Každý den jsem pozorovala západ slunce. Radši mám však východ, jenže to je zakázané.

Jednou jsem to už nevydržela. Vyplula jsem na hladinu o dost dřív než bych měla.

Dala jsem si velký bacha na to, aby mě žádná siréna neviděla. Jinak bych šla k soudu a pak asi do věznice. Jaký asi, určitě!

Rozhlížela jsem se kolem sebe. Nikde žádná siréna ani člověk. Žádná síť nebo rybář s lodí na ranním lovu.

Přidržela jsem se jednoho útesu a zpoza něho pozorovala východ slunce.

Jak dlouho už jsem ho neviděla? Pár dní? Týdnů nebo snad měsíců? Jedno bylo jasné, moc mi chyběl.

Slunce se začalo vyhupovat na oblohu mezi růžovými obláčky. Odráželo se na hladině a krásně ji prozářilo. Prohlíželo se v moři jako v jednom velkém zrcadle. Byla to krása.

,, Půjdete s námi slečno Claire,"za zády se mi ozval hlas jednoho ze strážců. Na sucho jsem polkla a odevzdaně dala ruce před sebe.

Hrubě mi na ně nasadil okovy a vlekl za sebou k celám na zámku. Věznice a kopky kde jsou uvěznění padouši s podmořskýho světa byly na druhé straně ostrova. Slunce tam téměř nedosahovalo, a bylo to tam celé ponuré.

Když se šlo před soud, zavírali své vězně do cel v zámku, kde se odehrával soud.

Dvanáct členů rady zasedlo a v jejich čele samotný král Neptun. Obecenstvo bylo povoleno, a my mohli mít taky obhájce.

Strážník mě dovlekl až k zámku, kde další dva otevřeli bránu a pustili nás dovnitř.

Všude byli nějací strážní. Na hradbách, kolem hradu, u vchodu dovnitř a u brány. Nedalo se odtud nepozorovaně uniknout.

Oni měli několik let výcvik, a uměli neslyšně plavat. Já sice už také, ale občas jsem byla slyšet.

A navíc moje barva ploutve a vlasů je v tomto přepychu barev nemožné zamaskovat.

Strážník mě vedl bludištěm chodeb až dolů do cel. Otevřel druhé dveře z leva, kam mě hodil. Okovy na rukách mi sundal. Celu zamkl a odešel.

Světlo sem pronikalo jen malým paprskem z chodby a to jen díky loučím. Kamenitá podlaha se stěnami studila, a přestože bylo teplo, byla mi tady dole zima.

Zápěstí jsem měla odřené a pálilo to. Z levého mi tekl malý modrý potůček krve. Po zápěstí až k loktu. Krev mě studila stejně jako kamená podlaha.

Jenom kvůli tomu že jsem se chtěla podívat na východ slunce, jsem skončila tady.

Jestli bude Grace u soudu, tak mě zabije. Ona sama mě učila všechny jejich zákony, pravidla a etiketu.

Když jsem přišla do tohoto neznámého světa, musela jsem se toho hodně naučit během pár dní. Grace mě každý den zkoušela z pravidel a jejich zákoníku.

I něco málo o soudu mi řekla, ale nemyslela si že to budu potřebovat, tak nezašla moc do detailů. Teď by se mi nějaké rady a pravidla u soudu jak se chovat hodila.

Povzdechla jsem si a hleděla přes kovové mříže do chodby. Chodba byla tichá. Občas proplul nějaký žralok, jako hlídač, ale jinak tu bylo mrtvolné ticho.