Brenda měla mnohem útulnější byt, než předpokládal. Sice se všude válely drobné, ale to vyvolávalo dojem, že to díky bohatství dělat smí. Kdyby ji dobře neznal, neobviňoval by ji z nepořádku, ale z chamtivosti a skrblictví.

Ihned ve dveřích je vyhlížel i její dobrý přítel. Thomas nikdy nezjistil, co přesně mezi nimi bylo, ale odhadoval to na velmi blízký vztah, který jim umožňoval dokonalé soužití. Nezdálo se, že by to mezi nimi jiskřilo, to by si Brenda nedovolila chodit občas do ulic, když potřebovala nějaký ten peníz, ale to, že ji hlídal, ačkoli stála jen na chodníku před ulicí, už mnohému napovídalo. Buď to byl dotěrný zákazník, nebo zkrátka výborný přítel.

S Jorgem se pozdravili. Muž měl skutečně jižanský přízvuk, nebál se říct, že by mohl pocházet z Mexika. Jakmile se jim totiž představil a oni učinili totéž, postupně je oba chytil za ramena a se slovem hermano nebo muchacho je políbil na tváře, jako se to dělávalo kdysi. Bylo vidět, že není moc nadšený z toho, že si sem Brenda přivedla další muže, ale na Newta se usmál. Thomasovi věnoval jen úšklebek a propálil ho pohledem.

„Tak pojďte dovnitř!" lákala je brunetka. Thomas nemohl cítit trapněji. „Jorge, prosím, nezavaz hostům. Tohle jsou mí dobří přátelé, nemusíš se bát."

„Víš, že radši dám na svůj čich, Bren," odvětil starší Mexičan a přeměřil si oba mladíky od pat až po konečky vlasů. Nakonec však skutečně ustoupil a pustil je oba dovnitř. „Brenda má zlatý srdce. Buďte za to rádi."

Thomas vzal vozík a vtlačil ho do domku. Neodpustil si opětování podobného šklebu, jemuž se mu dostalo. Nemohl to ani zastavit, to uražené dítě, které se po pár dnech probudilo, potřebovalo ukázat, že autoritu nerespektuje, pokud nemá důvod.

Brenda jim poručila, aby zastavili v obývacím pokoji. Na stolku bylo připraveno několik misek s pamlsky - od ovesných sušenek ze zdejšího supermarketu až po slané arašídy. Thomas odolal touze si něco dát, přece jen nejedl od nepříliš vydatného oběda, ale Newt se neubránil arašídům.

Než se vůbec stačil zeptat, jestli se chce posadit na sedačku, zvedl se blonďák na pažích. S plnými ústy vypadal jako udýchaný křeček, jak se snažil vyprostit z vozíku a postavit se na nohy. Ale už ani paže v sobě neměly dostatek sil na to, aby i téměř nic nevážící tělo uzvedly.

Thomas nemusel váhat dlouho. Než se blonďákovy paže podlomily a poslaly ho zpět na zadek, sehnul se k němu a podebral ho pod koleny a zády. Sice si vysloužil jen uražené brblání, jímž mu přítel dal jasně najevo, že by to zvládl sám, ale to ho přestalo bavit mnohem dříve než obvykle. Brzy se dočkal tiše zamumlaného „tak díky", které mu i přesto, že tam stále slyšel náznaky otrávenosti, vykouzlilo úsměv na tváři.

„To mi připomíná Bena. Taky to občas dělával," ozvala se za nimi Brenda.

Thomas se otočil za sebe. To, že mluvila o nich dvou, mu došlo až tehdy, když hlavou kývla k tělu v jeho pažích. V tu chvíli zrudl až po špičky uší, protože se mu začínaly vytvářet i souvislosti.

„Jen byl o dost těžší. Tvoje pobavení vypadá na to, že váží třicet kilo i s postelí," dodala s úšklebkem a posadila se do křesla. Ruce si opřela o opěradla, nohu přehodila přes tu druhou. Vypadala jako ztělesnění pohody a relaxace.

„Vlastně vážím -"

„Potřebujeme pomoc," přerušil ho nevědomky Thomas a popošel k pohovce.

Nelíbil se mu nápad, že by tam měl sedět, když věděl, že si některé zákazníky vodila domů, ale stání měl dost. Naštěstí si včas uvědomil mnohem příjemnější možnost a zacouval k vozíku, na nějž se po chvíli usadil. Newta si nechával v náruči, už tak zrovna neskákal nadšením, že skončil zase na vozíku.

„Ano, jinak byste nepřišli za mnou," přitakala žena a natočila si pramen lesklých loken na prst. „Mám sehnat pár holek na rozlučku se svobodou?"

„C-co?"

„Nebo kluků? I takový tam máme."

„Ne, ne, to nemám v plánu, opravdu ne," vykoktal nervózně a byl by si i nehtem podrbal zátylek, kdyby přítele nedržel. „Proč si všichni myslíte, že -"

„Vy dva spolu něco máte? Tome, prosím tě, když se lidi dají dohromady víckrát než jednou, je to buď blbej zvyk, nebo osud," odpověděla tak prostě, jako by sdělovala počasí na zítra.

Zmateně se na ni mračil. Rozuměl jejím slovům, to ano, ale významy mu unikaly. Nechápal, proč zmiňovala něco takového, když se sotva dozvěděl, že to pouto mezi ním a Newtem nebude jen přátelské. Ale poslední dobou bylo těch novinek tolik, že to přešel mávnutím rukou.

„Fajn, tak svatbu necháme stranou, než se konečně rozhoupeš. Ale čísla už mám, bude stačit jen -"

„Brendo. Nic nebude," vložil se do toho Hayes. „Umírám, jasný? Proto jsme tady. Tommy si myslí, že potřebuju hlídání, a já potřebuju, abychom mu ukázali opak."

„Vypadáš příšerně, to je pravda, ale myslela jsem si, že tě k tomu vedl jen vývoj," pošťouchla ho, ale nakonec skutečně přikývla, že s hloupostmi skončila a je připravená na vážnější rozhovor. „Tak? Hlídání?"

„Ano," přidal se Thomas. „Práce ve ZLOSINu je... nebudu ti lhát, žerou mě tam zaživa. Potřebuju, abys na něj dávala pozor, dokud budu pryč, aby si nic neudělal. Postupně ztrácí pohybové schopnosti, tak pokud by se nezvedal, pomoct mu, dostat ho tam, kam potřebuje."

„Vařit si budu sám," dodal Newt a věnoval Brendě jeden ze svých znechucených pohledů.

„Vařit ti bude Pánvička," namítl. „Co zmizel Chuck, je mnohem štědrejší, co se přátel týče. Nabídl se, že ti bude vařit obědy."

„No a -"

„Gally napsal, že ti ke schodům připevní rampu pro vozík. Jo a i ten si můžeš nechat, Jeff vzkazuje," dodal a opatrně ho položil na stehna, aby si mohl vzít mobil.

Když se jejich přátelé dozvěděli, že to mohou být poslední týdny Newtova života, ukázali tolik ochoty, kolik Thomas v životě neviděl. Posílali zprávy, prakticky mu spamovali schránku. A přibyla k nim další. Od Terezy.

Čekám tě zítra odpoledne na sezení. Potřebuju si s tebou promluvit, Tome.

~ Tereza

Nezdržoval se ani odpovědí, pouze si zprávu přečetl a tlačítkem zhasl display, aby je nerušil. Schoval mobil zpátky do kapsy a volnou paži obtočil kolem úzkých ramen, aby mu náhodou nespadl na zem.

„Chci říct, že zbytek je zařízený. Prakticky po tobě budu žádat jen to, abys s ním byla. Pokud bude chtít na zahradu, může. Ale jen do skleníku. Záhon jsem zazimnil v úterý, takže i kdyby chtěl, prostě mu řekni, že už tam stejně nic není," pokračoval v podávání instrukcí, aniž by uhnul pohledem od blonďatých pramenů. Nechtěl se dívat na ni, věděl, že by jí nemohl nepodlehnout, kdyby to chtěla.

„Můžete se o mně přestat bavit, jako bych tu nebyl?"

Jeho poznámka zůstávala nepovšimnuta. Brenda si prsty zamyšleně mnula špičatou bradu, na níž nebyla jediná nedokonalost - ostatně jako na celé snědší tváři. Bylo možné, že by i ona pocházela z teplého jihu a do Států se dostala společně s ubručeným taxikářem?

„Takže ho budu jen vodit za ručičku, aby neupadl. A nechám ho si hrát v hlíně," vyslovila své myšlenky nahlas. „Jako bych hlídala malý dítě."

„V podstatě," přitakal. „Ale ostatní péči si převezmu já. Sáhneš na něj tak, jak se mu nebude líbit, a snížím plat. Je to, doufám, jasné, že?"

„A pokud bude chtít z vozíku a já ho nebudu moct vzít jinak?"

„Pokud to bude nutné, budiž. Ale vybral jsem si tebe, protože vím, že sliby dodržuješ. A že když vidíš slušnou sumu, jsi schopná splnit žádost do nejmenšího detailu."

„Dobrá. To bych mohla vzít. Pokud to nezahrnuje, že bych ho měla bavit, dokud budeš pryč, je ta nabídka víc než lákavá." Nohu, kterou měla přehozenou přes tu druhou, vrátila na zem a předklonila se. Opravdu se musel dost přepínat, aby nekoukal na hluboký výstřih. „Jorge bude rád. Peníze potřebujeme a já nemůžu zůstat nečinná dlouho."

„Takže dohodnuto?"

„Ale mně se ta nabídka nepozdává," zkusil to Newt znovu. Ani tentokrát nebyla jeho poznámka uznána. Když se Thomas rozhodl, nic jeho rozhodnutí nemohlo změnit.

„A kde budu spát?" zajímala se. „Pokud se budeš vracet pozdě večer, nepředpokládáš snad, že pojedu busem kolem půlnoci sem. Jít tudy jen kolem sedmé je výzva."

„Ještě dnes zkusím vyhnat Sonyu. Měl by se uvolnit jeden pokoj, který ti klidně můžu dát," odvětil. Vypadalo to, že měl vše do puntíku promyšlené, ale pravda byla jiná. Vařil z vody.

„A Jorge?" vyzvídala dál.

„Toho jsem nežádal."

„Bez něj nikam nemůžu, to snad víš. Nepovolí mi stěhování, pokud mi nebude v patách. Stejně jsem přemýšlela, že tenhle barák prodám, ať mám na lepší hadry. Lepší ohoz, více peněz, lepší dům. Ale s tvou nabídkou na nový bydlení budu moct platit za nájemný."

Kousl se do rtu. Vše se to komplikovalo. Možná to měl skutečně promyslet dříve. S dalším těžítkem za sebou nepočítal, ale takový problém očekávat mohl, když věděl, že ji Jorge nesmí spustit z očí.

„Nebo to uděláme takhle. My se u vás zabydlíme. Nebudeme muset platit, protože se postaráme o mrzáka. Jídlo si můžeme vzít kdykoli, kdy budeme mít hlad, pití taky. S tím souvisí i koupání a používání záchodů," navrhla a spojila prsty do stříšky. „Tebe to nebude nic stát a my na tom budeme líp."

„Stát mě to něco bude, ale... budiž. Ještě nějakou místnost bychom uvolnit mohli, co myslíš, Newte?"

Newt, jemuž se to celé vůbec nelíbilo, miknul rameny na znamení, že se podřídí všemu, co navrhne. Nemohl vyjednávat se zdí, která si usmyslela, že se o něj bude starat.

„Dohodnuto," řekl nakonec s kývnutím a zvedl se, aby mohl Newta posadit zpátky. „Začneš zítra ráno. Odcházím v sedm, takže abys o půl sedmé byla u našeho domu, ať ti můžu ukázat, kde co je."

„Co si mám oblíct?"

„Pokud možno něco, co vypadá jako oblečení a ne jako kousky látky na provázcích," ozval se Newt, kterýžto už opět vysedával na svém novém trůnu.

„Jen pokud ty taky."

„Já se svým tělem neživím," namítl na obranu.

„Ani bys nemohl," vrátila mu.

„A zkuste se nepokousat," vložil se do toho Thomas, než se stačila spustit hádka.

Nechápal, co Newt měl proti každé dívce, která se mu líbila. Jestli v tom hrála svou roli i žárlivost, neměl tušení, ale čím déle přemýšlel nad vztahem mezi ním a Brendou - a taky Terezou, aby to uvedl na pravou míru -, tím pravděpodobnější tato možnost byla. Nebo si nemuseli padnout do noty, to už byla věc druhá.

Ale také si všímal toho, že ta neúcta byla vzájemná. Newtovo pošťuchování se s Terezou před ním mělo vypadat přátelsky, ale už dávno pochopil, že se moc nemuseli. A co se Brendy týkalo, byl to ten samý případ, akorát s rozdílem, že se to pod roušku přátelství ani nesnažili skrýt.

„Bren?" ozval se ze vchodu do místnosti Jorge. Vešel napůl dovnitř a ramenem se opřel o zárubeň. „Skončili jste?"

„Jo, jo, skončili. Jsou na odchodu," odvětila a podívala se na ně. „Už se těším na naši spolupráci."

„Spoléhám na tebe," řekl Murphy a otočil vozík čelem k Jorgemu. Tomu věnoval letmý úsměv, než ho i s Newtem objeli a stanuli v předsíni.

„Nemůžu uvěřit tomu, že mě fakt necháš prostitutce," zabrblal blonďák, jakmile je Jorge vyhnal na ulici a práskl za nimi dveřmi.

„Bral bych tě s sebou, ale nudil by ses tam," vysvětlil mladší z nich a položil příteli ruku na rameno. „Ale až najdeme lék, slibuju, že napravím všechno, co jsem udělal špatně."

„Vrátíš se do ligy?"

„Ne. Aris měl pravdu, je to mrhání talentem. A vůbec... ZLOSIN vlastně není tak špatný. Budu pomáhat ostatním, kteří na tom budou tak zoufale jako my."

„Otevřeš si manželskou poradnu?" poznamenal, ale dočkal se jen nesouhlasného zamručení.

„Ne, tohle je to, co chci dělat. Zachraňovat životy. A pokud tím zachráním i ten tvůj, můžu se prohlásit za hrdinu."

„To jako -"

„Ještě nikdo nezachránil život anděli," dodal, než Newt stačil svou myšlenku dokončit, a chytil ho za ruku, kterou k němu mladík natáhl.

„Víš, Tommy... občas zapomínám, jaký jsi idiot. A občas i na to, kolik karátů má tvý zlatý srdce."

„Ámen."