Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Už je to měsíc, co se v našem malém bytečku mačkame s těhotnou Sof. Pořád se s Brandonem hádají a mě to moc mrzí. Sof se hezky zakulacuje bříško a taky se víc usmívá, ale vždycky když zavedu řeč na něco ohledně jejího stěhování, začne jančit a křičet, že ji nemám rád. Ale já ji mám rád, a to moc. Brandonovi se to nelíbí, nedává nám žádný společný prostor a myslím, že je Brandon sexuálně flustrovaný. Za tu dobu mi zmizely i další prášky. Už týden jsem je neměl, protože se jim stydím říct, že jsem je znovu ztratil. Teď, teď sedím v limuzíně a jedu do vedlejšího města vyjednat si dobře placené místo. Doufám, že se ti dva doma nesežerou.

„Co to sakra děláš! " vykřiknu a vytrhnu jí láhev s alkoholem. „Jsi těhotná!" Jen se rozesměje a strčí do mě. „Ty ubožáku, "vyjekne na mě opilým hlasem a rozkašle se. Za ten měsíc jsem si uvědomil, že ji doopravdy nenávidím. Bez legrace. S Rossem jsem neměl jedinou volnou chvilku, nespíme spolu, nechodíme spolu nikam. A pokaždé, pokaždé, když na to upozorním nebo té krávě něco řeknu, tak se jí Ross zastane. Mě ne. Mě se nezastane. Poštvává ho proti mně a on to nevidí. Dokonce jsem jednou zaslechl, jak mu tvrdí, že ho podvádím. Tehdy jsem doopravdy vyletěl ale on zase... Ona to tak nemyslela, zlato... I tak mám ale pocit, že ty lži, co mu vykládá, že jim zčásti věří. A to mě znepokojuje ze všeho nejvíc.„Mysli alespoň na to dítě, ten alkohol mu škodí, "snažím se jí nějak domluvit, ale ona je naprosto mimo. „Jste fajt oba idioti!" z pod trička si vytáhne polštář a hodí ho po mně. Němě na ni zůstanu civět. Ječí po mně a já si ani neuvědomím, kdy po ní začnu řvát taky. „Jen počkej, až to řeknu Rossovi! Pak odsud hezky rychle vypadneš!" Zasmála se a prohrábla si vlasy. „Ale prosím tě. Komu uvěří? Milované těhotné, sestřičce. Nebo příteli, který ho podvádí, což mohu potvrdit svým svědectvím." To nemyslí vážně?

Mám to místo! Teď jim třem můžu zařídit krásný domov, kde si navzájem nebudeme překážet. Jedu limuzínou zase pomalu domů, když v tom mi přijdou dvě zprávy. 'Rossi! Přijeď domů, co nejrychleji, prosím, Brandon se asi zbláznil! Asi mě chce zabít! Zamkla jsem se v koupelně, prosím, přijeď, než se ke mně dostane!' píše Sof. Co že? Brandon? Že by jí chtěl ublížit? To přece ne... Ale i tak pokynu řidiči, aby přidal. 'Zlato, nic, co Sofie říká, není pravda! Lže ti broučku... Miluju tě, přijeď už domů <3 ' Co se to děje?

„Vrať mi sakra tu lampu! " celý zoufalý se jí snažím vytrhnout předmět z ruky, kterým si chce ublížit. Najednou začala ječet o pomoc a dveře se otevřely. „Co?" nedořekl jsem, protože mě někdo srazil k zemi. Chytil jsem se za pohmožděnou tvář. „Co to děláš, Rossi? " vyjekl jsem naštvaně a postavil jsem se. Sof se schovávala za Rosse a cosi mu šeptala do ucha. Byla jako had a Ross její oběť omámená jedem. „Není to, jak to vypadá! Věř mi!" chtělo se mi brečet. On si fakt myslí, že jsem jí chtěl ublížit? Bolelo to a zároveň to ve mně krmilo měsíc potlačovaný vztek a výčitky. „Vždyť ani není těhotná!" vyjedu na něj a chystám se dojít k Sof, ale on si mi stoupne do cesty. „Uhni, "zasyčím, ale on stojí, má slzy na krajíčku a nevěřícně se na mě dívá. Chystám se opět mluvit, ale Sof začne zase s tím, že jej podvádím. Nezvládám to. Je toho na mě moc. „Tady mám důkaz! Tohle tam ta holka nechala, když odcházela, asi už mu prostě pořádný, milující chlap nestačí, " strčí před Rossův nos podprsenku a já se ani nezmůžu na odpor. Jen se tiše dívám na Rosse a čekám. Tohle jí přece nemůže věřit.

Tečou mi slzy, to přece nemůže být pravda, Brandon takový prece není! Ale, ale ta ta podprsenka a Sof, chudák Sof. "Brandone..." sám má na tváři modřinu, jak se Sof bránila. On chtěl vážně ublížit mé sestřičce? "Je mi to líto, bráško." šeptne mi do ucha a drží se mé ruky."Jak jsi mohl?! Pil jsi? Nebo proč?" snažím se najít vysvětlení, ale nějak mi to přestává myslet a hlava se mi točí. "Půjdu nám sbalit. "špitne za mnou Sof, ale já ji nevnímám, koukám jen na naštvaného Brandona.

„Ty..." Zasměju se. „Ty jí jakože fakt věříš?" Z očí mi tečou slzy. Stále mám na tváři naprosto nechápavý výraz. „Nepiju. Víš dobře, že už nepiju a nikdy bych tě nepodvedl. Nikdy. Nenávidím podvody... Chápeš to? Nemohl bych tě podvést. Věř mi, Rossi. " Chvíli jsme na sebe hleděli. Beze slov a bez pohybu. Pak zavrtěl hlavou a ve mně se cosi zlomilo. „Odejdi. Odejdi a tu mrchu si vem s sebou." Po tvářích se mi stále koulely slzy, ale ani jsem to nevnímal. Ross na nic nečekal a začal pomáhat Sof s balením. „Jak jsem ti to mohl udělat? Zopakuju po něm s plačtivým smíchem „Jak jsi tohle mohl udělat ty mně?"

Ne, nechápu to, co jsem udělal špatně? Nedokážu tomu uvěřit. Toto je konec? Úplný konec? Máme dobaleno, všechno, úplně všechno, ale já nedokážu odejít. Sof mě musí násilím vytáhnout ven, zatímco se Brandon zavřel v koupelně. "Bráško, klid, dýchej, to bude dobrý, uvidíš." konejší mě, když táhneme všechny ty kufry na autobusovou zastávku. Nechápu, co se to teď stalo. Nedochází mi, že už je konec, že už mě nechce, nikdy nechtěl a nikdy chtít nebude.

Třesu se pod studenou sprchou. Nezvládám to. Odkopl mě. Rozešel se se mnou, nevěřil mi. Prostě. Rozezvoní se mi telefon. Ben. Nezvednu to. Jen dál koukám do blba. Když ale telefon nepřestane zvonit, tak konečně přijmu. „Brandone, co se děje? Co se stalo? Ross je tu a... " Típnu to a vypnu si telefon. Ozve se zamňoukání a já vylezu ze sprchy. Svléknu se, zabalím se do županu a sednu si na gauč. Tam se začnu mazlit s Mouem. „Neopustíš mě?"

Dorazili jsme "zpátky domů" a zazvonili na kluky. Vypadali hodně ale opravdu hodně překvapeně, když mě uviděli. "Sof, běž si nahoru vybalit, já, já si jdu zaběhat." oznámím jí a klukům kladu na srdce, aby se o ni postarali. Já, já běžím na svůj palouček, kde se dokonale zhroutím k zemi. Co jsem udělal špatně? Já ho miluju a a on... Nechci na to myslet, ale je konec a já? Já ho ztratil. Měl jsem se víc starat, víc se mu věnovat, udobřit je. Chudák Sof, musela to vidět a slyšet. Jsem ubohej, nedokážu se postarat o sestru a ani si udržet vztah.

Usnul jsem rozvalený na gauči. Ráno mě bolelo za krkem a bylo mi stále strašně. Chvilku jsem si dokonce myslel, že to byla jen strašná noční můra. Nebyla. V práci jsem byl jako tělo bez duše. Rozbíjel jsem nádobí, pletl objednávky a Ben se mnou taky nemluvil. Nedával jsem to. Vrhal na mě znechucené pohledy, všichni byli proti mně.

V noci jsem nebyl schopný dojít domů, nějak jsem neměl proč se zvednout a jít. Za Sof, ano za svou milovanou sestřičkou, která však za všechno může. Kdyby se mi nevrátila do života, nic by se nestalo, určitě. Ale nemůžu ji obviňovat, ona za to přece nemůže. Pořád mi zvonil mobil, kluci se strachují, co se stalo, kde jsem a proč se nevrací. Když se mi nedovolali, zavolali asi Louisovi, protože jako už několikrát pro mě dojel a já skončil s jeho starostlivým a zvědavým pohledem v nemocničním pokoji. Ale já nic neříkám, chce se mi spát. Prý jsem zase podchlazený a mám ještě nižší tlak než obvykle. "Zavolám Brandonovi, aby věděl, že jsi tu." povzdechne si, když jen koukám do stropu. Při jeho jméně se mi zase spustí slzy a Louis na mě překvapeně vytřeští oči. "Skončil to asi jsem pro něj nebyl dost dobrý, něco jsem prostě musel udělat špatně, " drmolím a jen vidím, jak se Louis taky zvedá a odchází. Všichni mě opouští, za jak dlouho mě opustí i Sof?

„Co je? " otevřel jsem dveře a zadíval jsem se do tváře Louise. „Prý ses rozešel s Rossem, je v nemocnici a já ti chci hrozně moc dát přes držku." Pevně sevřu kliku dveří. „Možná by si měl Ross uvědomit, kdo koho opustil a odkopl a kdo komu uvěřil, že ho jeho přítel podvádí!" do očí mi vhrkly slzy. „Brandone... " „Nesahej na mě!" zaječím zoufale. „Místo toho, aby věřel mně, věřil jí, odkopl mě a dokonce řekl, že zas piju, že jsem ji uhodil." Celý se třesu. „Můžeš mu vyřídit, že už ho nikdy nechci vidět! " Všechno je to vina Sof, ale myslel jsem si, že Ross dá přednost mně... Spletl jsem se.

Bolí to, ležím sám v nemocnici. Mrzí mě, že za mnou nepřišla ani Sof, ale asi je to dobře, měla by odpočívat. Zase koukám do stropu a před očima se mi znovu odehrává celá ta hádka, náš rozchod. Všechno je to moje vina. Moje vina? Ale vždyť mě podvedl. Sám tomu nevěřím, ale když to někdo pořád opakuje... A, a navíc uhodil Sof a nařkl ji z toho, že lže. A to on řekl, ať odejdu, ať zmizím. Určitě už mě nemá rád, je mu beze mě líp, jak jinak. Nemusí se o nikoho starat. Je volný i já jsem "volný" ale vůbec si tak nepřipadám. Chci k Brandonovi... Ale on nechce...

„Tady, "podal jsem zrzkovi objednávku a on sklopil pohled. Nebavíme se spolu. Podle všeho je už ale Ross doma a Sof má všechny pod palcem. Tedy asi. O Davidovi nic moc nevím a ani vědět nechci. „Co si budete přát?" usmál jsem se na mladého kluka, co se začervenal a vybleptal objednávku. S úsměvem jsem jej obsloužil a on po předání peněz utekl. Mezi penězi jsem našel i telefonní číslo. Slabě jsem se pousmál, už jsem se chystal papírek vyhodit, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Papítek jsem zmuchlal v ruce a strčil jsem si ho do kapsy. Stejně mu nezavolám

Už je to týden, co mě pustili z nemocnice, zase beru prášky, ale moc toho nesním. Stýská se mi a Sof se chová divně. Nenechá na sebe sáhnout jezdí po úřadech. Říká, že dovyřizuje rozvod. Je mi jí tak líto. Taky trávím hodně času s Davidem a Benem. Ale David je stále naštvanější a já nevím proč. Další člověk, co se na Sof tak zle dívá, ale nic neříká, za což jsem rád. Louis, tak toho jsem od toho dne v nemocnici neviděl, nebere mi hovory a neodepisuje na zprávy. Co jsem udělal, že jsem ztratil i jeho? Za pár dní mám konečně nastoupit do své nové práce, ale klukům se to nelíbí. Prý mě nebudou mít pod dohledem nebo co. Trávím večery mezi nimi na gauči, koukáme vždycky na nějaký film a pak si povídáme dokud nepřijde Sof s prosbou o večeři. Nevím proč, ale ona pořád vytahuje téma Brandon, i když ví, jak moc mě to bolí. Někdy si přijdu tak strašně uboze. Vždyť to ona prochází rozvodem a čeká dítě a já jsem jen ztratil přítele, s kterým jsem prožil nejlepší rok života.

Ty týdny bez něj ubíhaly moc rychle. Až moc rychle. Pomalu... Ne. Nejsem v pohodě, ale už aspoň každou noc nebrečím. S Louisem se trošičku vídám. Taky jsem ho přesvědčil, aby šel za Rossem a dohlídl na něj, taky jsem ho donutil přísahat, že neřekne, že jsem ho poslal já. Už... Už takhle dál nemůžu. Možná je fakt načase udělat za jejich rodinou tlustou čáru. Oba dva mi zlomili srdce. Sof byla ale chyba. To jsem si uvědomoval už dlouho. Byl jsem s ní možná i jen z odpovědnosti, ale Ross... Ross byl někdo koho jsem fakt miloval a stále miluju, to je na tom asi to nejhorší. Nedokážu na něj přestat myslet, nedokážu... Nedokážu nic.

Za tu dobou, ani nevím, jak dlouho si Sof asi někoho našla, jsem za ni rád, ale nějak mám strach, strach, že přijdu i o ni. Taky nám volal táta prý za ním máme za týden přijet, prý je to důležité, nezněl dobře, člověk by řekl, že je nemocný. Ale Sof mě uklidnila, že na něj jde asi zas rýma. No, doufám. Já trávím teď hodně času ve své kanceláři než doma. Proč? Kluci mi už asi dva týdny vodí do domu podle nich potenciální partnery. Oni prostě nechápou, že nikoho jiného nechci. Taky se objevil Louis s Mel. Asi jsem je vyděsil, prý jsem jako chodící kostra. A už je to tady zase. Kolikrát mi mám opakovat, že, že mi nic není že každou noc nebrečím, že beru prášky a netrpím anorexií. A on si ještě dovolí vytahnout Brandona, prý by to tak nechtěl. Sakra! Já vím, že by to tak nechtěl, ale on už není můj, i když já budu vždycky jeho.