,,...a pak jsem se na ni otočila a řekla, co si o sobě jako myslí a ať jde do háje," povídala Jessica naštvaně, když jsme seděly na obědě. ,,Kráva," zamumlala jsem a Jessica nasadila povýšenecký výraz. ,,Nechápu, jak se tak někdo může chovat," dodala a já jen přikývla.

,,Co budeš dělat odpoledne? Já jedu s mamkou do nákupáku na oblečení, potřebuji nový," řekla a odložila vidličku vedle salátu, kterého se sotva dotkla. Já ji odložila také a odpověděla jsem na otázku. ,,Nevím, asi budu zkoušet oblečení co mám ve skříni a nějaké staré vyházím."

Odnesly jsme talíře s jídlem, kterého jsme moc neujedly, došly si do skříňek pro nějaké věci a šly domů. Jessica povídala něco o botech, ale já ji moc nevnímala, tak jsem jen přikyvovala.

Zrovna jsme procházely menším parkem, když mě něco bouchlo do nohy. Otočila jsem se a stál tam nějaký malý klučina a bouchal do mě pěstí. ,,Hej! Nech toho ty-" začala jsem mu naštvaně nadávat, ale přerušila mě jeho mamka, která po něm začala řvát víc než já. Pak se ještě na mě otočila s omluvou a táhla řvoucího kluka pryč.

,,To není možný," zamumlala jsem potichu a Jessica zakroutila hlavou. U mého domu jsme se objaly na rozloučenou, vzala jsem poštu a šla do domu.

,,Nazdar Melisso, můžu si to půjčit?" přišla za mnou moje mladší sestra Amy a v ruce držela rtěnku. Otevřela jsem pusu, abych jí odpověděla, ale hned ji zase zavřela, když jsem si všimla, co má na sobě. ,,Proč máš na sobě moje šaty?" sykla jsem skrz zuby a čekala na odpověď. ,,Sluší mi, že?" zazubila se a já myslela, že omdlím. ,,Co máš na nich za fleky?" ,,Jedla jsem marmeládu," řekla a začala si prohlížet červené fleky na mých světlých šatech. ,,Kdo ti dovolil hrabat se v mé skříni?" ,,No... Říkala jsem si, že stejně nenosíš všechno, takže-" ,,Děláš si srandu? Tyhle šaty pravidelně nosím a ty mi je zničíš," začala jsem hystericky křičet, ,,kdyby ses aspoň dovolila, tak bych ti možná něco vybrala." ,,A můžu si je nechat?" zeptala se provokativně.

Začala jsem se třepat vztekem a Amy couvla dozadu. Popadla jsem tašku a naštvaně vyšla do mého pokoje. Když jsem otevřela dveře, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Všude po pokoji bylo oblečení a můj stůl vypadal jako po výbuchu kosmetické tašky.

Povzdechla jsem si a začala uklízet. Některé oblečení bylo roztrhané nebo špinavé a jen pár kousků zůstalo nepoškozených. ,,Budu muset na nákupy," povzdechla jsem si potichu. Ještě, že je zítra sobota.

Když jsem měla všechno uklizené, popadla jsem sluchátka, mobil a nějaké jídlo z mých tajných zásob. Věděla jsem, že rodiče přijdou až večer a Amy se zabaví sama, takže jsem vylezla na půdu, rozsvítila světýlko a sedla si na jedno staré křeslo co tam bylo.

Do sluchátek jsem si pustila hudbu a začala jíst. Nechápu, co se se mnou stalo. Od doby, co jsem na střední, stala se ze mě namyšlená zrůda a k ostatním se chovám povýšenecky.

Dříve to tak nebylo, dříve jsem bez problémů procházela uličkami školy, všichni se na mě usmívali a měla jsem kamarádky, které mě měli rády takovou, jaká jsem byla. Teď je vše jinak. Pamatuji si na ten den, kdy se vše změnilo, jako by to bylo včera.

Byl to den jako každý jiný. Oblékla jsem si černé triko a rifle, udělala ranní hygienu, popadla snídani na cestu a šla do školy.

Poslední hodina byl tělocvik. Stála jsem u stěny tělocvičny a kousek ode mě byl hlouček holek. Něco si šeptali a otáčeli se na mě. Nebylo mi to příjemné, vůbec jsem nevěděla, co se děje. Začala jsem přemýšlet, že bych se jich zeptala jestli jsem něco neudělala, ale do tělocvičny vrazila učitelka a začala řvát.

,,Kdo to byl?!" zařvala tak silně, že se její hlas rozlehl a začala se ozývat ozvěna. Nechápavě jsme na ni hleděly a ona trochu klidnější pokračovala. ,,Nečekala bych, že zrovna vy něco takového uděláte," rozhlédla se po nás. ,,To byla Melissa," vyhrkl někdo a já ztuhla, když jsem uslyšela své jméno. Učitelka přivřela oči a pomalu ke mně přišla. ,,Pojďte se mnou, slečno Williams. Něco vám ukážu," sykla a kráčel pryč. Já byla těsně za ní.

Pak mě dovedla do jejího kabinetu. Vždycky jsem se mu vyhýbala, už na první pohled vypadal trochu strašidelně. Učitelka zavřela dveře a když jsem slyšela cvaknutí zámku, naskočila mi husí kůže.

,,Takže," začala učitelka, ,,proč jste to udělala slečno?" ,,Co myslíte?" řekla jsem tiše, ale v prázdném kabinetu to bylo slyšet dost. ,,Co byste řekla?" protáhla otráveně. ,,Já nic neudělala," řekla jsem potišeji než předtím a na zádech cítila učitelčin pohled. Nechtěla jsem se otáčet. Jen jsem stala na místě. ,,Tak vy jste nic neudělala," řekla a zasmála se. Její smích byl přímo ďábelský.

Pak přešla ke stolu, sedla si na židli a dělala, že přemýšlí. Chtěla jsem pryč, strašně moc. ,,Určitě víte, že tu máme kamery," podívala se na mě. Jenom jsem přikývla. ,,Ukážu vám jeden zajímavý záznam."

Opatrně jsem přešla až k jejímu stolu, ona něco pustila a pak už se jen bavila, když sledovala můj zmatený výraz. ,,Říká vám to něco?" zeptala se a čekala, že odpovím, ale já jen koukala před sebe a nebyla schopna promluvit. ,,Tak ano nebo ne?!" vyjekla a já skoro nadskočila leknutím. Začala jsem kroutit hlavou, ale učitelka po mně hned začala řvát.

Z jejího kabinetu jsem odcházela se slzami v očích. Když jsem procházela kolem otevřených dveří tělocvičny, viděla jsem, jak si na mě holky ukazují a smějí se. Slzy mi začaly téct po tvářích a já se rozběhla do šatny, kde jsem popadla své věci a utekla na záchody, tam jsem se rychle převlékla a umyla si obličej vodou.

Ze skříňky jsem si potom vzala své věci a rychlým krokem vyšla z budovy. Domů jsem téměř doběhla a pak se zamkla v pokoji. Brečela jsem. Uvědomila jsem si, že se mnou všichni zametali a využívali mě.

Tenkrát jsem se rozhodla, že to změním. Že změním sebe. Úplně jsem si předělala svůj pokoj, do skříně dala nové oblečení a změnila své chování. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout, ale postupem času už jsem nad tím ani nemusela přemýšlet.

Nevím, jestli to bylo moudré rozhodnutí. Nyní však sedím na půdě a je mi do breku z toho, co jsem udělala.

°°°

Ahojky ^^
Jak se vám to líbilo? Jsem ráda, jestli jste dočetli až do konce. Nápad jsem dostala jen tak náhodou a neměla jsem to dopředu promyšlené do detailů, takže doufám, že se aspoň trochu líbilo. No a to je vše, teď už se s vámi loučím a u nějaké další knížky pa :3