#14 NAPÍŠ JEDEN PRÍBEH Z POHĽADU DVOCH OSÔB.

„Šípková Růženka se konečně probudila?" zeptal se s potlačovaným vztekem, když jsem se dopotácel do kuchyně, kde seděl za stolem u šálku kávy a pročítal noviny.

„Je mi strašně blbě," odpověděl jsem, ignoruje jeho tón a svalil se na židli. Opřel jsem lokty o desku a hlavu položil do dlaní.

„Dobře ti tak," zavrčel, aniž by se jen obtěžoval zvednout oči zpoza novin.

„Co ti přelétlo přes nos?" zaúpěl jsem. Jeho vysoký hlas se do mého mozku zapichoval jako pletací jehlice a způsoboval mi mžitky před očima. „A mohl bys být trochu tišší, prosím?"

„Ne, to bych teda nemohl!" Odhodil noviny na stůl a prudkým pohybem vstal, díky čemuž spadla židle na dřevěnou podlahu s mohutným zaduněním, a způsobila v mé hlavě tanec havajských domorodců, jež svými těžkými holemi bušili do plechových popelnic. Zvedl se mi žaludek a jen tak tak jsem udržel jeho obsah uvnitř.

„Draco, prosím... Je mi fakt zle," zafňukal jsem. „Nemohli bychom se hádat až později? A proč se vlastně hádáme?" Beze slova mi přistrčil před oči jakýsi lektvar a postával nade mnou, čekaje, až ho poslušně vypiji. Odzátkoval jsem ho a přivoněl k obsahu lahvičky. „Chceš mě otrávit?"

„Je to lektvar na kocovinu, tak to vypij." Divoce zagestikuloval rukama. „Chci ti vynadat, jsem naštvaný a chci, abys mě vnímal!"

Chvilku jsem přemýšlel, že to neudělám a radši se vrátím do postele, neboť jsem nechtěl, aby na mě křičel. Ale představa, že mě za pár okamžiků přestane třeštit hlava, byla natolik lákavá, že jsem se rozhodl jeho hněv, jemuž bych se stejně nevyhnul, risknout. Chuť byla odporná, ale okamžitě jsem cítil, jak se má mysl vyjasňuje a žaludek uklidňuje. Vděčně jsem se na něj usmál.

„Lepší?" zeptal se a vytrhl mi prázdnou lahvičku z ruky.

„O moc," potvrdil jsem. „Tak... co jsem provedl?"

„Ještě se ptáš?" vypískl a zrudl.

„No... ano?" Váhavě jsem pokrčil ramena. Opravdu jsem netušil, odkud vítr vane.

„Tak já ti to připomenu. Válel ses po Diggorym. Přede mnou! A svlékal jsi mu tričko! Jen tak tak, že ses na něj nevrhl" vykřikoval na mě svá obvinění a já zapátral v paměti.

„Takhle to ale nebylo," odporoval jsem. „Zakopl jsem o převrácenou židli a Cedric stál v cestě." Zamračil jsem se. „Spadl jsem na něj, a jak jsem se snažil zvednout, tak jsem mu asi vyhrnul oblečení, ale o tom vůbec nic nevím." Postavil jsem se na nohy a se značným rozhořčením si šel udělat kávu. Hlava se mi nemotala, bezva.

Na moment se zarazil. „A co to flirtování s Andreou? Tančil jsi s ní a měl jsi hlavu zabořenou do jejího krku. Měla ho úplně mokrý, když jsi s ní skončil, viděl jsem, jak si ho otírá kapesníkem. Vážně jsi jí musel olizovat?"

Sledoval jsem jeho zaťaté pěsti, když jsem s úsměvem oponoval. „Neolizoval jsem ji. Proč bych to dělal? Brečel jsem. Nějaký idiot mi předtím hodil prach do očí. Nešlo to vydržet." Zalil jsem si kávu a šel se znovu posadit. Upřel jsem na něj vyrovnaný pohled a sledoval, jak jeho rozhořčení nahrazuje rozčarování.

„A ten striptýz na stole s Theodorem?" Vypadalo to, jako by mu docházely argumenty, proč zůstávat naštvaný.

„Ehm, co s ním? Nelíbilo se ti to?" Tančil jsem zle?" Nějak jsem nerozuměl, co se mu nezdálo.

„Tančil jsi úžasně," připustil s jemným úsměvem, „Theo vedle tebe vypadal jako neohrabaný opičák." Jeho tvář se opět stáhla do zlostné grimasy. „Ale, sakra, svlékali jste se navzájem! A ještě jste se po sobě plazili! Nechápu, že se mezi vás nevrhl už Weasley, nebýt mě, Salazar ví, jak by to skončilo."

„Nijak. Bylo v plánu, že kalhoty zůstanou na nohách," odpověděl jsem klidně a napil se. Chuť kávy byla lahodná, ale já bych radši ochutnával úplně jiné laskominy. Respektive, kůži jednoho blonďatého...

„Jak jako, v plánu?" Nakrčil obočí, až se mu na bezchybném čele utvořila vráska. Vypadal, že nemá daleko do zoufalých výkřiků. S něžným úsměvem jsem vstal ze židle a došel k němu. Málem se mi vyškubl z objetí, ale nakonec povolil.

„Draco, Ron měl narozeniny. S Theodorem jsme se dohodli, že mu dáme dárek a zatančíme mu." Skousl jsem si spodní ret. „Theodore říkal, že Ron je pak vždycky úplně nepříčetný a div z něj všechno nestrhá na místě. Chtěl jsem vyzkoušet, co to udělá s tebou," přiznal jsem a mé tváře získaly nachový odstín. Přitiskl jsem se blíž, líbaje ho na ušní lalůček. „Bohužel jsem byl tak opilý, že jsem usnul dřív, než jsem to mohl zjistit. Omlouvám se."

Draco zasténal, když jsem mu přes ucho přejel jazykem a vzal ho mezi zuby. „Myslím, že ti odpustím, ale příště bych byl raději předem informován. Teď si připadám jako idiot," zamumlal a napjal se, neboť jsem mu rukama zajel pod tepláky a stiskl nahý zadek.

„Příště už budu tančit jen pro tebe," slíbil jsem a spojil naše ústa, vedouce ho do ložnice.

„Hmm," zapředl. „Jakou by sis přál hudbu?" Zastavil se u gramofonu a začal probírat jednotlivé desky.

Tak nevím. Nějak postrádám vhodnou tvořící atmosféru. :D  Snad se líbilo. :)