„Ahoj," usmála jsem se na Weasleyho, který už na mě čekal v ložnici. Nejspíš to bylo jistější, vzhledem k tomu, že se nám do ní v posledních několika případech ani nepodařilo dojít.

„Ahoj, co že máš tak dobrou náladu?" zkoumavě se na mě zadíval.

„Prostě mám. Ale ty se moc vesele netváříš. Možná bych ti s tím mohla pomoct?" zašeptala jsem mu do ucha a pak se začala věnovat jeho krku. Už dávno jsem zjistila, že je nejcitlivější na místě, kde mu byl cítit puls a moc ráda jsem toho využívala. Líbala jsem ho a sála to magické místečko, zatímco slastně bručel. Brzy si mě ale strhnul k sobě na klín a zmocnil se mých rtů. Tentokrát to ale nebyla nezkrotná touha, spíš pomalu plápolající vášeň. Líbilo se mi to. A soudě podle jeho nadouvajícího se poklopce jemu taky. Ale dneska jsme se mlčky rozhodli nespěchat. Pomalu jsme se líbali, zkoumali jazyky a sténali si do úst. Bylo to známé a zároveň naprosto nové. Bylo to pomalé a zároveň intenzivní. Vášnivé a něžné.

Oddělila jsem se od něj jen na tak dlouho, abych popadla dech a svlékla si triko. Když jsem se na něj znovu podívala, potěšeně jsem zaznamenala, že měl stejný nápad. Letmo jsem se na něj usmála a pak si ho opět přitáhla sobě. Pokračovali jsme v pomalém líbání, ale zároveň jsme rukama přejížděli po těle toho druhého. Dotýkala jsem se jeho břicha, zad a ramen. Hladila jsem ho, mazlila se s jeho pokožkou, lehce ho škrábala nehty a užívala si jeho dotyky, na svých bocích, které měly občas mnohem blíž k lechtání než pohlazení.

Ucítila jsem, jak mi rozepnul podprsenku a tak jsem na chvíli přerušila polibek, abych ji mohla odhodit na zem.

„Tohle bych mohl dělat hodiny," zamumlal a lehce, jako vánek, mě pohladil po boku mých prsou. Zasténala jsem. Ten dotek na mě zapůsobil mnohem intenzivněji, než bych čekala.

Jen se pousmál a chytil mě kolem zad. Potom začal moje prsa zasypávat motýlími polibky. Pevně jsem se chytla jeho ramen a se zasténáním se zaklonila, čímž jsem mu umožnila ještě lepší přístup a výhled. Ale nic jiného nedělal, jen mě zasypával motýlími polibky, začínalo mě to dohánět k šílenství.

Už toho bylo dost. Odstrčila jsem ho od sebe a tlakem ruky ho donutila, ať si lehne. Teď byla řada na mě, abych ho trochu potrápila. Ale chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Ležel na posteli do pasu nahý a na ústech mu pohrával ten jeho neodolatelný úsměv. Myslím, že kdybych neseděla obkročmo na něm, dostal by mě do kolen.

Nakonec jsem se ale vzpamatovala a naklonila se k němu. Nejdřív jsem se vrátila k tomu pulzujícímu místečku a jeho oždibováním z něj vymámila tichý sten a pak jsem mu dala ochutnat jeho medicínu. Zasypávala jsem jeho hrudník motýlími polibky a zároveň ho škrábala nehty, což mu podle jemných stenů a občasnému zasyčení vzduchu mezi jeho rty naprosto vyhovovalo. Ale já jsem hodlala být mnohem nemilosrdnější než on. Nebo možná milosrdnější.

Obkroužila jsem jazykem jednu z jeho plochých bradavek a jemně kousla. Když se ozval táhlý sten, samolibě jsem se usmála a zopakovala to i u druhé. Olizovala jsem, kousala a sála jeho pokožku. Nešlo si nevšimnout, že měl stále větší a větší problém zůstat v klidu.

Zvedla jsem hlavu a s úsměvem se na něj podívala. Líbilo se mi jeho mělké oddechování, zarudlá pokožka a to, jak na mě s lehce zastřeným pohledem koukal. Aniž bych z něj spustila pohled, položila jsem dlaň na jeho hrudník a jemně za použití nehtů sjížděla stále níž a níž.

„Stačí," zamumlal a než jsem se stihla nadechnout, povalil mě na postel a dostal se nade mě.

„Jestli si chceš hrát, budeme si hrát," ďábelsky se usmál a prudce a mě políbil.

„Pouta na tebe," zamumlal vteřinu poté, co se naše rty oddělily a moje ruce byly najednou znehybněné, připoutané neviditelnými provazy k čelu postele.

„Ty ovládáš bezhůlkovou magii?" zeptala jsem se překvapeně a veškeré vzrušení na chvíli ustoupilo stranou. Tohle bylo až příliš překvapivé zjištění. Bezhůlkovou magii ovládalo jen malé množství lidí, protože to bylo zatraceně těžké.

Zarazil se s rukou na mém břiše a věnoval mi nesmělý úsměv. „Neměl jsem na výběr. Možná si pamatuješ, jak ve druhém ročníku fungovala moje hůlka. Bylo třeba s mým kouzlením něco udělat, jinak bych zabil sám sebe." Jen jsem na něj zírala. Vážně mi chtěl říct, že uměl ovládat tenhle druh magie od dvanácti?

„Pansy, jsi v pohodě? Myslel jsem, že by to mohlo být zábavné, ale jestli ti to vadí, tak to kouzlo zruším," zeptal se starostlivě po tom, co si špatně vyložil můj výraz. Bylo to ohromení, ne zděšení. Překvapivě mě fakt, že nemám nad ničím kontrolu, vůbec neděsil. Ne, když jsem byla s ním.

„Ne, nech to tak," usmála jsem se a zahnala osten závisti. Stejně se rozplynul v momentě, kdy začal rukama bloudit, po mém rozpáleném těle.

Netrvalo dlouho, než se přesunul k zapínání mých džínů. Rychle je rozepnul a slezl ze mě i z postele, aby mi je mohl sundat. Se svázanýma rukama jsem toho moc dělat nemohla, ale nadzvedla jsem boky a on je ze mě překvapivě plynule stáhnul i s kalhotkami.

Čekala jsem, že se zbaví i svých kalhot, ale on jen stál před postelí a přejížděl po mě pohledem. Jako kdyby si chtěl uložit do paměti každý kousek mého těla. Nechápala jsem, jak je to možné, ale z toho pohledu jsem byla snad roztouženější než z jeho doteků.

„Jen mi teď neříkej, že čekáš na to, až tě poprosím," řekla jsem ochraptělým hlasem.

„Ne, tentokrát ne," zavrtěl hlavou a pak si konečně sundal ty zpropadené kalhoty i s boxerkami. Olízla jsem si rty, a aniž by to byl záměr, trochu jsem od sebe odtáhla nohy. Samozřejmě si obou těch gest, jakkoli nepatrných, všiml a samolibě se na mě usmál.

Vrátil se ke mně do postele, zastrčil mi za ucho pramen, který mi padal do očí a věnoval mi další z jeho letmých polibků, tentokrát na rty. Spala jsem s ním už hodně krát, ale i tak mezi námi bylo napětí, očekávání. Konečně se nade mě vyšvihl a já v pozvání roztáhla nohy. Nenechal se pobízet dvakrát. Vzal svůj penis do ruky a navedl ho přesně tam, kde jsem ho potřebovala. Úlevně jsem vydechla, když jsem ho ucítila v sobě.

„Pomalu nebo rychle?" zeptal se a bez hnutí mě pozoroval, zatímco jsem nedokázala zůstat v klidu a ve snaze získat alespoň špetku úlevy jsem sebou různě vrtěla.

„Pomalu nebo rychle?" zopakoval, když jsem neodpovídala.

„Pomalu," řekla jsem nakonec, i když každé nervové zakončení v mém těle křičelo po rychlém uvolnění.

Začal se pomalu hýbat a vysílal tak do mého těla desítky jiskřiček potěšení. Bylo to mučení. Ale nejspíš to nejsladší mučení, jaké jsem kdy zažila. Zvrátila jsem hlavu dozadu a zavřela oči. Tohle bylo dobré. Až příliš dobré. Omotala jsem nohy kolem jeho zad ve snaze ho cítit hlouběji, ale do jeho líného tempa jsem nijak nezasahovala, bylo příjemné a moje vzdechy se mísily s těmi jeho. Nakonec mě ale přemohla touha a chtě nechtě jsem začala boky pohybovat proti němu. I jeho pohyby se zrychlily a brzy nato vyvrcholil, já ho hned vzápětí následovala.

Cítila jsem váhu jeho těla na svém, ale v tuhle chvíli to bylo příjemné. Bylo příjemné cítit ho na sobě a v sobě, zatímco odeznívaly poslední vlny orgasmu. Nakonec ze mě vyklouzl a lehl si vedle, aby mě nedrtila váha jeho těla. Chvíli jsme jen leželi, oddechovali a užívali si zbytek toho mámivého opojení.

„Rozvážeš mě?"

„Descendit," zamumlal a moje ruce byly najednou volné. Zvědavost na chvíli ustoupila vášni, ale teď jsem se o tom chtěla dozvědět víc.

„Vážně umíš bezhůlkovou magii od dvanácti?" zeptala jsem se a podepřela si hlavu rukou, abych na něj líp viděla.

„Ležíme tu nazí, zpocení a ulepení a ty mě zpovídáš ohledně bezhůlkové magie?" zasmál se a napodobil mojí pozici.

„Moji touhu si uspokojil, teď je čas uspokojit moji zvědavost," řekla jsem nevinně, čímž jsem si vysloužila další zasmání.

„Dobře, když jinak nedáš. Ve dvanácti jsem se ji začal pomalu učit ovládat, moc mi to ze začátku nešlo, ale pořád jsem s ní měl větší úspěch než se svou zničenou hůlkou. A tak jsem trénoval a trénoval. Do konce toho roku, už jsem v ní byl docela dobrý. Dařila se mi spíš jednodušší kouzla, ale pořád jsem se zlepšoval. Další rok už jsem měl hůlku, která fungovala normálně, ale začalo mě to bavit a tak jsem trénoval každou volnou chvíli. V patnácti už pak bylo jen málo kouzel, ke kterým jsem skutečně potřeboval hůlku."

„Jsi úžasný," vypadlo ze mě obdivně. Měla jsem chuť si ukousnout jazyk, ale už bylo příliš pozdě, řekla jsem to. Jenže ono to bylo úžasné. Většina kouzelníků nedokázala ovládat ani ta nejjednodušší kouzla bez pomoci hůlky a on... tentokrát si obdiv zasloužil.

„Byla to nutnost," řekl ledabyle, ale nešlo si nevšimnout, že jsem ho svou lichotkou potěšila.

„Jak je možné, že o tom nikde není ani zmínka? Po válce o vás psali všechny noviny. Bylo úplně jedno, o jak nepodstatnou informaci šlo, pokud se to týkalo vás, napsaly o tom. A nejen tehdy, i teď jste v novinách kdykoli se kolem vás něco stane. Ale o tom, že ovládáš bezhůlkovou magii, nebyl nikde ani řádek. To bych si všimla," vybalila jsem na něj další otázku. Sice jsem byla dost dlouho mimo Anglii, ale takovouhle zprávu bych nepřehlédla. Nikdo by ji nepřehlédl. Na to byla tahle dovednost až moc vzácná.

„Nikdo o tom neví. Nikdy jsem ji před lidmi nepoužil, alespoň ne tak, aby bylo patrné, že se jedná o bezhůlkovou magii."

„Proč?" kdokoli jiný by se tím chlubil od rána do večera. A on o tom celé roky mlčel.

„Nejdřív jsem nebyl dost dobrý a pak mi přišlo, že by se mohlo hodit mít výhodu, o které nikdo neví. Vzhledem k tomu, co se dělo a pak k mé práci bystrozora."

„Přede mnou jsi ji použil," skoro jsem zašeptala.

„Nechal jsem se unést. To se mi s tebou stává často." Znala jsem ten pocit. Taky jsem v jeho přítomnosti pořádně nevěděla, co dělám.

„Nikomu to nepovím," řekla jsem, i když mě o nic takového nežádal.

„Já vím," odvětil a pak se pokoj ponořil do příjemného ticha.