Damnathoris s Annabelle,  totiž Vydrou, v zádech tiše kráčela chodbou odporně moderního bytu. Všechno tu byli lesklé, hranaté, bílé, plastové, prostě hnus. "Můžeš mi vysvětlit, co vlastně hledáme?"
"Nic, jen se rozhlížíme..."
"Takže jsme právě na místě, kde nás mohou v minutě chytit a umučit na procházce?!"
"Jo, něco na ten způsob." Damnathoris klidně kráčela bytem.
"Já tu nechci být!" Vydře začínaly téct nervy.
"Ale notak, moje milá. Je to zábava. Vykašli se na zen a pojď si hrát. Jako za starejch časů." Damnathoris se evidentně bavila. Náhle se jí cosi postavilo do cesty. Lépe řečeno jí po černé jezdecké botě přejel robotický vysavač. "Doprdelepráce! Co to krucinál je?!" Zařvala poměrně nahlas.
"Robotický vysavač." Odpověděla klidně Vydra. Mižná, že žila v jeskyni pod jezerem víceméně přírodním způsobem života, ale taky dokázala jít s dobou.
"Ta malá mrcha mi umazala botu!" Zavrčela tmavovláska.
"Uklidni se." Tohle bylo jak píchnout do vosího hnízda.
"Já, že se mám uklidnit?! Já?! Já jsem naprosto a zcela klidná!" Zařvala Damnathoris.
"Tak jsem to nemyslela." Zkusila Anna zachránit situaci.
Damnathoris sebrala ze zdi baseballku zajisté nesmírné ceny a vyrazila do útoku proti vysavači.
"Žádná. Hnusná. Odporná."
"Damny klid."
"Příšerná. Nechutná. Zkurvená."
Vydra začala klidně šacovat pokoj. Sice nebyla dobrý vrah a vlastně ani nevěděla, co hledá, ale menší procvičení v šacování a nenápadném probírání nikdy neuškodí.
"Nanicovatá. Kurevská. Votravná." Damnathiris se skvěle bavila s vysavačem. "Eletrická. Botyničící sračka mi nebude vojíždět boty!" Pronesla nakinec povýšeně k hromádce elektrodrti a vrátila lehce podřenou pálku zpátky na zeď. Vydra mezitím projela pokoj. "Našlas něco?" Zkusila to Damn.
"Něco zajímavého?"
"Jo, asi něco takovýho."
"Tak to jsem nenašla."
"Ohhh. Škoda. No, tak půjdeme, ne?"
"To mi chceš říct, že jsme se jen tak někam vloupaly, pár věcí jsme zničily a zase půjdeme?"
O patro výš něco vrzlo.
"Máš pravdu. Ještě jeden spor urovnám." Prohlásila s ledovým klidem Damnathoris a vzala si elegantní vrhací nůž.
O patro výš znivu vrzla podlaha. O patro výš totiž seděla na podlaze žena v noční košili a k hrudi tiskla čtyřletého chlapce. Dobře věděla, s kým bude mít brzy tu čest. Byla přeci jen žena zločince. Ale byla hlavně žena a neměla zbraň. Nezbývali, než tiše doufat, že tahle noc není ta poslední...