Tak nevinná otázka, skýtající možnosti k sáhodlouhým debatám, konstatacím či úsudkům, častokrát na míle vzdáleným od pravdy.

Kdo tedy jsem? Za koho se považuji? Kým chci být?

Těžké otázky, vskutku, jelikož bych na každou z nich odpověděla něco jiného. Je rozdíl v tom, kým jsem pro své okolí, kým jsem pro sebe, a kým toužím být.

Chtěla bych být dokonalá. To však bohužel (možná bohudík) nejde. Perfekcionismus je ve mně hluboko zakořeněný a to, že občas ustřihnu nějaký z jeho výhonků, neznamená, že zmizí.

Toužím být oporou pro svou rodinu, své přátele, chci být optimista, který si užívá života a čeká na vysněného prince. Ale obávám se, že navenek takto nepůsobím. Jistě, oporou se snažím být pořád, ale mé optimistické naladění kolísá. Avšak, bojuji s tím.

Jsem bojovnice, kdosi kdysi říkal, že velká. Rvu se o to, abych jednou mohla s klidem říci, že jsem se sebou plně spokojená a že mám ráda sebe i svůj život.

K tomu je však daleká cesta. Život mi hází klacky pod nohy v podobě pochybností a nejistot a je jen na mě, zda tyto překážky překonám či se nechám odradit nějakým malicherným klacíkem.

A kdože tedy jsem? Zkrátka snílek, který touží po štěstí.