Hermiona nevěděla, jestli udělala dobře, když Dracovi odhalila své city a když ho políbila. Příliš ho tím ohrožovala a to nechtěla.

,,Půjdeme?" zeptal se Draco a natáhl k ní ruku. Jen kývla, chytla se jeho ruky a s hlasitým PRÁSK se přemístili do práce.

***

Dovnitř oba vstoupili ruku v ruce s úsměvem na rtech. Draco Miu doprovodil až ke sborovně a tam ji nezapoměl na rozloučenou políbit.
,,Uvidíme se za chvilku," řekl a pak odešel.
Mia se zhluboka nadechla a vešla dovnitř. Samozřejmě tam už byly všechny její kolegyně.
,,Ahoj Mio, " pozdravili ji.
,,Ahoj. "
,,Máš konečně dobrou náladu? "
,,Proč? "
,,usmíváš se jako sluníčko. Úplně záříš štěstím. Je tu něco, o čem bychom měli vědět? "
,,Noo, " protáhla Hermiona. ,,Zatím si to asi nechám pro sebe, " usmála se při vzpomínce na Draca.

***

Draco se vydal rovnou do své kanceláře, kde si nalil kávu a pustil se do papírování. Vůbec se na to ale nedokázal soustředit. Musel neustále myslet na Hermionu, na její úsměv, vůni, ...
Potřeboval hi znovu vidět a tak vzdal snahu o práci a radši ji šel hledat.