#12 - VOLNÉ TÉMA

Z rozjímání v hlubinách sebelítosti mě vyrušilo ostré zabušení na dveře. Srdce se mi rozběhlo rychleji, neboť jen jediný člověk měl klíč a neomezený vstup do domu mých předků - Draco. Zasténal jsem z pocitu absolutní hlouposti, jenž mě celého obalil jako plášť, těžký a dusivý. Zapomněl jsem si klíč vzít a změnit vstupní protokoly. Blbá chyba, za kterou budu muset zaplatit. Doufal jsem, že už nikdy nebudu muset čelit jeho bouřkovému pohledu, jenž se na mě upíral bez láskyplných jiskérek. Zdálo se, že mé přání nemělo být vyslyšeno a mé útroby se stáhly nervozitou, když jsem šel otevřít dveře do ložnice, přes které se tak hlasitě dobýval.

„Harry Pottere-Malfoyi, okamžitě otevři ty zatracené dveře!" ozval se jeho hlas v pořádně vzteklé tónině, doprovázený zlostným boucháním do dveří. Vlastně mě dost udivilo, že je nerozrazil a dával mi prostor k odmítnutí.

S hlubokým nádechem a třesoucím se tělem jsem zmáčkl kliku, čehož hned využil a jen tak tak jsem stihl uskočit, aby mě s nimi nepraštil. Bohužel pro mě jsem se tak nevykryl pěsti, jež dopadla na můj hrudník.

„Co si – kurva – o sobě – myslíš?" zaječel na mě a s každým nádechem mě uhodil znovu. Nějakou chvilku jsem na něj jen omámeně zíral, než jsem byl schopen nějaké reakce. Zarazily mě jeho krví podlité oči, strhaná tvář, avšak co mě uhodilo do očí nejvíce, byly jeho neuspořádané vlasy a strniště na bradě. Natáhl se k další ráně, avšak to už jsem čekal a chytil jeho pěst do svých dlaní.

„Draco –" nadechl jsem se, abych mohl promluvit, ale on pokračoval dál, aniž by si všiml, že mu držím ruku, a v druhé mi před očima šermoval jakýmsi pergamenem.

„Co tím chceš jako říct, že mě opouštíš?" vyštěkl na mě a já jen v šoku sledoval, jak mu stéká slza po rudé tváři. „A ještě to zabalíš tak, že je to moje vina a napíšeš mi zasranej dopis?"

Začínalo mi svítat. Docházelo mi, že ten pergamen, co drží v ruce a drtí ho do tvaru zmuchlané kuličky, bude vzkaz, který jsem mu nechal včera ráno na stole. Naprázdno jsem polkl, chystaje nějaký pádný argument.

„Jestli se chceš rozvést a kopnout mě do prdele, tak se aspoň zachovej jako chlap a řekni mi to do očí! Ale nedělej ze sebe chudáčka, že odcházíš, protože já tě nemiluju, když to není pravda." Jeho hrudník se zvedal v trhaných nádeších a tvář měl zkřivenou bolestí. Slzy z jeho téměř černých očí stékaly s naprostou volností a v jeho zornicích jsem mohl vidět dva uragány, jež mě hodlají smést ze světa živých.

„Nechci se rozvádět," řekl jsem tiše, a aniž bych nad tím nějak přemýšlel, setřel jsem slzy z jeho tváře. Bezvýsledně, ale účel to zřejmě splnilo, protože se pod mým dotykem zachvěl a přestal křičet.

„Nechceš?" zašeptal a zamával mi zmačkanou koulí před očima. „Tak co má tohle znamenat? Odešel jsi! Nechal jsi mě samotného a nevrátil se!" vypískl zlomeným hlasem.

„Myslel jsem, že už mě nemiluješ a... nechtěl ti stát v cestě za štěstím," zamumlal jsem opatrně, nepouštěje jeho pěst, jíž mě mohl znovu kdykoliv uhodit. Sice jsem byl o dost silnější než on, ale přesto rány celkem štípaly. 

„Jak jsi na to, pro Salazara, přišel?" Nevěřícně zakroutil hlavou a zamračil se. Výmluvně jsem ukázal na papír. „Počkej moment." Vykroutil svou ruku z mého sevření a pročísl si rozcuchané vlasy. „Vážně mi chceš říct, že to, cos tam napsal, jsi myslel naprosto –"

„A-ano," odpověděl jsem zaraženě a cítil, že jsem asi udělal pěknou kravinu.

„A nenapadlo tě, takhle náhodou, se mě prostě zeptat, co se děje?" zavrčel a já se přikrčil, neboť jsem očekával další ránu.

„No, já... nenapadlo." Zavrtěl jsem hlavou a smutně sklopil tvář. Silně jsem se kousl do tváře, neboť jsem začínal cítit zoufalství z toho, že jsem se zachoval jako idiot. Draco okolo mě s teatrálním povzdechem prošel a plácl sebou na postel, poklepávaje rukou vedle sebe. Poslechl jsem a usadil se vedle něj. Chvíli jsme jen mlčky seděli a dívali se před sebe, studujíc vzory na koberci v místnosti, než jsem se odvážil položit otázku. „A řekneš mi to teď?" 

Střelil po mně pohledem, v němž bylo zřetelně vidět, že si myslí něco o idiotech, ale vzal mou ruku do své, propletl vzájemně naše prsty a odpověděl. „Mám starosti v práci. Dostal jsem nového šéfa a ten se na mě pořád vozí, zadává mi nesmyslné úkoly a za vše mi neustále nadává," řekl otráveným tónem. „Nechtěl jsem, aby sis s tím dělal starosti, dokud si to sám nevyřeším." Poslouchal jsem se zatajeným dechem. Bylo by to možné? Ale co ta zamilovaná slovíčka ve spánku? „Proto jsem byl na tebe tak nepříjemný a je mi to moc líto. Nechtěl jsem tahat práci domů ale..." Omluvně se na mě usmál a já cítil, jak se mou hrudí rozlévá příjemné teplo. „Předevčírem jsem dal výpověď. Jenže jsem večer přišel pozdě a ty jsi už spal, tak jsem ti to nemohl říct. Nechtěl jsem tě budit." Vydechl a zřetelně se mu ulevilo, když to ze sebe dostal.

Mě však trápila ještě jedna věc. „A co ten sen?"

„Co s ním?" Vyklenul obočí nad absurditou mého dotazu. 

„Vzdychal jsi ze spaní a říkal zamilovaná prohlášení. Taková, jaká mně jsi nikdy neřekl," odpověděl jsem a nechal ve svém hlase zaznít hořkost, jíž jsem cítil. 

Začervenal se. „Zdálo se mi o tom, že se spolu milujeme. A bylo to, ehm, hodně dobré," přiznal se znatelnými rozpaky a ihned poté si skousl spodní ret.

„Vážně?" Nedůvěřivě jsem na něj pohlédl a vyhledal jeho oči. Překvapilo mě, že ty zamilované jiskřičky, kterými na mě pohlížel, tam znovu září a jsou jasnější, než kdy dříve.

„Opravdu," vydechl a naklonil se ke mně, vtiskaje mi vlhký polibek na krk, po kterém jsem zvládl jen zasténat rozkoší. Zatraceně dobře věděl, kde mám citlivé místo. „Rád bych ti to předvedl, smím?" zašeptal, zatímco mě pokládal na postel a já se zmohl jen na bezmocné přikývnutí. Všechno bylo zase v pořádku. „Miluji tě," zašeptal, než mi začal ten zázrak plný vášně předvádět.

Dnes málem hrozilo, že žádná část nebude, neboť pořadatelka neměla připravené téma, nicméně pak zaznělo, že je možnost buď dát jeden den pauzu a nebo si udělat volitelnou část. Nuž, mně se to hodilo, protože jsem nevěděla, jestli později přijde téma, jímž bych mohla jejich vztah zachránit.

Snad se vám dnešní část líbí, má rovných 1000 slov. :-D

Womi