,,Tak co říkáš na mámu? " Zeptal se Draco, když se za ním Hermiona před odchodem z Manoru stavila.
,,Je skvělá. Hezky jsme si spolu popovídaly. Ale s tvým otcem už to tak jednoduché nebude. "
Draco ji objal kolem pasu a věnoval jí jemný polibek do vlasů.
,,Neboj. Máma ho zpracuje a až pozná, jaká jsi, tak si tě oblíbí. Hrozně jednoduše se umíš dostat lidem pod kůži. "
Políbili se. Draco jejich polibek prohluboval. Oba toužili po tom druhém, chtěli víc. Hermiona začala rozepínat knofíčky jeho košile a Draco jí začal vyhrnovat blůzu. Asi by to zašlo i dál, kdyby se neozvalo zaklepání na dveře a hlas Luciuse Malfoye.
,,Draco, jsi tu? "
,,Ano, chvilku počkej."
Rychle si zapnul knoflíky košile a Hermiona si upravila blůzu.
Draco jí spěšně pošeptal: ,,Použij můj letaxový krb. Brzy se zase uvidíme. "
Spěšně ho políbila na tvář, vzala si letaxový prášek a zmizela ve chvíli, kdy Draco otevřel dveře svého pokoje.

,,No to je dost, co ti tak dlouho- "
Lucius se zarazil.
,,Ty jsi tu někoho měl? "
,,Ne, " zalhal Draco. ,,Proč? "
Lucius se ušklíbl. ,,Co kdyby jsi se podíval do zrcadla? "
Draco se rychlým krokem vydal ke svému zrcadlu. Lucius šel za ním a pobaveně sledoval mírně rudého Draca, když si otíral rtěnku z tváře.
Aby se Draco vyhl dalšímu vyptávání, radši mu položil otázku: ,,Co jsi potřeboval? "