Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

Zle se na mě dívá a já se tedy obětavě postavím. „Tenhle byt má dva pidi pokoje, koupelnu a kuchyň. Potřebuješ k tomu snad google mapy? " povzdechnu si zoufale a opřu se o linku. Začne cosi hrabat v tašce a pak to zapije vodou. „Ha! Drogy!"vyjeknu a skočím mu na záda. On se mě snaží setřást, ale já se držím jako klíště. Nakonec skončíme oba hluboce oddechující na zemi. Sedí na mně a já ze sebe zadýchaně vypravím s jistými pomlkami poznámku o tom, kdo koho chce vlastně znásilnit. V tu chvíli mě pustí, jako by se popálil a vydá se do ložnice. „A mě bude jako zvedat kdo? "

Zapiju prášky a ten cvok mi skočí na záda. Opravdu by mě teď zajímalo, kdo z nás je tu to dítě. Blbneme, snažím se ho nějak setřást, tak abych mu neublížil. Nakonec oba skončíme na zemi a on pode mnou. Připomíná mi ty Sofiiny narozeniny, jak jsme se pohádali a já se pak s Brandonem potkal v lese. Tenkrát jsem se vychloubal, že mám větší svaly. No, tenkrát to pravda nebyla, ale teď už ano. Sedím na něm a usmívám se nad tou vzpomínkou, ještě teď mám u sebe tu jeho kšiltovku. Pak z něj vypadne něco, co mě vykolejí. Já nechtěl? On to poznal? Je to tak vidět? Rychle se z něj zvednu a uteču do ložnice, kde si vezmu věci a přesunu se zpátky na gauč. Po cestě ho téměř zašlápnu, jak se válí po zemi. "Jsi dost velký a silný, abys ses zvedl sám, ne?" mrknu na něj a na oko se usměju. Upřímně, jsem plný strachu, že to zjistil a já budu zase vyhnán.

„Hej! Kam neseš ty věci? " nechápavě ho sleduju, jak obsazuje můj gauč. „Řekl jsem, že tady spát nebudeš." Naprosto mě ignoroval a zalezl si pod deku. „Ty... " zasyčel jsem a lehl jsem si na něj. Vedle něj už totiž nebylo místo. Začal cosi mumlat a stěžovat si. „Ticho." Chci mu prohrábnout vlasy, on ale mou ruku srazí stranou. Překvapeně se na něj dívám a po jeho dalších slovech z něj slezu. „Ne, nejsem teplej. Nechtěl jsem se po tobě sápat... Jen... Kašli na to. Promiň a dobrou noc." Zalezl jsem do své ložnice. Už to není děcko, je jasné, že být v objetí jinýho chlapa mu nemůže být dvakrát příjemný. Jen... Mohl to říct i slušně.

Lehne si na mě a já nevím, co mám dělat. Je mi tak hezky, když na mě leží, ale strašně mě bolí, že pro něj to nic neznamená. Tak strašně rád bych ho nechal, ale o to víc by pak bolel vyhazov od něj. Ani si to neuvědomuje a ubližuje mi. Chytnu jeho ruku a podívám se mu do očí. "To jsem tak sexy, že se po mně tak sápeš?" vypadne ze mě ne zrovna příjemným hlasem. Naštval se a odešel. A takhle to většinou dopadá, když se chci s někým spřátelit. Něčím ho tak naseru, že odejde a pak se mi vyhýbá. Hodinu se převaluju na gauči a nemůžu usnout. Nejde to. Jsem tady, v domě kluka, který ve mně vzbouzí všechny ty pocity. On spí jen o pokoj dál. Kdybych se nebál, mohl jsem s ním spát v jedné posteli. Podívám se na hodiny vedle okna do ulice. Dvě hodiny ráno. Co? Už? Povzdechnu si a vstanu. Nemám to cenu. Vytrhnu kousek papíru ze sešitu. "Promiň, vrátím se, kdyby něco, tak zavolej." připíšu tam ještě své telefonní číslo a podpis a vyrazím ven. Potřebuju si zaběhat. Zkontroluju si mobil v kapse a zmizím v temných ulicích, snad si to přečte až ráno a bude si myslet, že jsem vyrazil ráno a ne teď... Pff, to by určitě byly kecy.

Probudil mě jako vždy budík a já se v obvyklých pět hodin ráno vyhrabal z postele. Zamířil jsem automaticky do koupelny a tam jsem si dal sprchu, která mě probrala a taktéž jsem spáchal ranní hygienu. Dojdu do obýváku a k mému překvapení kde nic, tu nic. Naštvaně a i vyděšeně vydechnu. Seberu papírek ze stolu a následně ho zmuchlám do kuličky. V kolik sakra odešel? A kam šel? Pro sebe si mumlám nadávky a nakonec se dál chystám do práce. Zrovna chci vzít za kliku, když se ozve klepot. „Kdes byl! " zařvu mu do obličeje a on překvapeně couvne. „A fuj... Děsně smrdíš," zamávám si rukou před nosem. „Musím do práce a ty určitě do školy, tady je klíč... Ještě tě budu muset představit bábi... Aaaa. Je toho moc... Už musím. Měj se. "

Celou noc jsem běhal, když jsem doběhl na svůj palouk, zjistil jsem, že mi to zabralo tolik času a že se musím co nejrychleji vrátit, jinak nestihnu sprchu a školu. Někdy kolem půl šesté kráčím tiše k Brandonovi a doufám, že třeba ještě spí, ale k mé smůle ne, zrovna jde do práce. A ještě to, že smrdím, pff... "Jasně, jasně, pa." vydechnu a prosmýknu se kolem něj do bytu. Jsem drzý, nevychovaný a nevděčný? Musím být, jinak by to bolelo ještě víc. Honem zalezu pod sprchu a snažím se nemyslet na to, že tu takhle před malou chvílí stál on. Pak se rychle nachystám do školy, spolknu prášky a s batohem přes rameno zamykám Brandonův byt a zdrhám na autobus.

„Prosím, jedna černá káva, jedna rozpustná káva a dva jahodové dortíky. Přeji dobrou chuť. " S úsměvem jsem objednávku položil před korpuletní dámu, která sem již delší dobu chodí. Dnes tu ovšem byla asi s dcerou. Byla hezká... Rozhodně nebyla po mamince. Ale nebyla můj typ. Mám radši černovlásky a brunety. Vysoké... S dlouhýma nohama. „Budete si ještě něco přát? " Jen zakývali, že ne a já se vzdálil k dalšímu stolu. Koutkem oka jsem zaznamenal, že Ross vešel do kavárny. Taky už měl na čase. Došel jsem ke stolu, kde seděli jakési... Asi středoškolačky... Vypadali strašně. Makeup kde se jen dalo a prsa jim snad z toho výstřihu měla brzo vyskočit. „Co to bude dámy? " optal jsem se s úsměvem. „Tři kapučína a vaše telefonní číslo." Zamrkala na mě jedna a víc se přede mně naklonila.

Do školy jsem to stihl, byla to nuda, jako vzdycky a já zase myslel jen na něj. Se mnou je prostě něco špatně. Cestou ze školy jsme nestihl bus a musel jít pěšky, navíc jsem dnes nic nejedl, jelikož na to nemám prachy, tak jsem musel párkrát zastavit, protože se mi zatočila hlava. Hold si vezmu dnes ještě jeden prášek, musím šetřit, abych si mohl koupit nebo pronajmout byt a neotravoval Brandona. Musím si najít brigádu. Když se došourám do kavárny, abych se dostal do bytu a napil se aspoň vody, tak vidím, jak s Brandonem flirtuje Amanda, největší kreatura na naší škole. Nechci se na to dívat a mířím ke dveřím, které mě dělí od chodby k bytu, ale do cesty se mi postaví nějaká starší paní. "Kam si jako myslíš, že jdeš hošánku?" oboří se na mě babičkovským hlasem. "Jdu do kamarádova bytu." řeknu s klidem. "Ano? A proč a jak se kamarád jmenuje?" hádám, že to bude asi majitelka kavárny nebo tak něco, jinak by tak asi nevyváděla. Je mi zase trošku slabo, tak se opřu o nejbližší židli. "Na nějaký čas u něj bydlím, než si najdu něco svého. A jmenuje se Brandon a právě támhle obsluhuje." ukážu na muže, který je k nám zády a vybavuje se s Amandou. 

„Bohužel jako chůva nepracuju, "zářivě se na ni usměju a ona zrudne. Otočím se a odejdu pro obědnávku. Již s tácem s pitím se zastavím u Rosse a bábi. „Bude tu se mnou bydlet... Já vím... Děkuju a taky tu bude pracovat jako brigádník... A dáš mu prosím něco k jídlu? Vypadá strašně. Koukej jak je hubenej. " Rychle zmizím a položím objednávku před ty tři. „Budete si přát ještě něco?" obrátím se na ně a ony si začnou cosi špitat. „Dámy? " „A mně byste telefonní číslo nedal?" ozve se blondýnka a já jen zakroutím hlavou. „Sem říkala, že je teplej, "ozve se ta první holka a já vzteky zrudnu. „Bude to ještě něco?" syknu přes zatnuté zuby. „Radši nic. "

Nevěřícně koukám na Brandona jako na zjevení. On je snad anděl. A jídlo. Ta paní mi jde hned něco nachystat, ale já zdvořile odmítnu. "Omlouvám se dámy, ale asi jste si zpletly význam slova teplej. To znamená, že má rád může. Věřte mi, ne každý je na přepudrované anorektičky s mnoha plastikama, které před každým roztahujou nohy. Každý chlap přece ví, že nejlepší jsou holky, které je za co chytnout." prosmýknu se k nim. Říkám jen a jen pravdu, každý u nás na škole to o nich ví. "Ale Rossi." povzdechne si Amandina kamarádka Sarah. "Omlouváme se, zaplatíme." řekne Amanda Brandnovi a on jen překvapeně kouká, tak do něj strčím. "Co vy tady?" zeptám se jich, aby řeč nestála. "Neviděl jsi? Balíme pěkné kluky." řekne Amanda, jako by jí nebylo šestnáct. No jo, prvačky, takový můj fanklub, který mě shipuje snad úplně se vším. "Doufám, že víte, že je mu pětadvacet." řeknu jakoby nic a ony se po sobě překvapeně podívají. "Vážně? Vůbec na to nevypadá." vyhrkne Sarah, ale to už je u nás zas Brandon s jejich účtem.

Moc nechápu, co se to teď stalo. Raději jim dojdu pro účet. „Tady to je. " Slabě se usměju a jedna z dívek mi dá potřebnou částku do rukou. „Děkuji, přeji vám příjemný zbytek dne." Otočím se a vrhnu významný pohled na Rosse. Tohle mi musí vysvětlit. „Ale jeho zadek, je fakt sexy... " Samolibě se usměju. Úsměv mi zmizí ve chvíli, kdy ještě zaslechnu pokračování jejího monologu. „Fakt si jsi jistý, že není gay? Takovej zadek. Je hodně ženskej. ... Znám gaye, který..." Raději zmizím vzadu a naštvaně si v odrazu mikrovlnky kontroluju zadek. Jak jako ženskej?