''Už jen den cesty, že?'' zeptala se. ''Ano, pokud si pospíšíme, měli bychom do deštné dorazit ještě za světla. Musíme si ale hned os začátku dávat pozor.'' vysvětloval mistr Kakashi. ''Na co?'' ptal se Naruto. ''Do deštné vesnice se jen tak nikdo nedostane. Je to velmi málo navštěvovaná vesnice. Její obyvatelé se nejraději drží uvnitř a na život mimo vesnici, ani nepomýšlejí. Také mají ochranky na každém kroku. Kdyby nás chytili okamžitě by nás podrobili výslechu a my by jsme neměli žádnou šanci volně zkoumat vesnici.'' řekl mistr Kakashi. ''Takže se budeme muset obejít ochranku?'' zeptal se Sai. ''Správně.'' řekl mistr Kakashi. ''A co se na ně prostě rovnou vrhnout? Bylo by to rychlejší.'' navrhl Naruto. ''Naruto! Kdyby jsme je napadli okamžitě by jsme se odhalili.'' řekla jsem. Naruto se jen zašklebil a usmál se.
Slunce krásně svítilo a foukal i mírný vítr, který si pohrával s mými vlasy, staženými do dlouhého culíku.
''Mistře Kakashi...'' přerušila jsem trapné ticho. Mistr Kakashi se odvrátil od rozečtené knihy a otočil se na mě. ''Když už se blížíme k té deštné, neměli bychom rozdělit týmy na získávání informací o té Konan?'' připomenula jsem. ''Jistě, ano. Musime nenápadným způsobem zjistit, zda je Konan stále ve vesnici. Takže Naruto a já budeme jeden tým, Shiro a Sai druhý.'' řekl mistr Kakashi.
''Cože? Proč mám bejt s váma?!'' křikl Naruto. Já se Saiem jsme Naruta pozorovali s dost divným výrazem v obličeji. ''Jsi se mnou, protože tihle dva se o sebe dokáží postarat. Nejsou zbrklí a tak snadno nepadnou do pasti. Ty Naruto jsi přesný opak.'' řekla Kakashi. ''Cože? Opak?!'' volal Naruto a kroutil hlavou. Vypadal dost naštvaně. ''Jsi tvrdohlavej.'' řekl Sai potichu. Já se jen nahlas zasmála. ''Hele, Saii, jestli tam něco o mě říkáš tak něco uvidím.'' vyhrožoval Naruto.

Konečně se trochu zatáhlo, ale nebyla to obyčejná noc. Byla plná deště a ještě ke všemu, nebyla noc. Poté začalo silně pršet a nám nezbývalo nic jiného než se co nejrychleji dostat do vesnice. ''Jak jsem si myslel, v deštné většinou prší.'' pronesl Sai a díval se nahoru na nebe. Kapky deště mi stékali po obličeji a po vlasech. ''Musíme jít dál, ještě pár hodin a budeme tam.'' uklidňoval nás mistr Kakashi. ''Jsme úplně mokří!'' stěžoval si Naruto a prohlížel si svoje oblečení. ''Doufám, že se to zlepší.'' řekla jsem, chytila si dlouhý culík do ruky a začala z něj dostávat dešťovou vodu.
Pár hodin uběhlo a mi jsme konečně uviděli kousky budov z deštné vesnice. ''Jsme tu.''řekl mistr Kakashi a zastavil se. ''Co tady tak stojíte, jdeme!'' volal Naruto a měl v plánu jít rychle do vesnice. ''Naruto!'' zavolala jsem. ''Okamžitě pojď zpátky.'' volala jsem. Naruto se konečně zastavil a šel nazpět ke mě. ''Musime vymyslet jak se tam dostat.'' řekl potichu Sai. ''Když zaútočíme, budou v přesile. Určitě jich je tam víc.'' řekl a ukázal na strážné ninji u okraje vesnice. ''Musime vymyslet plán.'' řekla jsem a usilovně přemýšlela.

''Takže přišli.'' řekla dívka se světlé modrými vlasy, viditelnými stíny na očích a jedním malým pierciengem v ústech. Dívka se jmenovala Konan a stála na nejvyšší budově deštné vesnice. Prohlížela si celou vesnici a přemýšlela o nových ninjech, které cítila, že přicházejí.