Tuto kapitolu věnuji: _rosiek_ a Dramione92

,,To ty nemůžeš vědět.Myslíš,že kdybych byl stejný parchant jako na škole,tak bych tu teď stál a kupoval tenhla dům!"nevydržel Draco a vyjel na ni.Nesnášel,když ho lidi považovali za stejného,jako byli všichni Malfoyové.Všichni je stále udiveně pozorovali.

,,Tyhle tvé úšklebky důvěrně znám.Nemysli si,že nevím,co znamenají.Pohrdání z nich vždy přímo čišelo.Divím se,že na mou adresu ještě nepřistála nějaká ta mudlovská šmejdka.Vždy ti vymýšlení urážek na mou adresu tak šlo."

Hermiona o sobě nerada takto mluvila, (připomínalo jí to válku,ve které toho dost zakusila) ,ale dnes prostě vypěnila.Nestrpí,aby na ni někdo jako Malfoy zvyšoval hlas.
Po těchto slovech na ni zůstal v šoku zírat.Pak ze sebe stěží vypravil:,,Tohle už o sobě nikdy neříkej."

Tentokrát zůstala v šoku Hermiona.Vážně jí Draco,tedy Malfoy,řekl,aby si neříkala mudlovská šmejdka?Je pravda,že teď vypadal a choval se úplně jinak.A ona ho vyprovokovala,což zapříčinilo to,že na ni zvýšil hlas.Ale do té doby,než řekla,že se nezměnil, působil klidně.A Hermiona si nemohla nepovšimnout jedné věci.Vypadal dost dobře.Sakra Hermiono na co to zase myslíš!vynadala si spěšně.Je to přece Malfoy!

Draco se postupně seznámil s celým personálem a nenápadně pokukoval po Hermioně.No,možná ne tak nenápadně,jak si myslel,jelikož jeho pohled zpozorovala,ale nadávala to na sobě znát.Tušila jednu věc.Brzy určitě dostane vyhazov.Malfoy ji tu nenechá pracovat déle jak pár dní,během kterých jí bude dělat ze života peklo.

Nikdo se nevyptával,odkud se ti dva znají a tak jim to vyhovovalo.Musely by si pak akorát vymýšlet spoustu lží a to je oba už unavovalo.

Později toho odpoledne Draco podepsal všechny potřebné papíry a sirotčinec byl oficiálně jeho.

Unaveně se vydal domů.Pořád ale musel myslet nad Grangerovou.Na setkání s ní nebyl nijak připravený.A to jak o sobě mluvila jako o mudlovské šmějdce ho odrovnalo.Snažila se při tom tvářit normálně,ale po tváři jí přeběhl jakýsi stín,kterého si mohl všimnout jen bystrý pozorovatel.