,,Nechceš jít dnes někam ven? " zeptal se Draco Hermiony, jakmile ji odtáhl za Sborovny plné drben pryč.
,,Jo, ráda. Kam by se šlo? "
,,Můžeme se jít projít do parku. Myslím, že se nic hrozného nestane, když dneska odejdeme dříve.  Domluvím to. " řekl a vrátil se do sborovny.
,,Vadilo by moc, kdybych mezi vás rozdělil poslední skupinu? Potřebujeme dnes odejít dříve. "
,,Ano, s tím nevude problém. "
,,Moc vám děkuji. Zatím nashledanou."

***

Později toho odpoledne se Draco a Mia vydali do blízkého parku. S propletenými prsty se procházeli a povídali si. Nakonec se posadili na lavičku a sledovali západ slunce. Tedy alespoň Hermiona. Draco nemohl odtrhnou oči od její tváře, veselých očí a plných rtů, které hrozně toužil políbit. Natáhl ruku a pohladil ji po tváři.
,,Hrozně ti to sluší, když se směješ, " zašeptal jí do ucha. Zvedla k němu svá hnědá očka a políbila ho.
Po chvilce se odtáhli a usmívali se. Pak ale fouklnul studený vítr a Hermiona se zatřásla.
,,Půjdeme domů? " zeptal se Draco a ovjal ji kolem ramen.
,,Ano. Už je celkem chladno. "
Vstali a odcházeli na skryté místo za keři, když tu náhle :
,,HERMIONO! " rozlehl se výkřik parkem.
Jmenovaná se otočila a její oči se střetly se smaragdově zelenými.