Liz:

Tohle všechno bylo jako jeden zlý sen. Přála jsem si, abych se probudila doma  a vše bylo tak jak má být. Rodiče snídající v kuchyni a Melanie prosící mámu ať si s ní jde hrát. Místo toho, sedím v hnusné chladné místnosti s upírem, co mi zabil rodinu a teď mě drží v zajetí. 

Sedím před ním a dívám se mu do očí. Tečou mi slzy a vře ve mě čirá nenávist a smutek. Avšak teď v něm nevidím ten chladnokrevný vysavač na krev (ano opravdu jsem ho nazvala vysavačem), ale v jeho očích jsem spatřila něco, co nedokážu rozeznat. Přišlo mi, jakoby se kolem mě zastavil čas a já nic nemohla cítit. Chtěla jsem mu říct tolik nadávek, říct mu, jak moc ho nenávidím, ale než jsem stačila cokoliv říct omdlela jsem. Poslední co jsem viděla byl Johnnyho vylekaný výraz a ucítila jsem tupou bolest hlavy. Černo. Žádné hlasy. Byla jsem sama. 

O dva týdny později: 

Melanie:

Od té události jsem se nehnula od Dereka. Neustále mi pomáhal, ať se z toho dostanu a můžu zase normálně chodit do školy. Vše co jsem potřebovala mi dal. Už jsou to dva týdny co se to všechno stalo a Liz pořád nikde. Každou noc pláču a stále na ji myslím. Doufám, že je hlavně naživu a nejlépe i v pořádku. Ona a Derek vždycky byli hodně dobří přátelé. Když jsem šla poprvé do školy, máma ani táta na mě neměli čas kvůli práci.  Liz i Derek chodili na stejnou školu jako já, takže mě tam zavedly spolu. Už v té době vypadali jako pár. Při vzpomínce na to se musím vždy usmát. Vyzvedávali mě spolu, hráli si semnou, přišlo mi všechno tak růžové. Později Derek odešel na střední školu a už neměl tolik času. Liz byla v té době v 9. třídě a sama se hodně připravovala. Vše co bylo dřív jakoby zmizelo. Chybělo mi to a chybí mi to i teď. Z mého přemýšlení nad minulostí mě vytrhne Derekův mobil zvonící na nočním stolku. Se zoufalostí, že by to mohla být Liz se na ten telefon kouknu, avšak přišlo pouhé zklamání. Volal mu nějaký jeho kamarád. Derek byl ve sprše takže ho nemohl slyšet. ,,Zvoní ti telefon! Volá ti nějaký Alex!" zakřičela jsem na něj a doufala, že mě uslyšel. Najednou vidím běžícího Dereka k telefonu jen v ručníku. Byl to až vtipný pohled, takže jsem se začala chechtat.

Derek:

V klidu jsem byl ve sprše a užíval si teplou vodu jak stéká po mém těle. Tenhle pocit jsem vždy miloval, pocit kdy všechno okolo vás zmizí a vy si můžete vychutnat kapky teplé až horké vody, která vaše tělo naproto omámí. Když si zrovna chci umýt vlasy, uslyším jak na mě Melanie volá, že mi zvoní telefon. Ve chvíli kdy jsem uslyšel jméno Alex, jsem z koupelny vystřelil jak torpédo. Naštěstí jsem se stihl zabalit do ručníku.

Pozna. Autor.: pro info, ať máte trošku více jasno, kdo v té konverzaci mluví, tak Alex bude Tučně a Derek bude kurzívou.

Alex: ,,Ahoj, hele.. Asi bychom si měli o něčem promluvit."

Derek: ,,Ahoj, no tak dobře, ale o čem?."

Alex: ,,No zjístil jsem něco, co by tě mohlo zajímat."

Derek: ,,No tak fajn promluvíme si, ale trochu mě děsíš."

Alex: ,,To co jsem zjístil děsí i mě, prosím ale slib mi, že to co ti řeknu, zůstane jen mezi námi, ano?"

Derek: ,,Celke se až bojím, co mi řekneš alr i přes to slibuju."

Alex: ,,V 13:30 u nás, souhlas?"

Derek: ,,Souhlas."

Tákže, takhle nějak si představuji Dereka^^ Řekla jsem si, že udělám i nějaký ten popis těch charakterů, jakože jací jsou atd.

A takhle nějak bude vypadat náš Alex: