Domem se ozývaly prapodivné zvuky a neuklidňovala mě ani sílící bouře, která celé situaci dodávala na dramatičnosti. Dokonce mi nepomohlo ani to, že jsem ve všech nejbližších místnostech rozsvítila, žaludek jsem měla sevřený pořád stejně.

Ozvalo se další zapraskání, načež jsem sebou polekaně cukla. Rozhodně jsem neměla v plánu být jako všechny postavy v hororech, které nenapadlo nic lepšího, než podivné zvuky v domě prozkoumat. Nikdy to neskončilo dobře.

Rozhodla jsem se proto zůstat na místě a doufat, že to co nejdříve přejde. Rodiče byli u babičky v Torontu, zatímco já tvrdla doma sama, protože mě čekal tenisový turnaj. A nenapadlo mě nic lepšího, než se podívat na film, který mi minulý týden doporučila kamarádka.

Jak jsem měla ksakru vědět, že je to horor!?

Vrzání a podivné škrábání jsem stále zřetelně slyšela, s hrůzou zjišťujíc, že se zdroj těchto zvuků pravděpodobně přibližuje. Děsivý šramot byl slyšet z chodby, jež vedla k mému pokoji. Ještě o něco víc jsem se zachumlala do deky, načež se nocí rozlehl žalostný křik. Moment...křik?

Se zmateně nakrčeným obočím jsem si uvědomila, že onen křik zněl spíše jako zamňoukání. A až do mého pokoje vběhla k smrti vyděšená kočka, došlo mi, kdo ony podivné zvuky vydával.