#30 NAPÍŠ KONIEC, AKÝ BY SI SI PRIALA ZAŽIŤ VO SVOJOM VLASTNOM ŽIVOTE.

„Páni, ani jsem netušil, že je teta takhle slavná,“ obdivně zahučel James Lucius, když jsme se proplétali mezi lidmi v jednom z největších mudlovských knihkupectví. Bylo tu doslova narváno, takže bylo celkem složité dostat se blíže do středu prodejny, kde na malém vyvýšeném pódiu Andrea podepisovala své knihy.

„Navíc, mezi mudly,“ podotkl jsem a snažil se jedné paní nešlápnout na nohu. Bylo to opravdu jen tak tak.

„Já myslel, že je čarodějka,“ ozval se J. L. tiše, když jsme zůstali na několik vteřin zaseknuti u regálu a čekali, až se masa lidí posune. Zatím jsme na ni ani nedohlédli.

„Jistě, že je. A velmi nadaná,“ odfrkl Draco. „Ale také má poměrně dost bujnou fantazii, takže se rozhodla psát knihy. Navíc, v každé z nich je nějaká reálná součást, například draci, kouzla a tak, ale o těch mudlové neví, proto to pokládají za pohádky.“

„To musí bejt nuda, neumět čarovat,“ posteskl si chlapec a já se usmál.

„Já jsem ani do jedenácti let netušil, že nějaká kouzla existují,“ pošeptal jsem mu do ucha, neboť několik lidí okolo nás začalo otáčet hlavy naším směrem. Naštěstí se dav zase pohnul a my mohli pokračovat. Konečně jsem zahlédl růžové vlasy, které značily, že je opravdu na místě, kam jsme mířili.

„Vážně, tati? Fíha.“ J. L. zformoval ústa do širokého úžasu. Ztišil hlas a zatvářil se jako největší spiklenec. Měl jsem co dělat, abych nevybuchl smíchy. „Ty jsi vyrostl u mudlů?“

„Jo, vyrostl,“ přiznal jsem s pokrčením ramen. „Byl to celkem šok, když jsem se dozvěděl, že existují kouzla.“

„Taky jsi vypadal jako pěkný buran,“ zasmál se Draco, ale vzápětí mě omluvně pohladil po rameni.

„A ty zase jako nesnesitelnej rozmazlenej spratek.“ Chtěl jsem se nahnout a políbit ho na tvář, ale někdo do mě strčil tak, že jsem měl co dělat, abych neupadl. „Zatraceně. Proč jsme se s ní nemohli sejít potom?“

„Protože mi slíbila věnování do knížky,“ vysvětlil mi náš syn a já protočil oči.

„To by ti vepsala i doma. Nemuseli jsme se sunout těma všema lidma.“ Povzdechl jsem si a Draco se na mě usmál. Pořád jsem nedokázal uvěřit, že jsem ho vážně přesvědčil, aby si na sebe vzal džíny a tričko. Vypadal skvěle. Mnohem lépe, než v těch věčných černých kalhotách a košilích. Budu mu je muset vnutit častěji.

„Támhle je, už ji vidím,“ zajásal syn a nadšeně ukazoval na Andreu, jak s povytaženým obočím podepisuje jednu z hromady knih, kterou měla před sebou. Jako by ho zaslechla – a já jsem byl přesvědčen, že opravdu ano – zvedla v té chvíli hlavu, neomylně pohlédla přímo na něj a věnovala mu zářivý úsměv. Něco pošeptala muži, jenž seděl vedle něj a ten přikývl hlavou.

Vstala a rozhlédla se kolem. „Vážení a milí, prosím, buďte tak hodní a uvolněte cestu. Támhle za mnou přišel můj nejmilejší synovec a já ho tady nutně potřebuji u sebe.“

Nechápal jsem, jak se to podařilo, ale opravdu lidi byli schopni uvolnit uličku dostatečně širokou na to, abychom mohli projít.

„Teto!“ Nadšeně se jí vrhl do náruče a ona se s ním zatočila kolem dokola, až její růžové vlasy zavlály.

„Zlato, jsem ráda, že jste tady. Už znáte Thomase? Bez něj bych ty knihy nikdy nenapsala.“ Políbila mě i Draca na tvář a seznámila nás se sympatickým mužem sedícím vedle.

„Jak to, že nenapsala?“ zeptal se chlapec a Andrea se vrátila k podepisování, zatímco se jí usadil na klíně a my se s Dracem posunuli dozadu.

„No, on byl první, kdo to všechno četl. Upozornil mě, kde ubrat, kde se rozepsat. A měl pro mě vždycky slova chvály a útěchy, když jsem je potřebovala.“ Usmála se na něj a pohladila ho po rameni. „Bez něj by moje knihy nikdy nebyly tam, kde jsou.“

Nejsem si jistá, jestli je úplně dobré zakončení, ale co už. Nějaké přišlo a já doufám, že opravdu jednou tato scéna přijde, ačkoliv Tom s Danielem asi nedorazí. No, ambice mám vysoké, snad se to jednou podaří. :D

Jsem úplně překvapená, jak těch třicet dní rychle uteklo. A protože jsem si na výzvu zvykla a baví mě psát pod tlakem, mám na vás prosbu.

S Kizerka jsem se rozhodly, že od července půjdeme do nové. A chtěla bych vás, moje drahé milované čtenáře, požádat o slova. Náhodná slova, co vás napadnou. A podle nich uděláme každá svou novou knihu.

Jen poprosím, aby to byla všeobecná slova, neboť já budu sice psát Drarry, ale Kizerka nejspíš Larry, tak tam by asi například famfrpál moc použít nešel.
Napište je, prosím, sem do komentářů. Potřebujeme jich 31.

A taky budu ráda za každou zpětnou vazbu, chtěla bych vědět, jak jsem se, podle vás, s touto výzvou poprala.

Moc vám děkuji za vaši přízeň!

Kapitolu věnuji DieCrocWeb - myslím, že víš proč. ❤

Womi