném krku. ,,kde je Liz?!" začala jsem strašně šílet, bojím se tu sama, bojím se o ni. Bojím se o svou velkou sestřičku.

Vydala jsem se ji hledat po domě, zda tu někde není. Všude po zemi byli buď kapičky krve a nebo přímo menší louže. Měla jsem strašný strach.

Když jsem přišla do kuchyně, uviděla jsme mámino tělo. Rozplakala jsem se a klekla si k ní. Klečela jsem v její krvi. ,,Mami..mami.." šeptala jsem stále tiše. Slzy mi kapaly na její tvář, odkud následně i stékaly po jejích tvářích. ,,Mamí!!!" zakřičela jsem při breku a nemohla přestat brečet. Tohle se nemělo stát! Proc se to stalo! Stále jsem plakala a byla bezmocná. Proč tu není Liz. Vždy mě dokázala utěšit, uchlácholit mě, kdykoliv jsem potřebovala. Musím zavolat pomoc! To je ono! Ale co jim řeknu..mou rodinu napadlo nějaké monstrum které zabilo mé rodiče a uneslo sestru? To mi neuvěří i když je to pravda. Jsem zoufalá, kdo by věřil něco takového, tak malé holčičce jako jsem já. Co mám dělat..

Vydala jsme se prohkedat zbytek domu, ve chvíli kdy jsem zahlédla otce jsem se rozbrečela. ,,ne..tati..proč..proč se tohle muselo stát zrovna mojí rodině?!" zakřičela jsem mím chraplavým hlasem a spadla na kolena. Naprosto jsem se zhroutila. Chci zpět mou rodinu, chci, aby vše bylo jako dříve.

Šla jsem zpět do pokoje, kde jsem se zamčela a zalezla si do postele. Plakala jsem. Tak strašně moc mi chybí Liz, snad je v pořádku a neublížil jí. Raději jsem už zavřela oči a pochvíli jsem už usnula z vyčerpání.

Tak jooo ^^ je tu další kapitola, je sice kratší, ale snad mě za to neukamenujete :D tak enjoy :D