Z opisování klikiháků dvojčata zcela plynně přešla na opisování písmen a číslic. Ač jsem počítal s tím, že i k tomuto jednou dojde a nebudou až do maturity zaznamenávat vše pomocí čárek, stříšek a klubek vlny, byl jsem stejně v šoku z toho, když přede mě jednoho dne Žaneta hrdě položila kus papíru, na kterém bylo poměrně čitelně velkými tiskacími písmeny napsané její jméno.

Větším šokem pro mě bylo už jen to, když mi to samé přišel ukázat Radim. Vkládal jsem naděje do toho, že alespoň on si s tvary a bez písmen vystačí tak do deváté třídy.

Aby se toho na mou hlavu nesneslo málo, Helena mi opět vyčetla, že nevykazuji dostatečné známky nadšení a s oběmi dětmi odešla za odměnu na zmrzlinu.

Já jsem se doma mezitím odměnil několika sklenkami vína a uvažoval, zda bych svůj problém s alkoholem neměl už začít řešit, jelikož jsem právě načal lahev, kterou jsme měli v plánu zítra darovat Helenině matce k narozeninám.

Poprvé v životě jsem byl tehdy rád za nadání svých dětí, které babičce vyrobily přáníčka a tím absenci dárku alespoň částečně zachránily.

Helena však už z tohoto řešení situace nebyla tak nadšená jako já a obvinila mě, že jsem alkoholik. Lehce pookřála, když jsem jí nabídl zbytek vína.

Manželství bylo pro tentokrát záchraněno.