Slunce pomalu zapadalo a vesnicí se prolila krásná oranžová záře. Šla jsem zpět do mého domku a doufala, že budu mít trochu času pro sebe. Bylo toho na mě teď moc a já se se vším musela vypořádat sama. S pravdou o mé moci, s mojí minulostí, se svojí takzvanou rodinou a ještě ke všemu se Sasukem, který se přidal na špatnou stranu a jen on jediný je schopný vrátit mi můj Byakugan. ''Sasuke, ten mi ho ale na požádání určitě nevrátí. Tohle je bez šance.'' myslela jsem si a pomalým krokem s pár kapkami slz v očích jsem šla vesnicí.
''Shiro!'' zaslechla jsem za sebou známý hlas. Byl to Naruto a s úsměvem na tváři za mnou běžel. ''Naruto, ahoj.'' pozdravila jsem ho a snažila se udržet v dobré náladě. ''Tak co? Zjistila si něco?'' zeptal se. ''No, víš...ano. Je možné získat můj Byakugan zpět.'' řekla jsem a usmála se. ''Tak to je paráda, musíš mít velkou radost. Zrovna mířím do Ichiraku Ramenu. Ještě před tím, než zavřou. Nechceš jít se mnou?''-''Děkuju Naruto, ráda půjdu.'' odpověděla jsem a usmála se. ''Super!'' řekl nahlas a zasmál se. Neměla jsem náladu na to někam chodit, ale kdybych mu řekla, že nejdu určitě by se vyptával a to nechci. Šli jsme cestou až k Ichiraku Ramenu a posadili se na červené kožené sedačky. ''Zdravím! Jednu porci ramenu pro mě a jednu pro Shiro prosím.'' řekl bezstarostně. Seděla jsem vedle něj a hleděla před sebe. Tenhle den jsem chtěla už prostě ukončit a jít spát. ''Už se to nese.'' řekla Ayame, dcera postaršího pána, který pracoval v Ichiraku. ''Itadakimas.'' popřál si dobrou chuť Naruto, rozlomil dřevěné hůlky a začal jíst. Měla jsem obě hůlky v ruce, ale neměla jsem vůbec chuť něco sníst.
''Shiro? Je ti něco? Vůbec nic si nesnědla.'' zeptal se Naruto, když snědl okolo tří dalších misek. ''Klidně si to vem, Naruto jsem dost unavená, nevadilo by ti kdybych už odešla?'' řekla jsem a slezla z vysoké židle. ''Děje se něco?'' naléhal Naruto a díval se na mě. ''Ne, všechno je v pořádku.'' řekla jsem a usmála se. Jakmila jsem se ale otočila zády, nasadila jsem stejný pohled, který jsem měla celý večer.
Konečně jsem stála před svým domem. Uchopila jsem kliku a otevřela dveře. ''Konečně jsem tady.'' pomyslela jsem si a sundala si čelenku z hlavy a hodila jí na postel. Promnula jsem si oči a posadila se na židli vedle postele. Kde jsem nejspíš usnula.

''Shiro? Vstávej.'' volal Naruto ráno za dveřmi mého domu. Odpovědi se však nedočkal. ''Jsi tam?'' zkusil zavolat znovu. ''Nota..'' nedořekl větu a když se náhle opřel o dveře sami se otevřeli. Naruto nahlédl dovnitř a nikoho tam neviděl. ''Je tu někdo?'' řekl a rozhlížel se po pokoji. ''Tak třeba už je někde venku.'' řekl a odešel.
Dneska byl v plánu trénink s mistrem Kakashim a když tam Naruto přišel, docela se zarazil. Mistr Kakashi ležel na lavičce u stromu a četl jsi knížku se zeleným obalem. Moc často se nestávalo, že je někde mistr Kakashi včas. ''Mistře Kakashi!'' zavolal Naruto, aby upoutal jeho pozornost. Kakashi zdvihl oči a uviděl Naruta. ''Naruto, kde je Shiro, obvykle chodíte spolu.'' zeptal se a schoval knihu do menšího vaku, který měl připevněný na boku.
''Měl jsem za to, že bude tady. Doma nebyla.'' vysvětlil Naruto. ''Naruto! Mistře Kakashi!'' zavolal hlas z dálky, který jim byl velmi povědomý.