23. 10. 2020, 15:43

Neusuzuj na základě zpráv.

Tak, teď nebudeme rozebírat zprávy kolem koronáče a podobně, ale textovky přes messenger a instagram. Obecně platí, že jsme odvážnější za obrazovkou – a já nejsem výjimkou.

Určitě tu mrchu, co se aktualizuje v nejmíň vhodnou dobu na úplnou sračku, znáte. Messenger nemám zas tak dlouho, až tak od patnácti, kdy jsem dostala svůj první chytrý telefon s internetem. Ale na dopisování si na dálku to byl hotovej poklad. Nemuset psát zprávy za prachy a být si jistá, že se zprávy doručily, bylo jako porovnat správný výsledek s výsledkem zkoušky, která vyšla stejně.

Navzdory tomu, že jsem Tereze slíbila, že se nikdy nerozdělíme, jsem si vybrala jinou školu. Obě jsme chtěly jít na gympl, ale protože jsme byly z rozdílných končin (dokonce z jiných okresů, ačkoli jsem základku studovala v její obci), i tam se naše cesty rozdělily. Ona i můj bývalej se vydali do Olomouce, který nás odloučil tak, že jsme se z toho nevzpamatovaly.

Říct, že lituju toho, že jsem skončila v Přerově, nemůžu, možná naopak – přestože jsem se s tebou nevídala každý den, trávily jsme spolu víkendy (všechny víkendy, přespávaly jsme u sebe). Právě Přerov se stal místem, kterýho se sice bojím (hlavně kvůli jeho pověsti a karamelové populaci), ale naučila jsem se tady milovat skutečně a bez studu.

Ale zpátky k dopisování. Tomu, že mě přes ně už pár lidí citově vydíralo v tý míře, že jsem psychicky nestabilní a pořád mám silný náladovky, se věnovat nechci. Teď chci psát o tobě, o tom, jak mi dala moje kamarádka – dobře, moje Múza – naději a jak jsem se zklamala.

Chcete slyšet hezkej příběh mladý lásky? Nebojte, je to fakt krásný! Ale abyste to pochopili, musím začít jindy – venku v lese.

Miluju vůni stromů a hub. A přesně za tím jsme chodili s mou Múzou několika hodinové procházky do lesa. Cestou jsme si povídaly – já jsem jí vyprávěla o svém psaní a o tom, jak bych chtěla, aby to skončilo, a ona mi doporučovala anime, který prostě musím vidět. Tohle je doba, kdy jsem viděla maximálně tak ty Bakugany, Pokémony a podobný, proto jsem ji moc pozorně neposlouchala, když mluvila o Fullmetal Alchemist, který teď považuju za naprostý skvost.

Ona byla první člověk, kterýmu jsem se svěřila. Nebyla překvapená, vlastně mi řekla, že čekala, až jí to řeknu. A pak mi prozradila, že je to strašně fajn a že mě podrží, kdybych měla nějakej problém. Všichni by měli takovou kamarádku mít. Ona je hotovej poklad.

Měsíce plynuly. Nikomu jinému jsem to zatím neřekla, jenom jí a svému nejlepšímu kamarádovi (teď si nevzpomínám, jestli jsem byla opilá, nebo to bylo jinej den, ale ta reakce byla o dost jiná než u ní, brzy jsem taky pochopila proč). A pak, když jsme zase zalezly do lesa na naši další pouť, mi řekla, že si píše s jedním klukem. Nakonec z ní vypadlo, že je trans a že ho má ráda víc než jako kamaráda. Rovnou vám řeknu, že ačkoli tam bylo jiskření, nevydrželo to – z trans se vyklubala jen nestabilní holka, která neví, co chce. Ale Múza už věděla, že je jako já.

Pojďme na instagram. Jo, tam doteď sleduju tvoje fotky a snažím si vzpomenout, jakou barvu měly tvoje vlasy, když jsme se viděly naposledy. Právě tam totiž moje Múza narazila na holku, která jí ukázala sílu a krásy vztahu. V tý době jsem už byla šťastně zamilovaná do kluka s čajem, jak jsme mu ze začátku přezdívaly, a ona do holky, která napsala přiznání na instagram a… Ne, bude lepší začít jinak. Hvězdičkou. Že nechápete? Vydržte.

Múza napsala do komentáře pod přiznání hvězdičku. Možná to bylo tahání za nitky osudu, že si vybrala zrovna ji. A takhle začal ten nejkrásnější příběh krátké lásky, jaký jsem kdy slyšela; byly od sebe daleko, přesto se několikrát sešly, držely se za ruce i před lidmi ve městě a smály se, jako by svět byl jen jejich. A když přicházela noc, předčítaly si Muffin a čaj, který jsem kamarádce dala k Vánocům.

Chtěla jsem něco takovýho. Dlouho jsem toužila po tom, abys věděla, že ten typ jsi ty a taky jsi můj důvod proč. Ale než jsem se vymáčkla, zamilovala jsem se znovu do někoho, kdo si mě váží víc než ty. Někoho, kdo to o mně ví a přesto mě miluje.

Omlouvám se ti, pachu levného sýru v Tereziných toustech, ale ani ty nepřekonáš vůni zeleného čaje, který byl tím prvním, na co jsem lásku svého života poznala.