"Máš to tu... Ehm... Hezké." Autorka přešlapovala z nohy na nohu, jako by ji něco štípalo.
"Nemusiš se bát mi říct, že z toho máš husinu. Já ti hlavu neutrhnu." Damnathoris se spokojeně rozvalila do černého kozeného křesla před krbem. Místo koberce ležel na podlaze kus medvěda, o kterém se nedalo pochybovat, že je pravý a na ohništi pokojně praskala polena a oranžovo rudé plameny olizovaly vše, nač dosáhly.
"Ne, ne, opravdu je to tu hezké, jen ta... Černá všude... Ano, to určitě bude tou černou. A ten viktoriánský nábytek je opravdu krásný. Jen by nemusel být tak tmavý..." Autirka úzkostně pohlédla na šavle nad krbem.
Dvě dívky se nacházely v temné místnosti v domě přes ulici, který dnes stihl už dvakrát změnit vlastníka. Nejprve byl přepsán na nebohého bankéře (dejmupánbuvěčnýnebe) Jeffersona a nyní byl nepsaným pravidlem "kdo dřív přijde, ten dřív mele" Přepsán na Damnathoris. Ta ho (samozřejmě v naprosto nelogicky krátkém čase pro začínající autory typickém) stihla přestavět a zařídit dle vlastních představ.
"Je to hezkej bejvák. Jo, a našla jsem tu kotě..."
"Ukáááž!" Autorka zatleskala rukama jak malý dítě.
"...chcíplý..." Dodala Damn bez náznaku lítosti.
"Proboha!"
"Jestli to byla oběť bohům sice nevím, ale rozklad už se na něm každopádně podepsal. Chceš ho vidět?"
"Prokrílepána ne!"
"Udělala jsem mu hrobeček vzadu ma zahradě. Myslela jsem, že ty a tvoje přehnané city budete mít tendenci dělat mu hřbitovní výzdobu..." Pokrčila znuděně rameny Damny a zvedla se, že si dojde pro pití.
"No, té je tady dost..." poznamenala na Autorku az podivně neautorkovitě Autorka.
"Půjdeme tedy k tobě, když se ti tu nelíbí..." Zavrtěla tmavovláska hlavou, až jí z drdolu vylezl pfamen vlasů.
"...to bude asi lepší..." Polkla Autorka.
"Jdeme, než se mi tu skácíš. Nechápu, co ti tady na tom vadí."
"Je to tu jak u Draculy... A ty sekery a meče všude..."
"Víš, možná, že už je to taková omletá fráze, ale kdo myslíš, že za to může?"
"Zase moje chyba v tvorbě tvé osobnosti?"
"Zkus někdy při psaní myslet na praktickou část. Věř mi, že to bude zajímavé..."
"Dobrá... Ehm... Sestro?" Pokoušela se Autorka nalézt spravné oslovení.
"Radši to jméno, autorko, radši to jméno..." Pokývla dívka hlavou.
"Tedy, Damnathoris?"
"Vykašli se na oslovení, autorko." Zaskřípala zuby.
"Chci ti nějak říkat."
"Radši mlč..."