Milá maminko ,

Už je to nějakou dobu a ty stále neodepisuješ. Mrzí mě to. Stále ale doufám , že se tam máte dobře. Prosím , pozdravuj je ode mě. Všechny.

Rozhodl jsem se , že zkusím přijímací zkoušky na gymnázium.
Bylo by hezké dostat se tam. Mohl bych odejít mezi chytřejší lidi. A odešel bych od svého spolužáka.

Začalo to opisováním a nyní je ode mě chce hotové. Paní učitelka je na mě kvůli tomu naštvaná. Myslí si , že je od něj opisuju. Ale to není pravda.

Pro moji kamarádku jsem taky špatný. Nevěří mi. Nikdo ze spolužáků. Cítím se osamocený.

Začal jsem psát knihu. Jmenuje se život mimo realitu. Popisuje můj život, moje sny. Také jsem začal malovat. Paní Cooprová tvrdí , že mám talent. Ale stává se něco podivného. Když namaluji nějakou situaci nebo osobu , cokoliv , stane se to skutečností. Je to asi jen náhoda.

Mějte se krásně a brzy napište.

Tristan

P.S.: strach