(Stále jsme u Dereka)

Bylo 13:00 když mi volal. Běžel jsem se obleknout do svého pokoje. Stále mi běhalo hlavou, co tak důležitého mi Alex chce. Dal jsem si na sebe klasicky černé potrhané džíny a bílé tričko. ,,Liz? Zvládneš to tu sama? Pujdu jen za kamarádem něco vyřídit" řekl jsem, když jsem přišel dolů.

,,jasný zvládnu jen dávej na sebe prosím pozor" Pověděla se starostí v hlase a já se na ni usmál. Pohladil jsem ji po jejích krásných a jemných vlasech. Usměv mi oplatila a objala mě. Objal jsem ji taktéž a pak se odtáhl. ,,Budu doma co nejdřív neboj se" usmál jsem se co nejpřesvědčivěji to šlo a dal ji pusu do vlasů. Rozloučili jsme se a já se vydal k Alexovi. To co mi chce říct, mě znepokojuje a celou cestu se sluchátky v uších nad ním přemýšlel.

Zatím u Alexe doma:

Ležel jsem na postely a uvažoval, jak mu to povím. Jak mu mám říct, že se děje něco divného? Že někdo mi zabil otce, ale ne tím způsobem, jako je to zvyklé (tím nechci říci, že by každej den někdo někoho zabíjel) měl na krku dvě krvavé tečky. Byky maličké takže se nepodobaly ani náboji z pušky. Posadil jsem se a koukl ven. Krásně svítí slunce.

Rozhodnul jsem, že sekonečně odšour ke skříni a něco si na sebe hodím. Vzal jsem si na sebe pro mě typické oblečení. (Viz. Obrázek)

Sešel jsem dolů z mého pokoje, kde seděla mamka a pohledem hypnotizovala tekutinu v jejím hrnku. Byla skleslá a od té doby co se to stalo se neusmála. Je to už asi měsíc co se to stalo, ale ji to pořád ničí. Také mě to samozřejmě ničí ale už jsem se s tím trochu vyrovnal. Odhodlal jsme se promluvit na mámu. ,,Mami? Umm.. Přijde k nám Derek pokud ti to nevadí, chci se taky trochu nějak rozptýlit" řekl jsem a oddechl si. Mám hned zbystřila a hodila pohled na mě. ,,Jistě zlatíčko, v pořádku.. Klidně ať přijde, také ho ráda uvidím" Ona měla Dereka ráda. Známe se už od malička. Ona a jeho rodiče jsou velmi dobří přátelé a otec jím byl také. Máma se postavila a šla něco nachystat, asi aby jsme měli něvo k zakousnutí. Kvůli tomuhle mámu zbožňuju. Po chvíli jsem uslyšel uvonek. To musí být Derek. Rozešel jsem se ke dveřím a jak jsme si myslel, stál tam Derek a sundal si sluchátka z uší. Tak teď jak mu to všechno povědět. Snad mi uvěří.

Pozdravili jsme se a šli směrem můj pokoj. Tam teď vše vyjde napovrch. Vše co se děje a co se stalo. Jen se modlím, aby si nemyslel, že jsem blázen.

Omlouvám se moc! Mám teď šíleně práce a nevím co první. Mám před sebou přijmačky a jelikož nechci skončit jako popelář u nás ve městě tak se fakt pořádně učím. Doufám, že se bude kapitola líbit. ❤❤