Nakonec jsme museli trochu pozměnit plány. V sobotu jsem si dala svůj klasický sólo trénink a ve středu jsem se pak sešla s Theem, který měl o víkendu ještě nějaké vyřizování ve Francii. Blaise byl zase, Merlin ví kde. Nejspíš s tou holkou. Nebo s nějakou jinou, to bylo mnohem pravděpodobnější.

„Musím říct, že si říkala pravdu. Vážně víš, co děláš," pokývnul mi Theo, když jsme zatančili asi tu nejtěžší párovou figuru, která v celém představení byla.

„Samozřejmě, že vím. Ale budeme se muset ještě trochu víc sladit. Máš úplně jiné tělesné proporce než Lewis, což mi trochu rozhodilo těžiště, budu to muset doladit," prohlásila jsem, protože jsem si byla jistá, že si těch několika zaváhání určitě všiml.

„Zase tak rozdílnou postavu nemáme, jsi si jistá, že si nezaváhala spíš kvůli únavě? Vypadáš docela vyčerpaně," zkoumavě se na mě zadíval.

„Jsi vyšší a máš o trochu víc svalový hmoty než Lewis, takže ano, rozhodně je to tímhle. A samozřejmě, že jsem unavená. Tři hodiny v kuse tu nacvičujeme a začátek týdne jsem strávila tím, že jsem se hádala s Grangerovou ohledně španělských zákonů. Ale ujišťuji tě, že to na můj výkon nemá nejmenší vliv. Dokážu se chovat jako profesionál a odpadnout až po tréninku," odfrkla jsem si.

„Dobře, chápu. Ale proč se hádáš s Grangerovou o španělských zákonech?"

„Do toho mě uvrtal Draco. Rozhodl se, že jsem ta nejlepší, která jí to může vysvětlit. A Grangerová je Grangerová, takže chce o všem vědět každou pitomost. Chvilková konzultace se tak protáhla na týden. A pak na ještě jeden. A určitě se protáhne i na další, nejspíš mě bude otravovat, dokud neproběhne to jednání, na které se připravuje."

„Proč si ji ještě neproklela?" zasmál se.

„Protože Draco by pak proklel mě," poukázala jsem na zjevný fakt.

„To máš asi pravdu. Chceš to teda dneska zabalit a jít si odpočinout?" zeptal se.

„Ne, to je v pohodě. Sjedeme ještě ten zbytek figur, už jich tolik není možná tak na hodinku nebo dvě. Stejně to vypadá, že není třeba tolik trénovat, jen to fakt musíme doladit," řekla jsem. Ne, že by mi vadilo trénovat spolu s Theem, ale člověk dokáže být chladný vůči jeho šarmu jen určitou dobu, obzvlášť když se dotýká těch zatracených svalů.

„Jak myslíš, ale já tu stejně budu pravidelně. Teď už nikam neodcestuju, tak si můžeme dát nějaký ten sobotní trénink. A Blaise chce, abych mu úterky pomáhal se sboristkami, případně dolaďoval choreografii. Klidně tu budu i středy. Pomůžu ti doladit tvoje pohyby a pak doladíme ty naše, než se pustíme do trénování nových scén."

„To je na tobě, ale podle mě stačí ještě dva-tři tréninky a budeme sladění. Jde nám to v podstatě tak nějak přirozeně," pokrčila jsem rameny. Rozhodně to šlo přirozeně, naše těla do sebe perfektně zapadala.

„Prostě tady budu, kdybys potřebovala. Tak to sjedeme od té hádky?" Jen jsem přikývla a Theo mávnul hůlkou, díky čemuž se sálem rozezněla hudba.

***

Když jsem přišla domů, byly sice teprve tři hodiny odpoledne, ale i tak jsem se v šatech za sto galeonů zhroutila na postel. Napůl spící jsem si sundala boty a konečně zavřela oči.

Ke spánku jsem však nedostala příležitost, protože mě snad vteřinu na to vyrušilo hlasité klepání. Naštvaně jsem vyletěla z postele a bylo mi naprosto jedno, že jsem bosá a na hlavě mám nejspíš vrabčí hnízdo, chtěla jsem jen proklít kohokoli, kdo je za dveřmi a jít zpátky do postele.

„Vypadni," zavrčela jsem hned, jak jsem za dveřmi spatřila usmívajícího se zrzka. Moje chuť metat kletby teď ještě stoupla. Škoda jen, že jsem si tu pitomou hůlku nechala v tašce s věcmi na tanec.

„To se ani nezeptáš, co chci?" optal se oprskle.

„Fajn. Když je to pro tebe tak důležitý, tak mi to pověz a pak vypadni," vyprskla jsem ztrácející trpělivost.

„Chci tebe." Jen jsem nadzvedla obočí.

„Samozřejmě, že nechci tebe jako tebe, to je příšerná představa. Chci sex s tebou. O tebe zájem nemám," začal blekotat, když si uvědomil, co řekl.

„To ses asi spletl. Jsem si jistá, že v nějaké zapadlé uličce plné podřadné verbeže najdeš nějaký nevěstinec, kde splní veškeré tvé potřeby. Ale já nejsem děvka, takže sbohem," prohlásila jsem a chtěla konečně zabouchnout dveře, ale samozřejmě, že tam ten parchant strčil nohu, takže místo toho, aby se dveře zabouchly, se od něj odrazily a otevřely se dokořán. A on si suverénně nakráčel ke mně do bytu, jako kdyby mu to tam patřilo.

„Máš přesně tři vteřiny na to, aby si zmizel, jinak tě prokleju!" prohlásila jsem ignorující fakt, že je moje hůlka o dvě místnosti dál.

Jen se na mě zašklebil, zabouchnul dveře, o které se opřel a s rukama založenýma na hrudi drze prohlásil: „Do toho."

„Na co si tady hraješ, Weasley?" povzdechla jsem si a opřela se o zeď naproti němu. Vážně jsem byla na rozhovor s ním unavená. On se tu zkrátka musel objevit zrovna, když už jsem ho konečně dostala z hlavy. Celý on.

„Na nic. Ale ani ne před pěti hodinami mě málem přizabil obyčejný lapka a víš proč?"

„Protože jsi protekční bystrozor, jehož zásoba kouzel se nejspíš skládá pouze z Expelliarmus?" zeptala jsem se, ale nepodařilo se mi do toho vložit ani špetku ironie.

„Ne, protože ses mi dostala do hlavy a nemůžu tě z ní dostat. Mělas pravdu. Byl jsem to já, kdo za tebou do toho pitomýho archivu přišel, protože na tebe zkrátka nedokážu přestat myslet a je naprosto fuk, kolik toho vypiju nebo vykouřím. Pořád si v mojí hlavě a obávám se, že dřív nebo později mě to zabije," povzdechl si a vypadal při tom skoro zmučeně.

„A proč by mě cokoli z toho mělo zajímat?" zakoulela jsem očima.

„Protože jsem si dost jistý, že to máš stejně. Oba moc dobře víme, že si mě v tom archivu mohla kdykoli odstrčit a prostě odkráčet, jenže ty jsi to neudělala. Takže mám návrh. Budeme spolu spát, dokud nepřijdeme k rozumu. Pak můžeme dělat, že se neznáme." Najednou jsem byla naprosto vzhůru. Nějaký takový návrh bych čekala spíš od Blaise, rozhodně ne od něj.

„Podáváš to, jako návrh na smlouvu," zasmála jsem se, abych zakryla svoji nejistotu. Tohle byla vážně nečekaná situace.

„Parkinsonová, uvědomuješ si, jak těžký bylo za tebou zajít? A ujišťuji tě, že bych to ani v nejmenším neudělal, kdyby nehrozilo, že mě v nejbližší době zabije hlupák, který má ještě míň mozkových buněk než obr."

„Popros," usmála jsem se. Musela jsem uznat, že mě jeho nabídka zaujala, vlastně to dávalo smysl i pro mě. V posteli nebyl vůbec špatný a já bych se aspoň zbavila veškerého sexuálního napětí a mohla se při baletu soustředit skutečně na balet a ne na Thea. To ale neznamenalo, že ho v tom nenechám pořádně vykoupat.

„Co?" vyjeveně se na mě podíval.

„Já jsem tě prosila. Dvakrát. Tak teď je řada na tobě. Chceš se mnou spát? Tak popros."

„Ty to myslíš vážně, viď?"

„Samozřejmě," odvětila jsem a vyzývavě se na něj podívala. Byla jsem zvědavá, kam až jeho hrdost sahá.

„Fajn, prosím," procedil skrz zaťaté zuby

„Promiň, ale myslím, že jsem se přeslechla. Jak že bylo to druhé slovo? Myslím, že začínalo na p," škádlila jsem ho.

„Nezahrávej si se mnou, Parkinsonová," zavrčel.

„Proč ne? Ty to přece děláš. Snažíš se mě dohnat k šílenství, donutit mě, abych tě prosila, aby ti aspoň na chvíli připadalo, že máš nade mnou navrch."

„Přesně! Já se snažil, aby si mě prosila, ale ty se nesnažíš vůbec."

„Co přesně se mi snažíš naznačit?"

„Možná bys mi mohla poskytnout nějakou motivaci, abych měl důvod prosit."

„Já tě nepoznávám, Weasley. Kam se poděl ten chlap, který mě před víc jak týdnem málem obvinil z toho, že jsem ho využila proti jeho vůli?" usmála jsem se a přešla k němu.

„Posbíral zbytky svojí nebelvírské hrdosti a přestal se chovat jak ublížený fakan," prohlásil a já málem otevřela pusu úžasem. Nikdy bych neřekla, že má nějakou sebereflexi a dokáže uznat, že se mýlil. Spíš bych od něj čekala, že si bude stát tvrdohlavě za svým bez ohledu na to, jak mimo je. Aspoň tak se choval na škole. Možná, že přeci jen dospěl. I když někde hodně hluboko pod povrchem.

„Jakou motivaci by sis přesně představoval?" vrátila jsem se k předchozímu tématu a obkreslila ukazováčkem obrys jeho rtů.

„Víš, co je největším snem všech Nebelvírů?" zeptal se, když jsem stáhla ruku a okamžitě si se mnou propletl prsty, jako kdyby si byl jistý, že vezmu nohy na ramena. Zabedněnec, tohle byl můj byt.

„Povídej." Jen se usmál a naklonil se k mému uchu.

„Snem každého Nebelvíra je vidět před sebou Zmijozela na kolenou," zašeptal a mně naskočila husí kůže. Nebylo to jen z jeho blízkosti, ale i z těch slov. Od něj to znělo tak zvláštně hříšně.

„A nejlépe také svázaného a bezbranného, že?" zeptala jsem se, ale ironický podtón se mi zasekl někde v hrdle. Když jsem se zadívala do těch jeho očí, na jiskřičky, které se v nich blýskaly, věděla jsem, že jsem veškerou kontrolu nad touhle situací ztratila už dávno, ale hodlala jsem předstírat, že ji mám, do poslední chvíle.

„To je rozhodně... zajímavá představa," řekl zastřeným hlasem. V té chvíli mi bylo jasné, že mám možná tak deset sekund, než přijdu o schopnost myslet.

Naklonila jsem se k jeho rtům a pár milimetrů od nich jsem zašeptala: „Popros."

„Prosím," uchechtl se těsně předtím, než polapil mé rty do svých. Okamžitě jsem se odtrhla a odstrčila ho od sebe.

Chvíli se tvářil opravdu zmateně, ale když jsem se svezla před něj na zem a vzhlédla, nemohla jsem si nevšimnout potměšilého úsměvu a očekávání zračícího se v jeho očích. Schválně jsem si pomalu navlhčila rty a pak začala rozepínat jeho poklopec, který se rychle nadouval.

„A jeden by řekl, že když si nevezmu pásek, půjde ti to rychleji," uchechtl se a já vzteky rozepnula zip jedním tahem.

„Být tebou, byla bych opatrná," zapěla jsem, zatímco jsem mu stahovala džíny ke kolenům.

„Když mě naštveš, mohla bych začít mít pomstychtivé choutky a ublížit ti," sladce jsem se usmála, zatímco jsem prsty jemně přejížděla přes jeho penis schovaný pod tenkou látkou boxerek.

„Nezahrávej si, Parkinsonová," zavrčel.

„Ale o tohle tu přece jde, ne? Hrajeme hru, ve které může mít navrch jen jeden z nás," odvětila jsem a stáhla mu i boxerky.

„A právě teď mám veškerou moc já." S posledním slovem na rtech jsem se jednou rukou opřela o jeho stehno a druhou jsem ho obemkla. Skrz řasy jsem na něj pohlédla a usmála se, když se chytil zárubně dveří.

„V mých představách si takhle drzá nebyla," vypustil z úst spolu s tichým vzdechem, když jsem začala v mučivě pomalém tempu pohybovat rukou nahoru a dolů.

„Copak? Myslel sis, že když mě dostaneš do kolen, budu najednou pokorná?" odfrkla jsem si a zrychlila, čímž jsem mu na chvíli zabránila v dalších poznámkách.

„Ne... myslel... myslel jsem, že... použiješ tu svou... pusu k něčemu... užitečnějšímu." Poslední slovo spíš zasténal a vykouzlil mi tím na tváři úsměv.

Ještě jsem zesílila svůj stisk a jazykem lehoučce olízla jeho žalud. Zamručení, které z něj vyklouzlo, se mi rozhodně zamlouvalo. Zopakovala jsem to ještě párkrát. Vždycky jen lehoučké olíznutí a k tomu silný pohyb zápěstím.

Rozevřela jsem rty, obemkla je kolem jeho hlavičky a lehce nasála. Obkroužila jsem jazykem žalud, a když jsem uslyšela slastné vydechnutí, ještě víc jsem se zapřela levou rukou o jeho stehno a pravou silně stiskla penis u kořene. Prohlédla jsem na něj skrz řasy a vzala ho skoro celého do úst. Pomaličku jsem pohybovala hlavou, zatímco jsem rukou mačkala jeho koule, přičemž jsem ani na chvíli nespustila zrak z jeho obličeje. Nebyl to jen jeho pták v mojí puse. Bylo to i tím žhavým pohledem, kterým mě spaloval tak intenzivně, že vlhko mezi mými stehny bylo čím dál tím nepříjemnější. Potřebovala jsem ho v sobě.

Chtěla jsem se odtáhnout, ale v tu chvíli nabral moje vlasy do hrsti a přirazil tak prudce, že jsem ho ucítila až vzadu v krku. Zatímco jeho sten naplnil celou místnost, ten můj zavibroval na jeho penisu.

V ten moment se neovládl, a začal se prudkými přírazy rytmicky pohybovat. Bylo to rychlé. Bylo to intenzivní a já se musela všemi zbývajícími silami zapřít, abych ten nápor dokázala zvládnout. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se dokázala udělat jen z kouření, ale cítila jsem, že teď k tomu mám zatraceně blízko.

Stejně jako se stupňovala rychlost, se stupňovala moje rozkoš. Už jsem to nedokázala vydržet. Vybuchla jsem a i přes plná ústa jsem vydala hlasitý sten.

Nenechal mě odpočinout. Zatímco mě brnělo celé tělo, přirážel pořád dál. Už jsem nebyla schopná zachovat si třeba i jen iluzi kontroly. Nechala jsem ho, aby mě použil k dosažení uspokojení. Předala jsem mu veškerou moc. V tuhle chvíli jsem byla jen jeho hračkou a oba jsme si to zatraceně užívali.

S posledním přírazem mi ústa zaplavila slaná bílá tekutina. Automaticky jsem začala polykat, ale nebyla jsem dost rychlá. Jeho sperma mi teklo po rtech a po bradě až mi nateklo na šaty a do výstřihu.

Když konečně zmizel jeho stisk, lehce jsem odtáhla hlavu, ale hned jsem jeho penis znovu uchopila a po celé délce ho olizovala, dokud na něm, na rozdíl ode mě, nebyla jediná památka po jeho vyvrcholení.

Znovu jsem vyhledala jeho pohled, usmála jsem se a pak si provokativně olízla rty.

„Právě si dostal Zmijozela na kolena. Odpovídalo to tvým představám?" zeptala jsem se klidným hlasem a snažila se postavit tak, aby to vypadalo, že mám navrch.

Natáhl ke mně ruku a pomohl mi na nohy. Chvíli si zamyšleně pohrával s kratším pramenem mých vlasů. Pak ho zastrčil za mé ucho, naklonil se k němu a zašeptal: „Ušlo to."

„Lháři," zasmála jsem se. Můj smích se ale brzy ztratil v jeho polibku.