Věděla jsem, že na mě zírá ještě dřív, než jsem otevřela oči. Přeci jen mě právě ten upřený pohled vytrhl ze spánku.

„Nech mě hádat. Teď přichází ta část, kdy se ti krev vrátila zpátky do mozku a ty začneš vymýšlet nejrůznější blbosti, jen aby sis ospravedlnil, žes se mnou skončil v posteli. A samozřejmě v nich budu za tu špatnou," zamumlala jsem a převrátila se na bok, aniž bych otevřela oči.

„Ne, vlastně jsem přemýšlel o tom, jak si přede mnou včera klečela na kolenou s mým penisem hluboko v puse a stejně si nějakým zvláštním způsobem dokázala vypadat panovačně." Po tomhle prohlášení jsem se pomalu otočila a skutečně se na něj podívala. Vypadal... spokojeně. A rozhodně ne jako někdo, kdo by se chystal zdrhnout. Sice jsem skutečně nepředpokládala, že by se ze mě zase snažil udělat holku pro všechno, ale i tak jsem si byla zhruba na osmdesát procent jistá, že vycouvá.

„Můžeš dostat Zmijozela na kolena, ale to neznamená, že přestane být Zmijozelem," odvětila jsem a nemohla si odpustit lehký úsměv. Pravdou bylo, že jsem byla taky spokojená. A tak nějak zvláštně klidná.

„Nebo se prostě budu muset víc snažit," prohlásil a já se rozesmála.

„Myslela jsem, že ti jde o sex, ne o to dokázat, že je Nebelvír víc než Zmijozel. Což mimochodem není a nikdy nebyl. Možná jste několikrát vyhráli školní pohár, ale jen proto, že to Brumbál zmanipuloval. Jenže tady už se na body nehraje. Tohle je život."

„Jde mi o obojí. Ale o tom první se nesmí nikdo dozvědět," dodal spěšně.

„Neříkej, že teď začneš s něčím ve stylu musíme si domluvit pravidla. Je to otřepaný a upřímně zcela v nebelvírským stylu, já na pravidla nehraju," odfrkla jsem si a zvedla se z postele. Nemohla jsem si nevšimnout, že Weasley ze mě celou dobu, co jsem se procházela po pokoji nahá a snažila se posbírat svoje včerejší oblečení, nespustil pohled.

„Ale nemusíš se bát, nechci, aby o tomhle někdo věděl o nic víc než ty. Mám přeci jen svoji úroveň," přerušila jsem ticho a zajistila tak, že věnoval pozornost nejen mému zadku, ale i mně samotné.

„Evidentně nemáš problém se zjevovat u mého bytu, tak se prostě můžeme vídat každý čtvrtek, to je můj společenský program volný. A taky teď budu dost často na ministerstvu a ten archiv vypadá hodně nepoužívaně," dodala jsem. Merlin věděl, že po tréninku s Theem vážně budu potřebovat způsob, jak se zbavit sexuálního napětí.

„To by asi šlo," pokýval hlavou a pro změnu zabodl svůj pohled do mých prsou. S povzdechem jsem nad ním zakroutila hlavou. Začínala jsem se obávat, že si z tohohle rozhovoru nebude nic pamatovat.

„Weasley, vnímáš?" houkla jsem na něj a luskla mu prsty před obličejem.

„Naprosto," zamumlal a shodil mě do postele dřív, než jsem se vůbec stačila pohnout.

„Ani na to nemysli. Musím do sprchy a na ministerst..." veškeré moje protesty byly umlčeny. Na chvíli jsem zapomněla, co jsem chtěla říct. Ale když se přesunul na můj krk, přišla jsem zpátky k rozumu a odstrčila ho.

„Ne. Tohle nesmí zasahovat do našeho života. Nesmí ho to nijak ovlivnit. Ani pokud půjde o drobnosti."

„A kdo se snaží vytvářet pravidla teď?" zasmál se, ale přeci jen se zvedl a šel posbírat svoje oblečení.

„To není pravidlo, to je jen..." Sakra, bylo to pravidlo. Ale nemohla jsem dopustit, aby mě to nějak rozptylovalo. Mělo to posloužit k přesnému opaku, zabránit v rozptylování.

„Jen?" ušklíbl se na mě přes rameno, zatímco si oblékal kalhoty.

„... pojistka? Aby se o nás nikdo nedozvěděl?" řekla jsem nakonec váhavě.

„Podle mě je to rozhodně pravidlo, ale když se pak budeš cítit líp, proč ne," zamumlal se smíchem a hodil na sebe triko.

„Být tebou začal bych se připravovat, jinak přijdeš na ministerstvo pozdě i bez mého přičinění," dodal mým směrem a já si uvědomila, že už pět minut ležím na posteli a nic nedělám.

„Sakra," zamumlala jsem a vyletěla z postele.

„Uvidíme se v archivu," zavolal za mnou ještě a pak už jsem slyšela jen zabouchnutí vchodových dveří. Musela jsem se dát rychle popořádku, nechtěla jsem Grangerové dopřát to zadostiučinění že bych přišla pozdě. Nebo hůř, nechtěla jsem si ani domýšlet, co bych mohla spatřit, kdybych přišla pozdě.

***

I přes veškerou moji snahu, která zahrnovala i tak velkou oběť jako zkrácení mé minimálně desetiminutové sprchy na pětiminutovou, jsem samozřejmě přišla pozdě. A samozřejmě jsem hned mezi dveřmi její kanceláře narazila do Draca. Doslova. Mohla jsem být jen ráda, že jsem nebyla svědkem něčeho mnohem horšího.

„Copak nemáš svoji vlastní kancelář?" vyprskla jsem na něj. Byla jsem kvůli zkrácení své ranní rutiny trochu podrážděná. Velká škoda, všechen ten skvělý sex tak přišel úplně v niveč.

„V mojí kanceláři je nuda, zato tady je zábava. A mnohem větší, než jsem si myslel," ušklíbnul se a zkoumavě mě přejel pohledem.

„Zeptal bych se tě, proč jdeš pozdě, ale z toho obřího cucfleku na tvém krku si to dokážu odvodit."

„Co?" vyhrkla jsem. Nevybíravě jsem Draca odstrčila a vletěla do kanceláře. Naštěstí měla Grangerová u věšáku zrcadlo. Nemusela jsem se ani extra namáhat, cucflek byl patrný na první pohled.

„Ten parchant!" zavrčela jsem. Proto neprotestoval, když jsem ho odstrčila. Označil si mě a byl sám se sebou zatraceně spokojený. Ale jestli si myslel, že mu to projde, tak se zatraceně mýlil. Nebude mít nade mnou navrch. Ne pokud to nebudu chtít.

„Vážně tu začíná být zábava," prohlásil Draco a vrátil se zpátky do kanceláře.

„Tak co, drahá Pansy, prozradíš nám, kdo je ten šťastný?" opřel se o pracovní stůl Grangerové s tím svým arogantním úšklebkem na tváři. A najednou jsem měla chuť zaškrtit ne jednoho, ale hned dva chlapy.

„Neměl bys jít pracovat?" ozvala se Grangerová, která až do téhle chvíle překvapivě mlčela.

„Ale no tak! Nikdy jsem ji neviděl na veřejnosti neupravenou. Možná s výjimkou Křiklanových hodin jsem nikdy neviděl, že by si třeba i jen jediný její vlas dovolil být jinde než tam, kde má být. A teď si přijde s cucflekem a já bych to měl nechat být?"

„Ano!" řekly jsme s Grangerovou zároveň a překvapeně se na sebe podívaly.

„Jestli se nepletu, právě ses chystal dohlížet na vstupní zkoušku nových bystrozorů a – tvými slovy – ohlídat, aby se ti idioti nezmrzačili ještě dřív, než vůbec strčí do terénu špičku nosu," dodala Grangerová a významně se na něj podívala.

„Fajn. Vždyť už jdu," protočil oči, ale skutečně do pár vteřin opustil kancelář. Bohužel jsem si byla jistá, že se k tématu vrátí později. Draco se občas choval jako dítě, nepřestal otravovat, dokud nedostal, co chtěl. Grangerová toho byla důkazem.

„Děkuju," zamumlala jsem neochotně směrem ke Grangerové.

„Vím, jaké to je, když se ti někdo plete do soukromého života." Mávla nad tam rukou a postavila se spolu s vysokou horou šanonů v rukách.

„Když je ten otrava pryč, pojďme se pustit do práce," prohlásila a já se úlevně usmála. Španělské zákony. To bylo bezpečné území.

***

Grangerová byla hrozný workoholik. Nikdy by mě nenapadlo, že se na ministerstvu zdržím až do večera. Zvlášť u vysvětlování dračích zákonů. Absolutně jsem nechápala, co v nich vidí za problém, vždyť Španělsku záleželo na záchraně draků ze všech zemí na světě nejvíc. Dokonce i víc než Rumunsku. Jejich zákony byly v podstatě neprůstřelné, nikdo nemohl draka k ničemu zneužít. A přesto jsme strávily osm hodin jejich rozebíráním. Byla jsem víc utahaná, než kdybych měla osmihodinový trénink baletu.

„Proč tu sedíš přede dveřmi?" vyhrkla jsem, když jsem vyšla schody a všimla si klimbajícího Weasleyho.

„Je čtvrtek."

„A?"

„Ráno jsi říkala, že se můžeme scházet ve čtvrtek."

„U Merlina! Myslela jsem tím samozřejmě příští čtvrtek, vždyť je to sotva čtyřiadvacet hodin, co jsem se s tebou vyspala!" nevěřícně jsem se na něj zadívala. Vážně předpokládal, že se s ním dneska ještě vyspím? Došel k tak pitomému závěru proto, že to byl Weasley nebo prostě proto, že to byl chlap?

„Zníš jako puritánka."

„Ne, zním jako unavená ženská, která na tebe vážně nemá náladu. Obzvlášť poté, co si mi ráno udělal tohle!" teatrálně jsem poukázala na cucflek na krku. Ale on se pořád jen šklebil, evidentně byl sám se sebou spokojený.

„Jak dlouho tu vůbec sedíš?" zeptala jsem se, když bylo jasné, že se od něj žádné reakce nedočkám.

„Dvě, možná tři hodiny?" pokrčil rameny a já jen zírala. Chlapi udělají kvůli šanci na sex fakt cokoli.

„Co kdyby se tu během těch tří hodin někdo stavil a hledal mě? Jak bys vysvětlil, že tu na mě čekáš? Tohle se nesmí opakovat," prohlásila jsem a bez ohledu na to, že se opíral o dveře, jsem odemkla a vešla dovnitř. Ani jsem ho nemusela pobízet, automaticky mě následoval.

Otočila jsem se k němu a rychlým pohybem mu vytrhla z hlavy jeden vlas. Podle jeho zmateného výrazu bylo jasné, že čekal všechno možné, ale tohle opravdu ne.

„Jak tě znám, nejspíš by ses před mými dveřmi objevil ještě mnohokrát, tak ti odblokuju letax, aby ses dostal rovnou do bytu a neriskovali jsme, že tě tu někdo uvidí."

„Od kdy potřebuješ k odblokování letaxu vlas?"

„Obejít zákaz vstupu je docela jednoduché, obzvlášť pro bandu zlomyslných Zmijozelů. Musela jsem to tedy trochu updatovat. Teď to funguje na bázi genetické informace, takže když přidám ke kouzlu tvůj vlas, budeš se sem moc dostat. A tady bys měl být relativně v bezpečí, protože sem mám přístup jenom já. No a Daphne, ale ta sem bez pozvání nikdy nechodí," vysvětlovala jsem, zatímco jsem šla do obýváku a s posledními slovy jsem hodila vlas do nádoby na krbu, která vypadala jako obyčejná miska, ale nebyla. Ihned vzplála a Weasley tak získal možnost vstupu.

„Hotovo. Teď to můžeš vyzkoušet," usmála jsem se na něj sladce.

„Ty chceš, abych odešel? Hned teď? Po tom, co jsem tu na tebe tři hodiny čekal?" dostal ze sebe zaraženě.

„To byla tvoje volba. A spánek je zase moje volba," netrpělivě jsem pokynula ke krbu. Musela jsem mu přiznat k dobru, že i když nevypadal nadšeně, poslušně se k němu vydal.

„Tohle ti vrátím, Parkinsonová," prohlásil těsně předtím, než řekl něco, co byla nejspíš adresa jeho bytu a v oblaku letaxu zmizel.