Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vstoupil lehce rozhozený Lucius. Zavřel za sebou a přešel k lůžku, na němž ležel jeho syn a seděla jeho snacha.

Neměl slov. Jen stál, koukal na syna a v očích se mu zračila bolest. Nebylo mnoho chvílí, kdy lord Malfoy projevil své emoce. Toto byl jeden z momentů, ve kterých se jeho maska prolomila a naproti ní už nestál vznešený lord Malfoy, ale zlomený starý muž.

Vstala a obmotala kolem něj své ruce. Cítila, že potřeboval utěšit víc než ona. Objal ji a hlavu si opřel o její rameno.

,,Bude to dobré, Luciusi, neboj, " řekla. ,,On se z toho dostane. Je silný. "

,,Lituju všeho, do čeho jsem ho zatáhl, " zašeptal Lucius, ,,Toho, že se kvůli mým chybám musel stát smrtijedem a vidět, konat,... ty hrozné věci. Nikdy jsem si ani nepředstavoval, že svému jedinému dítěti zničím takto nejlepší roky jeho života, " skutálela se mu po tváři slza, ale rychle a nenápadně ji otřel, aby si toho Mia nevšimla.

,,Luciusi, to všechno už dáno vzala voda. Stalo se to, ale musíš si říct, že jo to posílilo a dalo mu to nové zkušenosti. A myslím, že Draco Ti to všechno odpustil. Má tě rád, i přes to, co se během války dělo, " sdělila mu svůj názor a odtáhla se od něj, usmála se a pohladila ho po rameni, než se opět vrátila na postel. Odhrnula Dracovi pramen vlasů, který mu spadl do obličeje.

,,Vidím, že můj syn je v dobrých rukou, " řekl Lucius, usmál se, opustil pokoj a nechal tam Miu jen s jejími myšlenkami, které jí nyní proudily hlavou rychlostí blesku. Promnula si bolavé spánky.

Následujících 5 dní se Draco neprobudil. Hermiona tam i přes velký nesouhlas Luciuse, Harryho, Narcissy a... vlastně všech, zůstala. Dean jí alespoň prokázal laskavost a nechal jí do Dracova pokoje přidat ještě jednu postel.

Mia s napětím každou minutu čekala na chvíli, kdy se Draco probudí. A taky se dočkala. Šestého dne v poledne, když se vrátila z oběda, na ni z postele koukaly jeho bouřkové oči.

,,Draco! " vykřikla a vrhla se mu do náruče trochu prudčeji, než by bylo vhodné. Sykl bolestí.

,,Promiň, " vyhrkla a odtáhla se. On ji však chytil za ruku a strhl zpět do své náruče.

,,Tvé objetí mi stojí za všechnu bolest světa, " pravil a políbil ji. Mie vyhrkly slzy dojetí.

,,Miluju tě, " zašeptala, když se od sebe odtáhli a znovu jejich rty spojila v jemném polibku.

,,Takže ses nám konečně probudil?" zeptal se vesel Dean, když vstoupil dovnitř, přistoupil k Dracovi a natáhl k němu ruku. Draco ji přijal a stiskl.

,,Kdy budu moct jít domů? " optal se Draco s pohledem upřeným na Hermionu.

,,Ještě minimálně týden si tu poležíš. Potřebujeme dořešit ještě některá drobná zranění, " oznámil mu Dean. ,,No nic, já už půjdu, " dodal, když viděl, že se Draco snaží začít protestovat a vytratil se rycholstí blesku.

,,Nevadí, Draco, hlavně, že jsi se probudil, " zašeptala a znovu ho políbila.

,,Já se odsud nehnu, dokud nepůjdeš domů taky, " zašeptala a pevně ho objala.

***

Ahoj.
Kapitola je kratší, ale bohužel z časových důvodů moc nestíhám vydávat a psát.

Mějte se hezky❤

Marrta20