Snažila jsem si nalhat že mám úpal, nebo jsem jen málo pila. Ale ona byla skutečná.

Byla reálná jako já a slunce odrážející se na mořské hladině jako v zrcadle. Sluneční paprsky osvítily její ploutev, a rudé šupinky se roztančily a oslňovaly mne.

Její stejně jako ploutev rudé vlasy byly spletené do krásného a upraveného copu. Vlasy jí zdobila malá korunka ze zlatých mušliček a perel.

Oči měla jasně modré. Její pohled se upřel na mě. Přejela si mě od hlavy až k patě. Zastavila se u mých očí. Dlouze se do nic zadívala, až mi z ní naskočila husí kůže.

,,Víš příliš mnoho, lidské dítě,"promluvila jistým, ale přesto něžným hlasem. Dívala se mi zpříma do očí, a já se snažila zpracovat, co mi právě řekla.

,,Budeš za to co víš muset zaplatit. Bude těžké se rozhodnout, ale nikdo ti nesmí pomoct. Jen ty musíš vědět co chceš,"její chladná tvář se změnila na soucitnou.

,,Víš o našem tajemství. Musíš se rozhodnout co si vybereš,"dramaticky se odmlčela. Já jen ukázala nahoru a na svůj nos, že se musím nadechnout.

,, Dobrá tedy, ale jen nádech,"spražila mne přísným pohledem, a já se zmohla jen na přikývnutí.

Vynořila jsem se, a nadechla. Zaplula jsem zpátky pod hladinu za korálový útes, kde se schovávala ona. Ta krásná siréna.

,, Musíš se rozhodnout. Staneš se jednou z nás a budeš střežit naše tajemství. Pokud ale odmítneš, budou ti vymazány veškeré tvé vzpomínky na tvůj život. Na jakékoliv tvé milované osoby. Zapomeneš na celý svůj život. Všichni které si znala, a kteří znali tebe si tě nebudou pamatovat. Nebudou tě znát. Jako kdybys nikdy neexistovala. Při dnešním západu slunce mi sdělíš své rozhodnutí. Pokud půjdeš do vody i s hřebínek, co jsi našla včera, staneš se jednou z nás. Pokud si ho jenom vhodíš, všichni na tebe zapomenou, a ty na ně. Přemístíš se na nejbližší pevninu, a začneš nový život. Máš čas do západu slunce,"podívala se na mě a pak odplula do mořských hlubin.

Máš čas do západu slunce. To je tak málo času. Nemůžu opustit rodinu. Nemůžu jen tak opustit jeho. Nemůžu se ho vzdát. Né teď, když jsme si vyznali lásku. On na mě čeká v přístavu den odsud daleko, a já mám nadobro zmizet z jeho života, a on z mého, nebo já jen z jeho?