Autorka se klepala ve vykotlaném kmeni starého stromu. Byla jí zima od mokrých nohou a příšerně se bála o Damnathoris i o toho záhadného mladíka, kterého neměla tu čest poznat. Přemýšlela, co s nimi asi je. Možná už jsou oba mrtví... Možná Damnathoris střelili hned na začátku její šance... Ale ne! Tyhle myšlenky si nesmí dovolit! A ten muž? Byl celkem hezký a vypadal i silný... Mohl by se schovat, nebo utéct, nebo... Autorce najednou prišlo, že je nejslabší kořistí. Že to bude právě ona, koho chytí první a-
Čísi ruka v kožené rukavici jí stiskla obličej a přidusila výkřik. Autorka sebou několikrát škubla, ale bojovat proti mužské síle bylo marné. Do očí se jí vedraly slzy. Umře... Určitě ji zabijí a ona už nikdy neřekne Damnathoris to, co tak moc chtěla. Už nikdy neuvidí její pocuchané vlasy vlát ve větru a jiskřičky plné naděje v očích temných, jak horská jezera. Nikdy...  První mokrá kapička se jí skutálela po tváři a zanechala po sobě vlhkou a studící cestičku. Už plakala...

Damnathoris utíkala jak jen to šlo. Ostružiní jí roztrhalo punčochy i kůži a porylo boty. Ostré větve stromů už jí několikrát málem vysekly oko. Bylo jí to jedno. Utíkala, jak jen to šlo. Píchalo jí v boku a v korzetu se špatně dýchalo. Přeskakovala kořeny a padlé klády a v mysli měla jediný cíl. Starý strom u potoka. Skrýš, která jí kdysi zachránila život. Teď do kůry toho stromu svěřila něco daleko cennějšího. Život autorky. Vlastně ani nevěděla, jestli tam ten strom je. Tiše se modlila, aby byl a tím pádem se jí v následujících minutách celkem tvakrát téměř zastavilo srdce. Poprvé, když spatřila svou tajnou skrýš nepoškozenou  na správnem místě a podruhé, když...

Autorka poslušně v sedle před jedním ze tří lovců a ani nemukla. Ostrý tesák přitisknutý ke krku a slzy na tváři. Pojednou se lovci zastavili.
"Tady to je." Zasmál se ten nejhlavnější.
Autorka si tipla, že právě to bude Metelnyk. Černovkasý vousatý muž se smaragdovým okem a černou páskou přes druhou, vyseknutou bulvu.
Druzí dva jezdci se pokorně usmáli.
"Hej!" Zařval Metelnyk z plna hrdla a lesem se prohnala příšerná ozvěna. "Damnathoris di Bella! Černá Vdovo! Pavoučku! Pojď si hrát!" Zasmál se. "Máme tvoje koťátko!" Mrknul spiklenecky na autorku. "A jestliže se do půl hodiny neobjevíš nad srázem nad řekou, asi budeme nuceni tvoje koťátko utopit!" Ďábelsky se zasmál. "Rozmysli si to! Její život za tvůj!!!"
Autorka zzěžka polkla a v ústech cítila slané slzy. Tak takhle to je... Budou Damn vydírat.

Damnathoris poklidně vyslechla vzkaz. Pak přikývla a sama pro sebe si zamumlala:"Tři nože, pro tři muže. První půjde ten, co drží autorku, pak rychle ten druhý. Metelnyk ho bránit nebude... Radši vezme holku a odcválá ke strži. Tam si najde smrt jeho..." Lišácky se usmála. Tiše se rozběhla za jezdci. Tváře pomazané bahnem, šaty přizdobené kapradím a měkké podrážky obmotané lesními travami a mechem proti hluku. Chvíli tady, chvíli tam. Předběhla konvoj a schovala se v houští mladých jedliček. Také se bála, ale ne o sebe. O autorku...
Mezi jedličkami vedla jen úzká stezička. Jezdci museli jet za sebou. Metelnyk se hrdě postavil do čela, Autorku a jejího spolujezdce nechal jet za sebou a posledního zlosyna strčil úplně nakonec. Jeli pomalu a vychutnávali si vítězství. Zabijí ji. Bude po hře s Damnathoris di Bellovou. Bude mrtvá a bude dělat to, co už měla dělat alespoň sto dvacet let. Hnít v rakvi. Motýlek se pošetile usmál. Najednou jeho bystrý sloch zaregistroval svištění vzduchu, ale už bylo pozdě. Když se otočil, uviděl už jen skoro bezhlavé tělo s jejich vlastním nožem v krku a vyděšenou dívku před ním. Rychle přetáhl Autorku k sobě.
"Odkud to letělo?!" Vyštěkl nervózně na svého společníka. "Střel ti!" Zařval.
Muž jen poslušně namířil flintu a vysolil deset ran tím směrem. Nic... Ticho. A pak... Další svist. Mrtvola těžce spadla do sametové trávy. Metelnyk s hrůzou pobídl koně do svižného trysku. Měl krásného pěstěného vraníka, shodou okolností pravnuka hřebců z Bellovic stád. Byl to kůň jako struna. Hříva mu divoce vlála větrem a nohy hrály jako strunky. Spíš letěl, než utíkal. S hbitistí přeskočil padlý strom a letěla dál. Damnathoris se za ním spokojeně dívala. Nakonec si opláchla obličej a ruce od bláta v potůčku a svižnějsím krokem zamířila k určenému místu shledání.

Autorka stála na okraji propasti. Jen pár centimetrů rozhodovalo o tom, jestli skončí jako autorka, nebo jako autorkový bramborák. Metelnyk ji držel za kožený řemen, který ji obmotal kolem pasu. Kdyby řemínek pustil, převážila by se zcela jistě dozadu. Příšerný strach ji přimrazil na místě, bála se cokoliv dělat. Věděla, že když by se byť jen trochu hnula, silné strčení dolů jí nemine a když nepřijde Damnathoris, bude tomu stejně tak. Oh, kéž by neprišla. Kéž by radši utekla, nebo, nebo... Nebo něco. Jen aby nepřišla na vlastní popravu.
V temnotě lesní klenby se ozvalo silné praskání větviček. Metelnyk zpozorněl. Kdosi k němu šel a o tom, kdo, se nedalo pochybovat.
"Ahoj... Ráda tě vidím." Usmála se škrobeně Damnathoris. "Pusť ji. Nemá to smysl. Vydávám se ti na milost a nemilost." Konstatovala tónem, jakým by zhruba tak vykládala své prítelkyni, z čeho, ze dělala ty dobré koláčky (Mimochodem z arzeniku).
Metelnyk se usmál. "Jak jinak... Věrná až za hrob, že? Celkem doslova." Zašklebil se a škubnul řemenem směrem k sobě. Autorka vděčně dopadla na všechny čtyři a odlezla dál od kraje strže. Pomalu se zvedla a zrovna ve chvíli, kdy se chtěla k Damnathoris rozběhnout a obejmout ji, ozval se za ní hlas.
"Ale... Možná si to rozmyslím a zabiju vás obě..."
Následující okamžiky viděla autorka jako ve zpomalených záběrech. Tři ostré nože v příšerně rychlých rotacích letící směrem k ní, veliká síla, která ji na poslední chvili odstrčila z balistické dráhy střenek a postavila se mezi ní a nebezpečí, jeden stříbrný blesk letící z Damnathořiny ruky směrem k jednookému zloduchovi, končící mu v krku a strašný křik. Autorka si najednou uvědomila, ze to křičí ona sama. Chtěla utichnout, ale nedokázala se ovládnout. Pak se otočila. Smutný pohled a hasnoucí jiskry v očích. To, co se postavilo mezi ní a smrt nebyla záhadná síla. Byla to Damnathoris...