Dny ubíhaly pomalu, a každý den byl stejný. Nijak se nelišil od toho předchozího.

Každý den jsem strávila v temné cele s tvrdou 'postelí' a něčím co mělo připomínat deku.

Jídlo tady bylo každý den, ale dost mizerné. Byly to kaše rozňahňané a hnusné. Nic dobrého.

Ale po chvíli jsem si zvykla. Každý den probíhal stejně. Odpočítávala jsem dny, kdy se zase budu moct vidět s Chrisem. Už jenom měsíc a dva týdny...

Měla jsem spoustu času na přemýšlení. Přemýšlela jsem o svých vzpomínkách na svůj život. Na život na moři a lodi.

Na každý krásný západ i východ slunce. Teď nevidím ani jedno. Občas se tady objeví malý pramínek světla z loučně, které nosí strážní. Jinak nás tady převážně hlídají všechny možné druhy žraloků.

Myslela jsem na rodinu. Na rodiče. Co asi dělají? Jsou pořád na moři, nebo v přístavu?

Co dělá Chris? Je s nimi a truchlí nad tím že jsem se utopila? Nebo snad je tady mezi sirénami? Byl u soudu?

Neviděla jsem ho tam, až potom u sebe v cele. Chyběl mi. I rodiče. Slunce a život plný barev, a né jen ponuré barvy které jsou tady všude kolem mě.

Chtěla jsem vidět delfíny jak dávají závody se sirénami. Chtěla jsem plavat v hejnu mořských koníků. Schovávat se v chaluhovém lese.

Chtěla jsem se bavit. Místo toho sedím tady, ve vězení. Nedá se odsud utéct. To říkala Grace když mi vyprávěla historii téhle země.

,,HEJ!"zakřičela jsem na strážnýho, kterej plul kolem mé cely. ,,Co chceš?"obořil se na mě a spražil pohledem.

Polkla jsem a hrdě zvedla hlavu. ,,Chci nějaký knížky o historii,"při tom jsem se mu zpříma dívala do očí.

Vysmál se mi, a až pak zvážněl. ,,Příští hlídka ti nějaký bichle přinese,"když odešel, bylo slyšet chodbou jak si mumlá :,, knížky chce jeden bláznivá holka, prej knížky o historii," a dál se tomu smál.

Když mám tady nějakou dobu ztrávit, tak ať se tu úplně neunudim k smrti. Nebo spíš k šílenství.

Grace říkala, že většina vězňů během svého pobytu tady dočista zešílí. Nikdo neví proč, ale většinou se pak chovají jako blázni.