Sledoval mě jeho chladným pohledem. Zrychleně jsem dýchala a tep se mi pomalu zvyšoval. Neměla jsem ani sílu couvat, byla jsem jako přikovaná k zemi a neschopna ničeho. Nohy se mi třásly a já nechávala téct mé slzy po tvářích. Přibližoval se. Každým krokem byl blíže a můj strach se stupňoval. Ne, ne..ať se nepřibližuje..pomoc prosím! Žádala jsem v mysli o pomoc i když jsem věděla, že mi nikdo nepomůže. Polkla sem tiše a udělala konečně alespoň malí krok dozadu. Nedokážu se bránit, muj strach mi to nedovoluje a jedinné na co se teď zmůžu jsou malé krůčky, které vedou od něj.

Doufala jsem, že to je jen zlý sen, že se z toho probudím, avšak byla to realita, byla to ta krutá realita, která dovolila tomuhle monstru mi zabít rodiče a ublížit mé sestře. Byl čím dál blíže.

Byla tma, viděla jsem jen jeho zářivé rudé oči a sestřičku, která ležela na zemi a stále se neprobírala.
,,Nepřibližuj se!!" zařvala jsem na něj, to bylo první co jsem dokázala vyslovit. V očích mu byl vidět výsměch. Z mého strachu se začal pomalu stávat hněv. Nenávidím ho, nevím kdo je zač, ale vím jedno a to, že ho zabiju, zničím ho za to, že kvůli němu jsem přišla o své rodiče.

Zakopla jsem a spadla na chladnou zem. Když jsem se chtěla zvednout, už stál nademnou a krev z jeho tesáků na mě kapala. Usmál se jeho zlým usměvem a mě se zase naskytl pohled na jeho bílé tesáky. Natahoval se ke mě. Ze strachu jsem křečovitě zavřela oči. Musela jsem se opravdu hodně třást. Uslyšela jsem třísknutí a hned na to následovala strašná bolest a já upadla do bezvědomí, jestě než jsem omdlela jsem cítila pramínky mé horké krve, jak se linou z mé hlavy na zem. To je všechno, co si už dále pamatuji.

Probrala jsem se v nějaké místnosti. Byla jsem svázána a v puse měla nějaký kus hadru. Přihmouřila jsem oči a snažila se zaostřit, avšak marně. Když jsem se opřela, ucítila jsem, že jsem zavřena v nějaké kleci. V té chvíli se vyděsila ještě více než jsem byla doposud. Co semnou chce dělat?  Proč tu jsem? Proč si vybral zrovna moji rodinu? Proč si vybral zrovna mě?  Otázky mi běhaly hlavou a já na ně chtěla znát odpovědi, avšak bylo mi jasné, že je jen tak nedostanu. Kde je vlastně Melanie? Co když je mrtvá? Vzpoměla jsem si na Melanie.  Mám o ni strašný strach. Co když jí taky zabil?  Ze strachu se mi roztekly slzy.  Nevím kde je, co s ní je, ale bojím se hlavně toho, že to co se mi honí v hlavě, je pravda.

Tak jo,  tady je další kapitola :) snad se vám líbila a jsem moc ráda, že se vám prolog líbil ^^

Ps: na obrázku Liz ^^