#24 NAPÍŠ SCÉNU Z HISTORICKÉHO ROMÁNU.

Náměstí v hrabství West Berkshire bylo narvané lidmi. Byli zde především obyčejní poddaní, kteří tu stáli ve svých jednoduchých a ušpiněných halenách a kalhotách, ale nechybělo zde ani množství bohatých měšťanů, jež dávali na odiv své drahé róby a neskrývaný odpor a opovržení k lůze.

Mladý muž se s divokým leskem v uslzených očích proplétal davem, snaže se nepošlapat nikoho z přítomných a nevnímat pohoršené pohledy a nadávky osob, kterých se během své cesty dotkl nebo o ně zakopl. Zoufalství z něj prýštilo do všech stran a každý, kdo se na něj zahleděl na dobu delší než dva údery srdce, musel jasně vidět hluboký žal, jenž se mu zrcadlil v onyxových zornicích. Jeho blond vlasy byly zplihlé a vlhké od potu, který si pravidelně z čela utíral dlouhým rukávem nezdobené košile, jež pamatovala lepší časy. Kalhoty měl na několika místech špinavé od pádu, který zapříčinil kdejaký naštvaný měšťan, zhrozen, že se jeho osoby dotkla nečistá kůže obyčejného člověka.

Na obloze svítilo slunce a vysílalo žhavé paprsky do masy srocených zvědavců. Díky těžké vůni parfémů bohatých paniček, potu nemytých těl, odpadkům válejících se ve strouhách a na kraji cest, a pachu spáleného masa s čerstvou krví, se nad popravištěm ve středu náměstí vznášel odér odporného zápachu, z nějž nejeden člověk slzel a omdléval. Hejna much poletovala od jednoho člověka k druhému a marné odhánění vějíři působilo groteskně.

„Vážení měšťané, obyčejný lide," začal vyvolávat muž na pódiu, kde byla připravena hranice s naskládanými dřevěnými kládami, uprostřed které byl vztyčen jednoduchý dřevěný kůl. „Sešli jsme se dnes, abychom skoncovali jednou provždy s další čarodějnicí!"

Muž poslední slova téměř vypískl nadšením za mohutného jásotu davu. Běžící muž byl sotva v polovině své cesty, když dva strážní vyvlekli na pódium mladou ženu. I přes špínu v obličeji a zacuchané černé vlasy bylo vidět, jak je krásná a hrdá. Stála rovně a se vztyčenou bradou, jen všímavý pozorovatel by mohl zaregistrovat několik zbloudilých slz, jež v nepravidelných intervalech stékaly po její tváři.

„Elisabeth Quinnová." Vyvolávač se postavil bokem k ní a roztáhl před sebou dlouhý pergamen. „Byla jsi souzena a odsouzena ke smrti upálením na hranici za čarodějnictví. Bylo dokázáno, že jsi uhranula krávy, aby se jim zaběhla telata a neměly mléko. Úroda obilí kvůli tvým nečistým čárům lehla popelem." Vyvolávač byl mistrem slova, jeho hlas klesal a stoupal v potřebných tóninách a dav šuměl a nadával přesně ve chvíli, kdy to potřeboval. Měl ho v hrsti. Blonďatý muž stále běžel, zrychloval, nedbal už lidí, do kterých vrazil. Bylo mu to jedno.

„Aby toho nebylo málo, lákala k sobě domů malé děti a pak si je vařila k snědku! Obcovala s ďáblem a pak, poskvrněna jeho mocí, sváděla mladé muže a dopouštěla se s nimi cizoložství! Je dokázáno, že svedla a očarovala mladého Williama Trappeda, místního kovářského učně -"

„To je lež!" Blond muž se konečně dostal dostatečně blízko k pódiu, aby jeho křik slyšel vyvolávač. Kat, postávající o několik metrů vedle schován pod rudočernou kápí, k němu naklonil hlavu. „Nechte ji být, to není čarodejnice, je to má snoubenka!" volal kovářův učeň, kterému konečně začali uhýbat lidé z cesty. „Máme se brát! Oddá nás místní farář! Nemůžete -"

„Tak vidíte," povzdechl si vyvolávač a teatrálně rozhodil ruce. „Chudáka Williama očarovala a teď se ho svými nečistými myšlenkami snaží přimět, aby ji zachránil." Dav zašuměl náhlou lítostí vůči chlapci a pak se začaly ozývat hlasy z různých míst.

„Upalte ji!"

„Na hranici s ní."

„Zbavte nás jí dřív, než na nás sešle mor!"

Vyvolávač se ušklíbl a trhl hlavou, což byl příkaz pro dva muže, aby Elisabeth připoutali ke sloupku. Šla s nimi bez protestů, oči upírala na svého snoubence a snažila se jej povzbudit úsměvem. On už k ní nemohl. Dva strážní ho chytili těsně před pódiem a kopajícího se ho snažili udržet, než přiběhne posila.

„Beth," volal William. „Miluju tě, očistím tvé jméno, slibuji!"

„Miluju tě, Williame. Znovu se setkáme na jiném místě. Počkám na tebe," říkala její ústa, ale nevydala ani hlásku. Kat přiložil rozpálenou pochodeň k hranici, která okamžitě vzplála.

„Harry..." ozval se roztřeseným hlasem Draco, křečovitě svírající mou paži. „Myslím, že ten obraceč času je rozbitý."

„S-souhlasím," zašeptal jsem a snažil se zastavit dávení, když se nad davem nesl pach spálených vlasů a vůně pečeného masa. „Pojď, zmizíme odsud."

Tak, další část za mnou. Nevím, co si o tom myslet, snad jsem zadání splnila. Historie a náznak lásky tam je, tak snad.

Věnováno SusenkaCookie.