#27 NAPÍŠ PROLÓG PRÍBEHU A ZAČNI HO SLOVAMI "VŠADE VLÁDLA NEKONEČNÁ TMA."

Všude vládla nekonečná tma. Kamkoliv oko dohlédlo, nebylo vidět vůbec nic. Roderickovi se zdálo, že černá v tomto případě dostává naprosto nový význam. Byla hlubší a děsivější, než jakýkoliv její odstín, jenž kdy předtím viděl. Pokusil se zamávat si rukou před očima, ale bylo to zbytečné - černota byla tak všepohlcující, že nebyl schopen rozeznat ani tmavší prohloubení děsivé temnoty. Ani zavření a následné otevření očí nemělo na její změnu pražádný vliv. 

Začal litovat, že do toho prokletého lesa vůbec chodil. Měl věřit tomu, co vyprávěla jeho babička, když byl ještě malým chlapcem. V jejich vesnici o Temném lese kolovaly různé povídačky, jež tvrdily, že se v něm ukrývají upíři, vlkodlaci a baziliškové, ale on tomu nikdy nepřikládal velkou váhu. Nicméně tísnivý pocit, jenž ho obklopil, ho donutil spekulovat nad vlastní smrtelností a nad možnostmi, že na těch báchorkách mohlo něco být. A i kdyby se nejednalo o tyto bájné nestvůry, v lese žila kdejaká divoká zvěř a on si byl jist, že v takové tmě by mu bylo jeho lukostřelecké nadání úplně k ničemu. Ale sázka byla přijata, a jemu nezbývalo, než se vydat do nejhlubší části hvozdu, aby z ní přinesl vzácnou květinu, která nikde jinde nerostla.

Hmatatelné ticho mu brnkalo na nervy, napjaté k prasknutí. Ozvěna zběsilého tlukotu srdce narážejícího na jeho hrudník mu hučela v uších a trhaný dech zněl v tichém prostoru jako práskání bičem. V hlavě mu neustále probíhala jediná myšlenka - uteč!

Trhl sebou, když uslyšel prasknutí větvičky. Zvuk se do jeho mozku zakousl s drtivou razancí a způsobil, že se jeho útroby stáhly do ledové kuličky, obalené železnou pěstí sžíravého strachu. Studený pot mu stékal po zádech a košile se mu k nim nepříjemně lepila. Zadoufal, že si jen Robert s Chrisem snaží z jeho osoby udělat legraci, že zkouší, kolik toho vydrží, ale věděl, že jeho touha nemůže být naplněna. Nikdo za ním nešel, v hrobovém tichu by slyšel jejich kroky.

Zhluboka se nadechl a pomalým pohybem vytáhl z kapsy lahvičku naplněnou kouzelným světlem, darovanou od jejich vesnické čarodějky. Její použití bylo omezené, s každým vytažením z úkrytu kalhot se intenzita jejího světla snižovala. Musel s ním šetřit, jinak se nebude moci dostat z lesa ven, ale v tuto chvíli potřeboval zkontrolovat směr, jenž mu naznačily lišejníkem porostlé stromy. Zastrčil lahvičku zpět a začal znovu prodírat hustým podrostem, dávaje si ruce před oči, snaže si je ochránit před náhodnou větví. 

Zdálo se mu, že pofidérní cesta nemá konce, když zakopl a skutálel se s dutým žuchnutím do měkké trávy. Překvapeně zamrkal, okolo něj rostly jakési fosforeskující houby, a když si přivykl na jejich matnou záři, rozpoznal, že je na nevelké mýtině. Nasucho polkl, vyškrábal se na nohy a jal se opatrně zkoumat prostranství. Ticho jakoby se ještě více znásobilo a se svými vlastními kroky si připadal v lese jako řvoucí vetřelec. Zalykal se vlastním dechem a oči ho námahou pálily. Odhrnul si dlouhé zrzavé vlasy z čela, jež se uvolnily z kožené šňůrky během bolestivého pádu, a jeho tělo zachvátila úleva. Konečně ji spatřil. Měsíční květina byla krásná a zářila žlutozeleným světlem. Doklopýtal k ní a utrhl jeden stonek. A v té chvíli se kousek za jeho zády ozvalo hlasité zavytí, které se nedalo zaměnit s vlčím. 

„Hermiono," zavolal jsem na svou kamarádku. „Pojď se na něco podívat."

Se zabručením se propletla mezi regály a já jí podal knihu. „Myslíš, že se to bude Dracovi líbit?"

„Hm, nevypadá to zle, prolog mě zaujal." Zvedla ke mně oči a podala mi knihu zpět. „Až si to přečte, chci ji půjčit."

„Řeknu mu to," slíbil jsem a vydal se k pokladně, abych za knihu mohl zaplatit.

„Ale stejně si myslím, že je to čtení spíš pro Remuse," podotkla a já jí v duchu dal za pravdu. Vlkodlak na obálce hovořil o obsahu knihy více než dostatečně.

„Hm. Vezmu dvě," zasmál jsem se. Dva vánoční dárky z krku, bezva. 

„A jsi si jistý, že Malfoy ocení mudlovskou knihu?" zeptala se se zjevnou skepsí.

„To netuším," přiznal jsem s pokrčením ramen. „Ale mám jistotu, že ji nečetl."

Hm, neotřelá otázka - zaujal by vás takový prolog? Ne, že bych plánovala psát o vlkodlacích, ale celkem by mě váš názor zajímal. 

Zbývají poslední tři části. A já mám pocit, že čím více se blížím ke konci, tím těžší a těžší to je.