#18 - NAPÍŠ KRÁTKU SCÉNU Z POHĽADU AKÉHOKOĽVEK ZVIERAŤA.  

Ne, pro Salazara, za co? Okolo mě se rozléhal divoký smích ostatních studentů, kteří si sobotní odpoledne chtěli zpříjemnit u školního jezera. Čekal jsem na něj, když jsem ucítil úder do zad a před očima se mi zatmělo. Znovu jsem zažíval ten pocit, kdy se moje tělo smršťovalo, prodlužovalo a pokrývalo mléčně bílou srstí. Stromy okolo mě se zvyšovaly obrovskou rychlostí a tráva mě začala šimrat na čumáčku. Počkat. Čumáček? Chtěl jsem křičet zoufalstvím, ale vydal jsem jen zvířecí zapištění. To ne! Pomoc! Harry, kde jsi? Jak jsi to mohl dopustit? Harry?! Smích okolo mě nabíral na intenzitě a já se motal dokola, hledaje mého chlapce, a pískaje na všechny okolo.

„Který idiot to udělal?" zařval ten, kterého jsem volal, ale z mé tlamičky vyšlo jen skřehotání, ačkoliv jsem se opravdu snažil mu odpovědět. O okamžik později mě něžně chytly dvě ruce a láskyplně přivinuly k hrudi. Dokud jsem byl člověkem, ani jsem netušil, že lidské srdce bije tak nahlas. Bylo to uklidňující, přesto jsem pištěl dál, snaže se dát najevo, jak moc nechci být znovu tou fretkou, jako ve čtvrtém ročníku.

„Draco, vydrž. Přeměním tě zpátky," šeptal mi konejšivým hlasem a hladil mě po zádech. Z mého hrdla vyšlo potěšené zapředení a div jsem se nekousl do jazyka. Malfoyové přece nemohou příst jako kočky! Kdyby se to dozvěděl otec, tak by mě snad vydědil. Ale, u Salazara, ty Harryho prsty byly tak úžasně šikovné, bořily se mi do kožíšku s naprostou precizností a já pomalu přestal kníkat, a jen se rozvaloval na jeho hrudi.

„H-Harry, p-promiň," zakoktal Longbottom. No jistě, kdo taky jiný? Být člověk, tak si nad jeho neskutečnou dementností odfrknu. Zkusil jsem to, ale vydal jsem jen jakýsi dávivý zvuk a uslyšel jsem, jak se ostatní idioti začali smát.
No počkejte, hned, co budu zpět ve své podobě, si to s vámi vyřídím. „Zkoušel jsem přeměnit tenhle pohár, ale kouzlo se odrazilo, a..." pokračoval ten tupec a já pocítil neovladatelnou chuť ho pokousat.

„No, Neville, měl bys asi utíkat," poradil mu Harry s naprosto vážnou tváří. „Až Draca přeměním zpátky, nebude se mu líbit, co se mu stalo a bude se ti chtít odvděčit."

Houby odvděčit - proměním ho v brouka a zašlápnu ho!

„To není to nejhorší," zablekotal. „T-to kouzlo se do rána nedá zrušit."

Cože? To jako myslí vážně? Začal jsem vrčet a zmítat se v Harryho náruči, snaže se seskočit a vytmavit mu to, ale můj drahý mě držel příliš pevně. Na chvíli jsem zauvažoval, že kousnu i jeho, abych mu dal najevo svou nelibost, ale pak jsem si to rozmyslel. Nejen, že mě pořád hladil a mluvil na mě tím svým dokonalým, sexy sametovým hlasem, ale také jsem se bál, že mě upustí. A pro fretku je to docela výška, Harry není žádný prcek. Alespoň jsem tedy zvedl přední packu a zdvihl jsem ji, ukazuje vystrčený prostředníček, ale Longbottom to gesto asi nepochopil. Že se vůbec divím.

„No, to se ti teda vážně povedlo." Harry zavrtěl hlavou a se mnou v náruči odcházel. Já se vydrápal na jeho rameno a sledoval, kdo všechno se mi směje, jejich jména jsem si zapsal do paměti. Nikdo se nebude beztrestně smát zmijozelskému princi!

„Naštěstí je už skoro večer," říkal mi a já se třásl slastí z jeho doteků. Pro Merlina, doufám, že nejsem divný. Teď přece nejsem člověk, ale stejně mám naprosto dokonalý a blažený pocit z toho, jak mě opečovává. Sakra.
„Stavíme se na večeři, vezmu si tě pod hábit, co ty na to?" zeptal se mě, jako kdybych mu snad mohl odpovědět. Zřejmě to však stejně byla řečnická otázka, neboť o malou chvilku už jsem se vyhříval na jeho holé kůži pod tričkem, snažil se ho nepoškrábat a beztrestně jsem fetoval jeho dokonalou vůni. Takhle intenzivně jsem ho jako člověk nikdy necítil a musel jsem přiznat, že teda tohle mi bude chybět.

Bylo to však příliš krátké, večeře uběhla příliš rychle - i když pečené kuře jsem si celkem užil - a já se ocitl v nebelvírské ložnici, usazený na Harryho posteli a bezostyšně si prohlížel jeho tělo, jak se převlékal. Ani jsem si neuvědomil, že jsem povytáhl jazyk, ale on si všiml a cvrnknul mě do něj. Parchant zlobivý!

„Neslintej, zlato," ušklíbl se a natáhl si pyžamo. „Budu ti číst, chceš?" Vyloudil jsem jakési pomyslné zakývání hlavou, to znělo jako bezva nápad. Lehl si na záda do postele, hlavu si podložil velkým polštářem a já se uvelebil na jeho břiše. Nevím, co četl, ale začalo mě to brzy zmáhat. Jako fretka prostě potřebuju více spát, než jako člověk.

„Dobrou noc, Draco,“ řekl mi, když odložil knihu a brýle na noční stolek, posunul mě vedle sebe a lehl si na bok. Stulil jsem se k jeho tváři, zapískal jsem na něj podobné přání a pak jsem ho, z náhlého popudu, olízl na rtech. Usmál se a políbil mě na čumáček, bylo to překvapivě jemné, a já se cítil v bezpečí natolik, že jsem v klidu usnul.

„Teda, Harry, řeknu ti, máš pohodlnější postel, než já," uznal jsem ráno po probuzení, šťastný a sám sebou.

„Vítej zpět, Draco," zašeptal, aby neprobudil ostatní.

„Tak... Kde chrápe Longbottom?" 

Ahoj,

tak dnes to máme z Dracova pohledu. Celkem jsem se bavila, ale úplně spokojená s tím nejsem. Tak snad se vám to bude líbit. 

Pa, zítra