Hermiona seděla ve své kanceláři a podepisovala hromadu papíru. Schvalovala nové zákony a řešila nastalé problémy.
Vzala do ruky další papír a povzdechla si. Už zase si žádali její přítomnost u soudu. Otevřela složku, která byla k listu přiložená a začala studovat celý případ. Ze čtení jo vyrušilo zaklepání na dveře a dovnitř nakoukla rudovlasá hlava Percyho Weasleyho.
,,Hermiono, máš tu návštěvu."
,,Kdo to je? "
,,Tom, " odpověděl Percy. Mia ho už dříve představila Percymu, aby ho nevyháněl, kdyby za ní náhodou přišel.
,,Pošli ho sem, " řekla s úsměvem a po chvíli už přišel k ní do kanceláře 11-ti letý chlapec s úsměvem na rtech.
,,Ahoj, " pozdravili se a objali. Mia ho zavedla do křesla v rohu místnosti a posadila se naproti něj. Po minutě už oba svírali hrníček s čajem v rukou.
,,Copak potřebuješ? " zeptala se.
,,Mám jednu dobrou zprávu, " řekl s lišáckým úsměvem a začal něco hledat po kapsách.
,,Tady to je, " vytáhl žlutou pergamenovou obálku.
,,Tebe přijali do Bradavic! " radostně vykřikla a vytrhka mu obálku z ruky. Otevřela ji a s úsměvem četla text napsaný zeleným inkoustem.
,,Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by jsi se mnou nezašla na Příčnou ulici a nepomohla mi nakoupit, " řekl nejistě, protože viděl, kolik má práce.
,,Samozřejmě a půjdeme hned. Potřebuji si dát na chvíli pauzu, nebo se z toho zblázním, " usmála se, do kabelky ještě vložila složku s oním případem a už opouštěli její pracovnu.
***
,,Tak, kam by jsi chtěl jít nejdříve? " zeptala se, i když tušila, co jí odpoví.
,,Pro hůlku. "
Hermiona se zasmála. Přesně tuhle odpověď čekala.
,,Tak to musíme k Olivanderovi."
Prodírali se davem, spousta lidí se za nimi otáčela a někteří Hermionu i s úsměvem zdravili. Jakožto ministrině kouzel si vybudovala dobrou pověst. Většina lidí si jí vážila pro její zpravedlnost a dobrosrdečnost.

Otevřeli dveře a ozvalo se cinknutí zvonku oznamující jejich příchod.
,,Á...paní Malfoyová. Dřevo z vinné révy, blána z dračího srdce, 10 3/4 palce, nepodajná. Tu si pamatuji velice dobře. Je velice temperamentní a mocná, tak, jako vy. Copak potřebujete? " vyšel velice starý muž z pozaregálu. Úsměv mu vytvářel ještě více vrásek a šedé neproniknutelné oči skenovaly ji i Toma.
,,A kdopak je tento mladý muž? " dodal ještě.
,,Dobrý den pane Olivandere. Tohle je můj bratr Tom Granger a právě obdržel svůj dopis z Bradavic, " odpověděla mu Mia s úsměvem.
,,Dobrý den pane, " řekl Tom celkem sebevědomě, i když z jeho hlasu byl slyšet náznak nervozity.
,,Pojďte sem, pane Grangere, " zavolal si ho Olivander k pultu a hned vytáhl jednu krabičku ze které vyndal hůlku.
,,Třešeň a žíně z jednorožce, 12 1/2 palce, podajná, " podal Tomovi hůlku do ruky a on se znamateně podíval na Miu.
,,Mávni s ní, " řekla mu jemně.
Poslechl jo a jemně s hůlkou švihl. Malý konferenční stolek se převrátil a tak z něj spadl stohl papírů.
Pan Olivander mu ji hned vytrhl z ruky a vlastní hůlkou spoušť napravil.
,,Zkusíme tuhle. Javor, blána z dračího srdce, 10 palců, podajná. "
Ale ani tato hůlka nebyla vhodnou. Vyzkoušeli ještě mnoho dalších a Tom začínal být trochu zoufalý.
,,Neboj Toma. Ta pravá se najde. Hdyž jsem si tu byla pro hůlku já, tak jsem tu ztrávila tři čtvrtě hodiny. "
To slova ho očividně povzbudila a s novou dávkou energie přijal hůlku, kterou pan Olivander právě podával.
Jakmile se jí dotkl, zazářilo jasné světlo a najdnou se oteplilo, ale jen na pár vteřin. Pak s ní mávl a ze špičky vyletěly zlaté jiskry.
,,Ano, to je ona. To je ta pravá, " zaradoval se pan Olivander. ,,Modřín a pero ptáka fénixe, 13 palců, nepodajná. Je velice vhodná na přeměňování a obranná kouzla a je velice temperamentní."
Mia s Tomem poděkovali, zaplatili a vrhky se na nakupování dalších pomůcek do školy.